Skutečný Klekí-petra

Klekí-petra (v originále Klekih-petra) je postava z Mayových románů o Vinnetouovi, kde byl označován jako „bílý otec Apačů“, byl to misionář původem z Německa (Saska), tedy krajan hlavního hrdiny. Je představen na začátku prvního dílu románu Vinnetou, kdy se s ním seznámí mladý Old Shatterhand. Brzy na to byl Klekí-petra zavražděn opilcem Rattlerem, když skočil do rány určené Vinnetouovi. Umírající Klekí-petra vyjádřil přání, aby se Old Shatterhand s Vinnetouem spřátelili.

Přestože tato postava byla smyšlená, málokdo u nás ví, že mezi indiány působili naši krajané, jejichž životní příběh Kleki-petru do jisté míry připomínal. Mnozí z nich byli misionáři obnovené Jednoty bratrské, a pocházeli z Moravy. Většinou to byli němečtí exulanti z oblasti kolem moravského Fulneku, prchající před krutým náboženským pronásledováním ze strany katolické církve a vrchnosti. Proto ve světě získali proslulost jako Moravští bratři – třebaže to byli většinou Němci. Jejich prvním útočištěm byl Ochranov (Herrnhut) v Sasku, vesnice založená jejich příznivcem hrabětem Zinzendorfem. Odtud mnozí z nich po čase vyšli do světa přinášet evangelium pohanům.

Byla to vlastně první světová protestantská misie. Tato misie byla unikátní a mimořádná tím, že její model neměl ve své době žádný vzor. Pokud tehdy existovala nějaká křesťanská misie, pak většinou fungovala tak, že nějací evropští dobyvatelé obsadili určité území, přemohli odpor místních vládců a kněží, kteří doprovázeli dobyvatele, domorodé obyvatelstvo násilím pokřtili. Když jim chyběla vojenská převaha, snažili se přesvědčit k víře domorodé vladaře, kteří pak zavedli podobně násilně víru svým poddaným (katolický model). Pozitivní výjimky (nenásilná katolická misie Františka Xaverského na Dálném východě) ovšem existovaly. Protestanti naproti tomu většinou zakládali v Novém světě a jinde své kolonie jako izolované ostrovy evropské civilizace, s domorodci se stýkali víceméně jen z obchodních důvodů a nepokládali příliš za nutné evangelizovat místní „divochy“, které pokládali za méněcenné dokonce i duchovní.* Nikterak jim nevadilo (podobně jako katolickým Španělům a Portugalcům) zapojovat se do obchodování s černými otroky, které zřejmě někteří z nich ani nepovažovali za lidi.

Moravští bratři přicházeli s radikálně jiným pohledem na misii mezi domorodci. Především pro ně nebyli „divochy“, ale plnohodnotnými lidskými bytostmi, a evangelium nepřinášeli z pozice „vyšší rasy“ či civilizace, ale přicházeli do různých zemí jako prostí řemeslníci, a zde se nejprve uchytili svou prací, protože chtěli být ekonomicky soběstační. Učili se místním jazykům, aby mohli sdílet evangelium bez jazykové bariéry. Snažili se svůj život opravdu žít podle evangelia, „svítit jako hvězdy, které osvěcují svět“, aby nejprve přilákali pozornost svým odlišným, čistým životním stylem, spíše než aby druhým kázali, jak mají správně žít. Tak toužili přinést evangelium černým otrokům na ostrovech v Karibiku, že dokonce uvažovali, že se sami stanou otroky, aby se jim přiblížili. Na území Severní Ameriky postupně vybudovali několik misijních kolonií, v nichž žili podle zásad obnovené Jednoty bratrské. Jejich osady překvapovaly ostatní kolonisty rovnostářstvím jejich obyvatel, především tím, jak významnou úlohu v nich hrály ženy. Na rozdíl od tehdejších evropských zvyků směly rozhodovat o svém osudu, zastávaly ve společenství Moravských bratří významné funkce (včetně vyučování a správy financí ve sborech) a doprovázely misionáře na jejich cestách.

