Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Radim Uzel a Bible = krátké spojení
Už dlouho jsem nečetl takovou snůšku výmyslů, polopravd a naprostého nepochopení čteného textu, jako když se známý sexuolog Mudr. Radim Uzel pokusil vykládat Bibli. Jeho věru originální interpretace některých starozákonních příběhů vyšla před nedávnem na internetových stránkách deníku Právo (jež jsou umístěny na Seznamu jako „Novinky.cz“) v rubrice žena – vztahy a sex pod titulkem "Radim Uzel: Bible, kniha plná hororů". Lze snadno doložit, že prakticky každé jeho tvrzení, kterého se dopouští, je chybné a nepravdivé. Začnu ale od začátku úvodním prohlášením:
Martin Pinc
Poselství bible
Mnoho lidí se v průběhu dějin domnívalo, že různými argumenty zneváží či zesměšní bibli a její poselství lidem od živého Boha, a až ji definitivně znemožní, bude slovy K. Marxe jako nepotřebná vyhozena na „smetiště dějin“. Těch, kteří „dokazují“ její nepravdivost, či že obsahuje podvrhy a smyšlenky, se i dnes najde mnoho a mnoho. Často je jimi „dokazováno“, že příběhy, popsané v knihách Bible se nikdy nestaly (nebo staly úplně jinak), že postavy v ní uvedené nikdy ve skutečnosti nežily, a nejčastěji, že jde o plagiáty, že bible obsahuje jen špatné opsání nějakých jiných starších mýtů či příběhů. V tomto „očistném díle“ bylo a je zapojeno rovněž mnoho teologů, zejména v období rozmachu pozitivistické vědy 19. století, různí učenci a „badatelé bible“, kteří zpochybňují Ježíše a bibli se ale najdou i dnes.
Martin Pinc
Tajný prostor Jáchymov
Tak se jmenuje kniha historiků Karla Kaplana a Vladimíra Pacla z roku 1993. Protože je dávno rozebraná, je dosti obtížně k sehnání v tištěné podobě, na internetu ji ale lze najít. Zdroje, ve kterých lze prostudovat její obsah, referující o brutalitě komunistické moci, jež se projevila m.j. posíláním politických vězňů do koncentračních táborů na nucené práce v uranovém průmyslu, jsou pro zvídaného čtenáře snadno přístupné. Přestože byla tato kniha zpracována seriozními vědci a existuje množství dalších pramenů, například vzpomínek bývalých vězňů, přetrvává i u nás mezi určitou skupinou lidí názor, že si tyto stovky, ba tisíce svědků vymýšlí a že realita byla jiná. Člověk až má z jejich příspěvků na internetu dojem, že tito muklové snad jezdili do lágrů za odměnu jako do nějakého rekreačního zařízení.
Martin Pinc
Pražské kulty Matky a Slunce
Praha ve svých kulturních dějinách inspirovala mnoho lidí, protože představuje skutečně mimořádný fenomén. Podnítila panovníky, stavitele a umělce všech věků k vytvoření unikátního urbanistického celku, který přečkal – přes všechny ztráty – až do dnešní doby. Jaký je ale duchovní význam tohoto místa? Úvahu na toto téma mi zaslal Václav Lamr a já ji s jeho svolením otiskuji.
Martin Pinc
Zničení člověka jako důsledek lidského hříchu
Čtu teď na všelijakých internetových serverech a blozích různé úvahy například o tom, jak budeme díky vědě nesmrtelnými, či o tom, jaké skupiny lidí si zaslouží dobrou péči a že je snad lépe nechat slabé a nezdravé jedince pomřít (prý, aby se zajistila budoucnost lidské rasy). Je mi z toho smutno. Všechny tyto články, ač jsou na první pohled zcela odlišné, spojuje jeden shodný prvek – jsme to my, lidé, kdo rozhodujeme o tom, co je pro nás dobré a zlé na základě toho, co pokládáme za výhodné či nevýhodné. Jsme to my, kdo vytváří normy a definuje, kdo je hoden života a kdo nikoli (a hledí jen k pomíjivému prospěchu). A takové myšlení se přitom vydává za nevyhnutelný pokrok. Až donedávna se přitom mělo zato, že existují určité zcela základní hodnoty, které není možné zpochybnit, aniž by došlo k demontáži lidství. Tyto hodnoty byly sdíleny v celé historii člověka.
