Poznámky k „Homofobii v žákovských kolektivech“ a šikaně dětí

9. 04. 2010 12:30:00
Před nedávnem jsem komentoval výše jmenovanou „metodickou příručku“ pro školy s využitím kritických materiálů, které jsem měl tehdy k dispozici. S určitým odstupem jsem se na danou problematiku podíval znovu (a také tu příručku podrobněji prostudoval). Uvědomil jsem si konečně, co mi na celé té věci připadá nejpodivnější. To, co je nejnápadnější na soudobém směřování podobných státních zásahů do škol, je systematická snaha udělat z nich účinný nástroj ovlivňování dětí a mládeže, a to v tomto případě v oblasti sexuální výchovy.

Když se ohlédnu zpět za roky svého navštěvování nejrůznějších škol ještě za socíku – od základní, přes střední, až po dvě různé vysoké školy, nikdy se nestalo, že bych byl svědkem, či účastníkem nějaké homofóbní šikany, či obtěžování. Popravdě řečeno, otázku pohlavní orientace ani nikdo nepotřeboval řešit, a nevzpomínám si, že by kvůli tomu někdo ze spolužáků trpěl. To ovšem neznamená, že by na nějaké škole k nějaké formě obtěžování, či šikaně občas (spíše vyjímečně) nedocházelo. Jejími „oběťmi“ se však stávali ti spolužáci, kteří se odlišovali spíše svými negativními charakterovými vlastnostmi (např. když „donášeli“ učitelům), nebo nějakým jiným způsobem škodili ostatním. Pokud jde o vztah k nestandardně orientovaným osobám, nemohu zapomenout na vlastní, velmi nepříjemný zážitek z dětství, kdy mne při hraní na hromadě písku na vltavském nábřeží začal obtěžovat homosexuální pedofil. Byl jsem tam tehdy sám a tento úchylák mohl pro mne být velkým nebezpečím. Shodou okolností šla tehdy kolem učitelka z mé základní školy, kterou jsem pozdravil, což dotyčného zvrhlíka tak vylekalo, že zmizel. Domnívám se, že skutečně potřebná osvěta ve školách ve vztahu k úchylným osobám by měla být zaměřena právě na varování před podobnými devianty, kteří zneužívají dětské důvěřivosti a naivity.