Jedním z těchto misionářů Jednoty bratrské v Severní Americe byl David Zeisberger (11. dubna 1721 – 17. listopadu 1808), duchovní Moravské církve a misionář mezi domorodci severní Ameriky v tzv. "Třinácti koloniích". Založil kolonii křesťanských Indiánů (Lenape) v údolí řeky Muskingum River ve státě Ohio a v dnešním Amherstburgu, státě Ontario v Kanadě. Zeisberger se narodil v moravském městě Suchdol nad Odrou (Zauchtenthal) a v roce 1727 se s rodinou přestěhoval do nově založené křesťanské komunity v Herrnhutu (Ochranově). Přestože se jeho rodina přestěhovala do nově založené anglické kolonie Georgia, Zeisberger zůstal v Evropě, aby si doplnil vzdělání. S pomocí guvernéra Jamese Edwarda Oglethorpea se později připojil ke své rodině v Moravské komunitě v Savannah v Georgii.

V roce 1739 ovlivnil Zeisberger rozvoj v Moravské komunitě v Bethlehem (Pensylvánie) a byl zde až do jejího vysvěcení na Štědrý den 1741. Tehdy zde byl na návštěvě i hrabě Zinzendorf, vůdčí osobnost obnovené Jednoty i celé misie. Podařilo se mu pomocí tlumočníka vyjednat možnost působení misionářů na území několika indiánských kmenů. O čtyři roky později, na pozvání náčelníka Theyanoguina - King Hendricka, přišel Zeisberger žít mezi Mohawky. Naučil se jazyku Onondaga, dialektu Irokézů a asistoval Conradu Weiserovi při jednáních mezi Angličany a Irokézy v Onondaga (dnes Syrakuse ve státě New York). Vydal též slovník a několik religionistických prací v jazyce Irokézů a Algonkinů.

Zeisberger začal svoji práci jako misionář domorodců Severní Ameriky po vysvěcení na kněze Moravské církve v roce 1749. Pracoval mezi křesťanskými indiány (Lenape) kmene Delavarů v Pensylvánii. Dostával se do konfliktu s britskými úřady, kvůli obhajobě práv domorodých indiánů a neutuchajícímu úsilí založit bílé a domorodé komunity Moravské církve v jižním Ohiu. Jeho vztahy s úřady se během Americké války za nezávislost zhoršily natolik, že v roce 1781 byl uvězněn v pevnosti Fort Detroit. Potom co byl Zeisberger propuštěn, násilné konflikty s ostatními domorodými kmeny a expanze bílých osadníků donutily mnohé příslušníky Moravské komunity, aby přesídlili do oblasti Michigan a Ontario. V roce 1782 se tam přestěhovala velká skupina kmene Munsee, ale Zeisberger se později vrátil dožít zbytek svého dlouhého a pohnutého života mezi domorodé křesťany blízko vesnice Goshen (dnes Goshen Township, Tuscarawas County, Ohio). Zeisberger je v této vesnici pochován a o jeho hrob je pečováno dodnes.

Misijní úsilí obnovené Jednoty bratrské - Moravských bratří, brzy obsáhlo celý svět – od Grónska až po Jižní Afriku, od Karibiku až na Cejlon. Není bez zajímavosti, že největší sbory Jednoty jsou dnes v africké Tanzánii.

*pozn.: Dánský luterský kazatel Ursinus z 18. stol. mínil: “Je neužitečné pokoušet se obrátit divochy, kteří nemají na sobě nic lidského kromě tvaru svého těla. Takoví jsou grónlanďané, Laponci, Samojedové a kanibalové” (z článku B. Kejře)

Článek sepsán z velké většiny na základě údajů ve Wikipedii, televizního dokumentu Síla přesvědčení a textů Bohumila Kejře.

Filmový dokument o zakladateli obnovené Jednoty bratrské Síla přesvědčení vysílala před nedávnem ČT2 a je k zhlédnutí na internetových stránkách České televize.

Zajímavý text B. Kejře o misii ochranovské Jednoty bratrské je zde:

http://www.ccehusovice.cz/195/misie-ochranovske-jednoty-bratrske/