Čeho se bojí muslimové

Na webu Kavkazcenter.com se objevil zajímavý přepis rozhovoru s libyjským islámským teologem Ahmadem al-Katanim, jenž poskytl před pěti lety televizní stanici al-Džazíra. Podle něj v důsledku misijní činnosti konvertuje v Africe každý rok 6 milionů muslimů na křesťanství. Na úvod Ahmad al-Katani vysvětluje svůj postoj vůči christianizaci Afriky:

Začneme vysvětlením vašeho striktního postoje vůči křesťanským misiím v Africe, nemají právo věřící všech náboženství hledat nové konvertity, zvlášť když vy sám učíte mladé muslimy propagaci islámu?

Položená otázka je výsledkem nechápání rozdílu mezi konceptem christianizace a konceptem evangelizace. Koncept evangelizace je: pozvat nekřesťany ke křesťanství, a je právem každého křesťana, a právem každého věřícího seznamovat ostatní se svojí vírou. Nicméně, mluvíme o jiné věci, o christianizaci. Christianizace znamená následující: připravení plánů, a provedení plánů s cílem obrátit muslimy na křesťanství zneužitím chudoby těchto lidí. Čelíme tedy zneužívání chudoby, humanitární pomoci, nedostatečného vzdělání a dalších okolností.

Dobrá, Tohle je velmi velký a nebezpečný problém. Zneužívat chudobu, absenci vzdělání. Ale pokud neuvedete příklady, vaše slova budou jakoby vyřčena do větru bez větší váhy.

Skutečností je že tato slova říkají mnohem méně než by měla. Jak jsme řekli na začátku, každý má právo zvát ostatní ke svému náboženství: to je to co známe jako evangelizaci. Ale christianizace, nikdo nemá právo vzít muslimy z jejich náboženství, a pokud chcete příklady, je jich mnoho.

Islám byl hlavním africkým náboženstvím a 30 afrických jazyků se psalo arabským písmem. Počet muslimů v Africe se zmenšil na 316 milionů, z toho polovinu tvoří Arabové v Severní Africe. Tedy v oblasti, kterou můžeme označit jako nearabskou nepřesahuje počet muslimů 150 milionů. Když uvážíme že Afrika má miliardu obyvatel, vidíme, že počet muslimů se oproti počátku minulého století výrazně snížil. Naproti tomu počet katolíků vzrostl z jednoho milionu v roce 1902 na 329 882 000. V roce 2000 tedy zhruba 330 milionů. Jak k tomu došlo? Dnes je v Africe 1,5 milionu kostelů v nichž se shromažďuje 46 milionů lidí. Každou hodinu konvertuje na křesťanství 667 muslimů. Každý den 16 000 muslimů konvertuje na křesťanství. Každý rok 6 milionů muslimů konvertuje na křesťanství.

Zadržte! Musím si to ujasnit. Konvertuje 6 milionů lidí na křesťanství pouze z islámu nebo i z ostatních náboženství?

Dobrá otázka! Ostatní náboženství nejsou zaznamenávána v seznamech christianizace. Pouze v seznamech evangelizace. Ostatní náboženství Afriky jsou pohanská: tedy buď islám, nebo křesťanství, nebo pohanství. Neexistuje tu nic jako v Asii například buddhismus nebo Zoroastriánství. V Africe jsou pouze tyto tři, takže pokud mluvíme o christianizaci tak jediným jejím cílem je islám.

Takže 6 milionů muslimů ročně konvertuje na křesťanství?

Každý rok. Například v Etiopii žije „arabský národ“, neříkám muslimský. Každý student hledající slovo Habaša (Etiopie) v knize „Ocean Dictionary“ napsané Al-Fairuz Abadym, zjistí, že slovo Habaša znamená lidé různých kmenů. Etiopie byla místem, kde se Arabové z různých kmenů rozhodli žít. Všichni víme, že islám vstoupil do Etiopie dřív než do Mekky. Všichni víme že Al-Najaši (Etiopský panovník) byl muslim. Je to zmíněno v Al-Darkatnyho životopise proroka, že během měsíce Radžabu roku 9 hidžry (muslimského kalendáře) řekl prorok svým společníkům: Povstaňte a modlete se za svého bratra Al-Najašiho. A co se stalo v Etiopii?

Stalo se to, že za vlády císaře Haille Selasieho byli muslimové nuceni konvertovat ke křesťanství. Kdo odmítl, byl zbyčován 45 ranami a zavřen na 2 až 5 let do vězení. V roce 1948 byli muslimové zmasakrování Amhari, kteří přijali křesťanství a stali se kolaboranty, kteří pokračovali v pronásledování muslimů dalších 7 měsíců. Muslimové byli zbaveni mnoha základních lidských práv, muslimští mužové bývali dokonce sterilizováni.

Nyní se přemístěme do další africké oblasti, například do Nigérie: Nigérie byla pro muslimy známa jako „Země Takroru“. Byla vytvořena na začátku minulého století britskými kolonisty. Už v dopise Suyutiho, který zemřel roku 911 hidžry je použito označení „lidé Takroru“

Tedy existovaly vzájemné vztahy, nějaký nigerijský (faktorský) šejch poslal otázku egyptskému učenci Al Suyutimu, a obdržel jako odpověď tento dopis.