Pokud jde o šikanu a obtěžování na dnešních školách, obávám se, že situace je daleko vážnější než v dobách před 25-40 lety, tedy období mých studií. Obtěžování a šikana jsou na školách dnes velmi rozšířené, a to i na školách svým způsobem výběrových, jako jsou gymnázia. Máme s tím sami velmi nepříjemné zkušenosti, protože jedno z našich dětí se stalo její obětí. Náš syn má, jednoduše řečeno, poněkud odlišný způsob chování a komunikace s ostatními. Jeho odlišný způsob chování je i lékařsky popsán, nazývá se Aspergerův syndrom. Ten, kdo se s tímto syndromem narodil, za odlišný způsob svého myšlení, chování a komunikace nemůže (má odlišnou stavbu mozku) a jeho okolí (rodina, spolužáci, přátelé) se musí naučit tyto odlišnosti respektovat. Při správné péči a zdravých vztazích je vysoká pravděpodobnost úspěšného začlenění takového člověka do společnosti. V případě našeho syna se ukázalo, že není schopen vzhledem k své fóbii z cizích lidí navštěvovat normální základní školu, takže jsme využili legislativní možnosti učit jej v domácí škole. Největším úskalím se ukazovalo přezkušování jeho znalostí ve společnosti cizí osoby, ale to se nakonec dalo zvládnout díky výukovým počítačovým programům, ve kterých byl ochoten pracovat i při tomto nezbytném oficiálním zkoušení. Děti s Aspergerovým syndromem se často vyznačují fotografickou pamětí, což je předností i našeho syna – cokoli při výuce slyší, to si pamatuje. Od třetí třídy začal chodit do školičky s jednotřídkou v blízkém městečku – navštěvovalo ji 6 dětí, což byl „kolektiv“, který již v tomto věku zvládal akceptovat. Poté udělal přijímací zkoušky na gymnázium, a ukázalo se, že je schopný existovat i ve větším kolektivu normální třídy. Protože gymnázium znal z předchozích návštěv (studovali tu již 3 starší sourozenci), nebylo toto prostředí pro něj neznámé, což usnadnilo jeho adaptaci. Měli jsme velikou radost, že se mu daří učivo zvládat bez nějakých větších obtíží (má stále vyznamenání). Brzy jsme ale byli velmi zklamáni, když se ukázalo, že ani výběrová škola nezabrání tomu, aby se zde nevyskytovali ubozí jedinci, kteří našeho syna ponižovali a zesměšňovali (jeden z nich ho např. s oblibou oslovoval „to“). Situace se trochu zlepšila, když jsme pohovořili s třídním profesorem a on vysvětlil určité věci o našem synovi jeho spolužákům ve třídě (v době jeho nepřítomnosti kvůli nemoci). Pak se konflikty se spolužáky víceméně urovnaly, ale stále přetrvává určitý problém v tom, že školní pedagogové nemají odborné znalosti a porozumění tomu, že náš syn prostě určité věci vnímá a reaguje na ně odlišně – nikoli z důvodu snahy o to být originální, ale proto, že jeho myšlení prostě funguje jinak. My zase nechceme, aby měl nějaké "papíry", které by z něj vytvářely postiženou osobu. To by se našemu synovi opravdu nelíbilo. Myslím si proto na základě (nejen) našich zkušeností, že by bylo skutečně potřeba zpracovat jiné metodické příručky, takové, které by reagovaly na potřeby reálně ohrožených dětí v dětském kolektivu, tj. těch, kdo mají objektivní mentální, nebo fyzický handicap či omezení.

Sepisování takových snůšek výmyslů, polopravd a škodlivých, vědecky nepodložených spekulací, které obsahuje ona příručka o homofobii, je buď naprostá pitomost, nebo nebezpečné vymývání mozků. Jako příklad uvedu zde frekventovaný pojem „bisexuální“ – co tento pojem má společného se sexuálním směřováním člověka? Vždyť nejde o nic jiného, než o perverzní chování. Jsem dejme tomu ochoten připustit, že někdo může mít sklony cítit sexuální touhu po osobě stejného pohlaví. Pokud ale nemá problém mít heterosexuální vztah, je třeba nazývat věci pravými jmény – a tím je v tomto případě sexuální zvrácenost.

Co mne ale v této příručce opravdu zaráží, je zde prezentovaný metodický pokyn doslova slídit v soukromí dětí, zjišťovat, jakou mají sexuální orientaci. Je tu také velmi výrazná snaha, aby školy převzaly hlavní úlohu v sexuální výchově dětí a vést je tomu, aby převzaly „politicky korektní postoje“ k lidem s nepřirozenými sexuálními sklony. Podle nejnovějších metodických pokynů se mají děti státem distribuované informace o sexu ve škole dozvídat již od 1. třídy základní školy. Tato snaha začíná mít podobné znaky vytvořit státní dozor nad myšlením lidí, jako v době vlády jedné strany. Jediný rozdíl je v tom, že se do dětí vtlouká trochu jiná ideologie. Já osobně jsem rozhodným zastáncem toho, aby hlavní úlohu ve výchově dětí, včetně oblasti sexuální, sehrávali rodiče dětí. Bez zdravých rodin nemůže být zdravého státu – propagace nepřirozených sexuálních vztahů a jejich kladení na rovnocennou pozici, jako přirozených, heterosexuálních v posledku povede k relativizaci (čti: destrukci) všech hodnot. Proto produkci spisků jako je tento o homofobii nemohu vnímat jinak, než jako nebezpečný záměr narušit samotné základy naší společnosti.

Autor: Martin Pinc | pátek 9.4.2010 12:30 | karma článku: 37.31 | přečteno: 5872x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 117 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 328 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...