Martin Pinc
Dějiny reformace
Je to s podivem, ale někteří lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, nemají ani ponětí o dějinách křesťanství. Myslí si například, že prvním protestantem byl Martin Luther a šíří o něm nejapné pomluvy. Jak to ale vlastně bylo a proč vůbec došlo ke vzniku reformačních hnutí mezi křestany, která nakonec vedla ke vzniku protestantských církví? Základní příčinou byla skutečnost, že Římskokatolická církev, která zaujala pozici jediné církevní organizace na území bývalé Západořímské říše, do značné míry opustila Kristovo evangelium, především jeho požadavek, aby jeho následovníci neusilovali o světskou moc. Zachovala se právě naopak: původně málo významná církev v upadajícím Římě (vlastně na periferii říše poté, co její hlavní město přesídlilo na východ do Byzance), kterou ovládly rodiny římského patriarchátu, se prohlásila za nástupkyni Římské říše, a neváhala pro podporu tohoto nároku padělat tzv. Konstantinovu donaci. Císař Konstantin v ní sice opravdu přidělil římské církvi určité území – jednalo se ale jen o římský pahorek Vatican, na kterém sídlí tato církev dodnes. Padělatelé této donace ale vytvořili (někdy v 7-8. stol.) dokumenty, jimiž „dokazovali“, že Konstantin tehdy věnoval této církvi celé území Evropy na západ od Říma. Další staleté dějiny Římskokatolické církve se dají charakterizovat jako neustálý boj o světskou moc, o kterou tato organizace usilovala, přestože si již nárokovala plnou moc nad dušemi lidí v oblasti, kterou ovládala.
Martin Pinc
První Čech v Novém světě
Dnes, v den, kdy po dvouleté odmlce konečně nastupuje na svůj post nový velvyslanec USA v České republice Norman Eisen, je vhodné připomenout prvního slavného Čecha, který působil a žil na území Spojených Států – a tedy svým způsobem prvního vyslance našeho národa v Americe.
Martin Pinc
Skutečný Klekí-petra
Klekí-petra (v originále Klekih-petra) je postava z Mayových románů o Vinnetouovi, kde byl označován jako „bílý otec Apačů“, byl to misionář původem z Německa (Saska), tedy krajan hlavního hrdiny. Je představen na začátku prvního dílu románu Vinnetou, kdy se s ním seznámí mladý Old Shatterhand. Brzy na to byl Klekí-petra zavražděn opilcem Rattlerem, když skočil do rány určené Vinnetouovi. Umírající Klekí-petra vyjádřil přání, aby se Old Shatterhand s Vinnetouem spřátelili.
Martin Pinc
Proč mají Židé právo na stát Izrael
Mezi příznivci a odpůrci židovského státu zuří argumentační válka, která se z velké části týká otázky, odkud plyne právo Židů na existenci jejich státu v Zaslíbené zemi. Odpůrci státu Izrael nejčastěji argumentují tím, že Židé obsadili zemi, kde dosud žili místní obyvatelé, většinou Arabové. Většina okolních arabských států je mezi sebou politicky znepřátelená, pozoruhodně se ovšem shodují v jedné otázce: v úsilí zničit stát Izrael.
Martin Pinc
O náboženské (ne)toleranci – 4. část
v diskuzích pod svými články nalézám často spory a dotazy na téma: které náboženství je nejkrutější - které způsobilo světu největší lidské ztráty. Přestože lze jen velmi těžko odhadnout lidské ztráty v průběhu mnoha minulých století, určité odhady přesto existují - jsou ovšem rozptýleny v různých publikacích.
Martin Pinc
O náboženské (ne)toleranci – 3. část
V úvahách o dějinách náboženské (ne)tolerance jsem zatím nemapoval vztahy Židů a křesťanů. Dějiny vzájemných vztahů lze – což je pro mne nesmírně zarmucující – charakterizovat jako dějiny takové vzájemné netolerance, jež se nedá nazvat nijak jinak, než ostudnou a tragickou. Jak je snad dostatečně známo, první křesťané včetně Ježíše Krista se rekrutovali vesměs z židovského národa a zprvu se tedy jednalo o svého druhu „židovskou sektu“. Dá se říci, že zpočátku to byli oni, kdo byli terčem náboženské netolerance židovských náboženských vůdců – počínaje už Ježíšem Kristem, který byl ukřižován Římany na popud židovské velerady.
Martin Pinc
Jak je to s Vánoci a narozením Krista?
Vánoce jsou přede dveřmi, a tak se v médiích objevilo mnoho úvah a spekulací, jak došlo k tomu, že křesťané slaví Vánoce zrovna v období zimního Slunovratu. V jednom se jejich autoři shodují – totiž v tom, že Ježíš Kristus se rozhodně v tento čas nenarodil. Jak to ale vypadá (a zasvěcení už nějakou dobu vědí) na základě nejnovějších vědeckých výzkumů, nemají pravdu.
