Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Promiskuita vládne světu?
Podle titulku na jednom z oblíbených serverů je nevěra normální a „zahýbat“ patří ke obecným trendům dnešního světa. V článku na toto téma pak přehršel příkladů z V.I.P. společnosti dokazuje tvrzení jeho autorů. Možná opravdu mnoho lidí nevěrných je. Znamená to ale, že takové jednání je normální? Já jsem přesvědčen o tom, že tento jev neukazuje nic jiného, než že je současná společnost v hluboké mravní krizi.
Martin Pinc
Kreativní přístupy k současné krizi
Shodou okolností se do mých rukou dostal takto pojmenovaný sborník textů, vydaný Prostorem. Přesněji řečeno: věnoval nám jej švagr, který zde uveřejnil pěknou povídku (jen jsem nepochopil, proč ji uveřejnil právě v tomto sborníku). Protože jsem knihomol, hned jsem se pustil do čtení – velmi mne zajímalo, jaké že jsou ty kreativní přístupy ke krizi dnešního světa. Abych to zkrátil – mírné zklamání a nic nového pod sluncem. Ukázalo se, že jde o další typický produkt z dílny New Age. Tyto texty by se asi nejlépe daly přirovnat k narozeninovému dortu, který pekli kočička s pejskem ve známé pohádce Josefa Čapka. Jak je známo, kočička a pejsek naházeli do velkého hrnce všechno, co měli rádi (a bylo toho hodně a všelijakého dobrého papání) a povařili to. Jen chleba tam nedali, protože ten kočička a pejsek tuze rádi nemají. Výsledkem byl dort, který mnohoslibně a úžasně voněl, tak, že přilákal zlého psa, který ho sežral. Pak se mu udělalo z toho „báječného“ dortu hrozně zle a asi 14 dní se válel v křoví a skučel bolestí. Když to viděli pejsek s kočičkou, byli nakonec rádi, že svůj narozeninový a sváteční dort nejedli, protože by jim asi bylo špatně taky...
Martin Pinc
Boží plán spásy
Již ve svých předchozích článcích jsem několikrát zmínil fakt, že Bůh rozmanitým způsobem oznamoval lidem tajemství své spásy. Vyprávějí o ní nebesa (hvězdná znamení) – jakkoli byla jejich zvěst překroucena pohanskou astrologií. Rovněž příroda a celé stvoření lidem, kteří o něm přemýšlejí, jasně ukazují na Boha Stvořitele a jeho nesmírnou moc. Bůh si na zemi vyvolil svůj lid, národ Izraele, aby mu svěřil svůj zákon a své Boží slovo. Předal mu i pokyny, aby slavil sedm svátků, jež byly přípravou na příchod a spasitelné dílo Ježíše Krista. V knize „Andělé v akci“ Rollanda Bucka je tento Boží záměr velmi zřetelně popsán, a protože obsah této knihy je dán k dispozici zdarma všem, dovoluji si z něj obsáhle citovat.
Martin Pinc
Láska a sexualita v Bibli
O lásce a sexualitě v Bibli panuje mezi lidmi tolik nesmyslných předsudků a falešných představ, že jsem se rozhodl napsat na toto téma několik poznámek. V první řadě ale musím přiznat smutnou skutečnost, že po dlouhá staletí panoval nepřirozený vztah v sexualitě i v oficiální nauce církví – prakticky bez rozdílu. Sexualita byla pokládána za něco apriori hříšného (či hřích způsobujícího), pohlavní styk byl církevní naukou povolen jen mezi manželi, a to tehdy, pokud chtěli zplodit dítě.
Martin Pinc
Mistr Jan Hus a jeho poselství pro dnešní dobu
Přednedávnem jsem reagoval na blogu na záměr za peníze Evropské unie zrekonstruovat Husův rodný domek v Husinci, přičemž všechny okolnosti nasvědčují, že se okolo tohoto projektu rojí lidé – řečeno eufemisticky – velmi nešlechetní, takže hrozí v této souvislosti veliká ostuda a také přímé popření Husova odkazu. Dostal jsem všelijaké reakce na tento článek, z nichž některé se soustředily na Husův odkaz, aby jej nepokrytě zpochybňovaly a marginalizovaly. Přestože je mi jasné, že od lidí, kteří jsou „tělesní“, lze takové reakce očekávat, uvažoval jsem o uveřejnění článku, který by Husův odkaz jasně vykreslil. Poté, co jsem v knize Václava Lamra Historický průřez proroctvími nad Československem nalezl následující text, rozhodl jsem se uveřejnit jej (otiskuji jej mírně krácený o některé osobní pasáže). Václav Lamr píše o Husovi:
Martin Pinc
Proč jsem protestant?
Jeden čtenář a diskutér na mém blogu (s nickem Vlad IV) se mne zeptal, proč jsem protestant. Protože v diskuzích je omezený prostor, odpovím článkem, kde se nemusím tolik omezovat. Tak tedy proč jsem protestant? – protože jsem uvěřil (v dospělosti) prostřednictvím přítele, který byl členem protestantské církve, dal se pokřtít a vstoupil do téhož sboru, jehož byl členem. Pokud bych byl přivedem do jiné církve, byl bych pravděpodobně jejím členem – třeba i katolické církve (moc rád jsem občas zašel na kázání p. Reinsberga). Nejsem tedy protestantem proto, že rád protestuji. Tak, tady bych mohl skončit, ale to by bylo příliš stručné a neřekl bych o sobě příliš mnoho.
Martin Pinc
Kdo půjde do Nebe?
Zřejmě by se ode mne na tomto místě mělo očekávat tvrzení, že jen znovuzrození křesťané. Přesto jsem daleko od takového kategorického soudu. V každém případě se ale domnívám, že kdyby do naší doby zavítal člověk žijící v minulých staletích, byl by udiven, jak je otázka spasení dnešními moderními lidmi zcela ignorována.
Martin Pinc
Fuego de Dios 2 - Vidění z Nebe
Slíbil jsem otiskovat tento soubor svědectví, která vyprávěl na semináři se studenty biblické školy misionář v Mexiku David Hogan každý týden v pátek, ale omlouvám se - nějak jsem během vánočních svátků ztratil pojem o čase a zjistil jsem pozdě, že pátek už byl včera. Takže otiskuji druhou část až nyní. Text přeložil z angličtiny Lubomír Zimmer
Martin Pinc
Boží oheň - Fuego de Dios
Křesťanům bývá mnohé vytýkáno - temná minulost církve (hlavně inkvizice), pokrytectví kléru, touha po majetku, negativní vztah k antikoncepci, potratům a rozvodům, celibát a ... kdovíco ještě. Čemu se ale divím je, že v zásadě nikdo křesťanům nevytýká, že dnešní církvi až příliš často chybí to, co bylo naprosto samozřejmé v církvi prvotní – a co vlastně do značné míry činí její působení ve světě legitimní: přítomnost lásky a moci. Mohlo by se také napsat „Mocná Boží láska“ anebo „Moc Boží lásky“. V knize Skutků apoštolských najdeme i tento příběh: krátce po ustanovení církve, po seslání Ducha Svatého o Letnicích, šli Petr a Jan do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.
| předchozí | 1 2 | další |