Populace Nigerie je asi 120 milionů lidí, z nichž 70% jsou muslimové. V roce 1960 přišli britští misionáři a deklarovali, že christianizují severní Nigerii, kde většinu tvořili muslimové. Jeden z muslimských vůdců, Ahmad Banulo, byl v této době přinucen usadit se v hlavním městě Lagosu. Následně byli muslimští vládci eliminování a Ahmad Banulo byl zabit.

V další zemi, Zanzibaru, žije arabsko-africký národ a já neříkám, že muslimský. Zanzibar byl vždy spojen se ománským sultanátem (v Perském zálivu). K Zanzibaru se vztahuje jméno kněze Juliua Niriryho, prezidenta Tanzanie, který nechal ozbrojenými jednotkami vedenými zlodějem slepic vyhladit 20 000 muslimů (mužů i žen). Tento zloděj byl zatčen za krádeže slepic, následně propuštěn a dostal rozkaz vést ozbrojenou brigádu, která zmasakrovala 20 000 muslimů.

Chci tedy říct, že tyto vojenské expedice a války vydláždili cestu tomu, co se děje dnes: konvertování 6 milionů muslimů každý rok nepřišlo zničehonic ale je výsledkem toho, co jsem zmínil.

Například v Somálsku jsou všichni z 9,5 milionu obyvatel muslimové. Žádní křesťané nebo pohani. A pokud nějaké najdete nejsou vedeni v oficiálních statistikách. Belgický misionář jménem Sahej například „koupil“ 30 000 muslimských dětí, zneužil bídy jejich rodičů. To je to co nazýváme zneužíváním humanitární pomoci.

Promiňte, co myslíte slovem „koupil“?

Belgický misionář požádal Belgii o asi 40 milionů dolarů, nebo o něco méně, které dostal a následně jednoduše zaplatil rodičům peníze a jejich 30 000 dětí se stalo křesťany. Nedá se to nazvat jinak než slovy jako „prodat, „koupit“.

Dobrá, to je tedy příklad v Somálsku. A co další regiony?

Například v Zairu je nyní asi půl milionu muslimských uprchlíků a pouze muslimové jsou vystaveni christianizaci. Veškerá humanitární pomoc je v rukou křesťanů, a celého půl milionu muslimů je denně vystaveno christianizaci. V Africe není žádná arabská nebo muslimská misie.

Dále Maher Abdallah namítá, že zná několik muslimských organizací operujících v Africe. Al Katani namítá že jsou špatně organizované a málo aktivní. Jako příklad uvádí Keňu:

Keňa má zhruba 30 milionů obyvatel, z toho čtvrtinu tvoří muslimové. V zemi je však pouze 900 mešit zatímco kostelů 25 000. Vidíte ten zásadní rozdíl? Mimoto, polovina mešit, pouze je z lítosti nazývám mešitami, nepoužitelná. Mají střechy z proutí a když je srovnáte s kostely vidíte obrovský rozdíl v investovaných penězích.

Zde pro zájemce odkaz na zdroj v angličtině:

http://www.kavkazcenter.com/eng/content/2006/12/05/6704.shtml

Poznámka MP: Nejsem schopen ověřit, nakolk jsou pravdivá slova o tom, že jsou někde v Africe systematicky vyvražďováni muslimové křesťany. Je ale zajímavé, že muslimský teolog si jaksi neuvědomil, že před nástupem islámu byla celá severní Afrika (včetně Lybie a zmiňované Ethiopie) osídlená z velké části christianizovanými národy, které pod tlakem muslimského dobývání buď konvertovaly k islámu, nebo se staly utlačovanou menšinou ve vlastní zemi (jako Koptové v Egyptě). Ovšem např. Ethiopie nikdy v historii nebyla převážně muslimskou zemí s muslimským králem, jak tvrdí tento teolog. Její panovníci odvozovali svou královskou linii od královny za Sáby, která podle jejich legendy zplodila syna s židovským králem Šalomounem. V roce 330 byl Atanášem Alexandrijským vysvěcen první etiopský biskup, Frumentius, Řek pocházející ze syrského přístavu Tyr. Král Ezana, jeho žák, křesťanství učinil v Ethiopii státním náboženstvím v roce 333. Zároveň tak nějak nezmínil, že křesťané vykupují tisíce muslimy unesených lidí z otroctví v islámských zemích severní Afriky (často křesťanů, kteří jsou násilně islamizováni) a pomáhají jim postavit se na vlastní nohy, staví zde nejen kostely, ale i nemocnice a školy, pomáhají jim budovat obydlí a studny a rozjet drobné podnikání.

A ještě poděkování nicku Tuubeen (paní K. S.) za erudované připomínky k různým chybám a omylům, které se vyskytly v přetisknutém rozhovoru. Oceňuji mimořádný nadhled, prokazující životní moudrost, který je  patrný z jejích komentářů. Je zřejmé, že svou novou vlast - Afriku - skutečně miluje.