Martin Pinc
O náboženské (ne)toleranci – 2. část
První část své úvahy jsem zakončil větou: Shrnu-li tedy svůj pokus o historický exkurz, problémem křesťanství v historii i z hlediska náboženské tolerance bylo nenásledování Ježíše Krista, zatímco problém islámu i z hlediska tolerance je naopak následování Mohameda.
Martin Pinc
O náboženské (ne)toleranci – 1. část
V poslední době se hodně mluví o radikálním islámu jako hlavním původci náboženské netolerance v současném světě. Mnozí obhájci islámu – a nikoli pouze jeho vyznavači a obhájci multikulturní moderní společnosti, ale i stoupenci mezináboženského dialogu (jako je např. u nás dr. Tomáš Halík) poukazují na to, že tento pohled je příliš podmíněn faktem, že některé militantní skupiny, které ve skutečnosti tvoří jen zanedbatelné promile všech vyznavačů islámu, vytvářejí zcela falešný obraz a že jeho skutečná tvář je jiná. Většina běžných muslimů podle nich jsou neútoční, přátelští a slušní lidé, kteří svůj život staví na tradičních hodnotách, a nemají žádný zájem a účast v aktivitách radikálních islámských skupin.
Martin Pinc
Byl Jan Ámos Komenský Maďar?
Rosťa (Ross) Hedvíček, blogger, proslulý často velmi neomalenými (ale někdy docela vtipnými) výpady na adresu Čechů a českých (potažmo československých reálií), před nedávnem učinil výše zmíněný objev, jímž, jak se chlubí, zbořil jednu z českých model. Zařadil se tak po bok T.G.Masaryka, který s podobným nedostatkem taktu prohlásil Rukopisy Zelenohorský a Královédvorský za novodobé podvrhy a do značné míry podkopal přesvědčení našich národních buditelů o skvělé minulosti českého národu?
Martin Pinc
Slovanští věrozvěstové (a jejich příchod roku 863)
Dnešní den je (jakkoli mylně, či zavádějícím způsobem)* spojen s nesmírně důležitým mezníkem historie nejen naší země, ale velké části střední a východní Evropy: s křesťanskou misií svatých Cyrila a Metoděje. Jen stěží jsme dnes schopni docenit význam této události, třebaže její důsledky pociťujeme v mnoha ohledech dodnes. Faktické okolnosti jejich života jsou dostatečně probádané a uveřejněné i na internetu, přesto bych se chtěl u některých aspektů jejich misijního díla zastavit.
Martin Pinc
Česká tragédie na Bílé Hoře a její (okultní) pozadí
Koho dnes zajímá porážka českých stavů na Bílé Hoře roku 1620 a na dnešní den připadající výročí popravy českých pánů v roce 1621? Přes tento nezájem se domnívám, že tato událost má dějinný význam, který se hluboce týká i naší moderní státnosti. Pozoruhodným způsobem odkrývá a aktualizuje tehdejší události Václav Lamr v článku, který uveřejnil na svém webu. Z jeho textu podávám zkrácený výtah:
Martin Pinc
Za jazyk přibitý
Dne 22.6.2010 v 19 hodin se koná vzpomínkový večer s připomínkou poprav na Staroměstském náměstí dne 21.6.1621. Akce se koná v kostele sv. Michala ( ECAV) v Jirchářích 14 v Praze, blízko stanice metra Národní. Večer je zaměřen na odkaz Mikoláše Divíše z Doubravína, který byl přibit za jazyk k šibenici a je synbolem aktuálního boje o svobodu vyznání a zvěstování evangelia. Po vzpomínkovém bloku proběhnou modlitby za uchování svobody vyznání.
Martin Pinc
Bohuslav Balbín a jeho (marný) boj proti germanizaci
Většina z nás se matně pamatuje na jméno Bohuslava Balbína z hodin českého jazyka a literatury. Byl to jezuitský kněz, který žil v pobělohorské době (1621 – 1688) a napsal mimo jiné knížečku s názvem Rozprava krátká, ale pravdivá. Její celý podtitul zní „Krátká, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přeubohém stavu Českého království, zvláště pak o vážnosti českého neboli slovanského jazyka v Čechách, také o trestuhodných úmyslech na jeho vyhlazení a jiných záležitostech s tím souvisících“.
| předchozí | 1 2 | další |
