Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč Židé zavrhli Ježíše?

Téma, které bylo po staletí ústředním bodem konfliktu mezi Židy a křesťany a způsobilo mezi nimi dlouho nepřekročitelnou propast, je námětem knihy konzervativního židovského myslitele Davida Klinghoffera. Autor ve své knize snesl mnoho velmi vážných (ale někdy i poněkud směšných a ne vždy zcela korektních*) argumentů, opírajících se o židovskou tradici a způsob myšlení, proč k tomu došlo. Přesto nakonec přichází s velmi odlišným, až provokativním závěrem, kterým svým způsobem předchozí argumentaci zpochybňuje a ocitá se překvapivě blízko novozákonním východiskům apoštola Pavla.

Obálka knihy Davida Klinghoffera

Jaké jsou tedy základní racionální argumenty, jež Židy v historii vedly k odmítnutí Ježíše a Kristovy zvěsti? Vlastně se dají zhustit do několika vět – tím nejzásadnějším argumentem proti Ježíši je námitka, že jeho působení bylo velmi nenápadné a zasáhlo příliš nepatrný zlomek židovské populace – Ježíš měl stěží více, než několik stovek následovníků a jeho veřejné působení tak minulo většinu národa Židů – na rozdíl od působení Mojžíše, jenž vyvedl z egyptského otroctví celý národ Izraele a na hoře Sinaj hovořil s Bohem a pak před zraky všeho lidu přinesl Židům na kamenných deskách Boží smlouvu. Dále, pokud by Ježíš opravdu byl Mesiáš, tak jak je prorokován starozákonními proroky, mělo jeho veřejnému vystoupení (podle všeobecného očekávání) předcházet několik dalších zřetelných jevů a znaků (podle proroka Ezechiele):

1. vyhnanci z Izraele budou shromážděni do své vlasti. 2. mesiášský král se chopí vlády, 3. bude přijata nová smlouva a s ní i závazek svědomitě dodržovat náboženské příkazy, 4. nastane věčný mír, 5. postaví se nový Chrám, 6. národy poznají Boha. V případě vystoupení Ježíše z Nazaretu se ovšem tyto znaky nevyplnily (rozhodně ne způsobem, jenž byl předpokládán).

V neposlední řadě pak v neprospěch Ježíše hovořila jeho soustavná kritika „nepsané Tóry“, tj. židovskými rabíny vyučovaným doplňkům a vysvětlením „Tóry psané“ - Ježíš se značnou brutalitou tyto doplňky, komentáře a „prováděcí předpisy“ nazýval „lidskými nálezky“ a upíral jim Boží inspiraci. Poslední a vpravdě fatální překážku pro přijetí křesťanství pro Židy pak představovalo Pavlovo odmítnutí Tóry samé, když mluvil o „prokletí Zákona“. Tedy učení, že Tóra, která byla dána Židům, jim zároveň měla ukázat, že její požadavky jsou pro člověka nesplnitelné a tudíž žádný člověk neobstojí před Božím soudem. Taková teologie byla pro Židy s jejich tradičním pochopením Tóry naprosto nepřijatelná, protože Pavel tak zaútočil na samé nejposvátnější jádro židovského náboženství.

Toto a další věci (např. pro židovské učence zavádějící interpretace starozákonních proroctví křesťany, hluboký mravní úpadek církve v době, kdy získala nejen moc nad dušemi lidí, ale i světskou moc, a ovšem také otevřené pronásledování Židů křesťany a zejména institucionální církví) vedly ke staleté hluboké ráně mezi Židy a křesťany, která se začíná zacelovat teprve v poslední době, kdy oba tábory začínají více, než kdykoli dříve vidět své společné duchovní kořeny a směřování. Autor k tomu podotýká (a trochu fabuluje s „co by stalo kdyby“):

„Židé svým zavržením Ježíše položili základy západní civilizace, Pokud by totiž přijali poselství křesťanů kdykoli mezi Ježíšovou smrtí a osudným jeruzalémským koncilem – na němž Petr a Jakub odsouhlasili názor apoštola Pavla, že je načase vyškrtnout židovské náboženské zákony z požadavků kladených na křesťany – muselo by Ježíšovo hnutí zůstat pouhou židovskou sektou a bojovat se všemi překážkami, které by s sebou podobný vývoj přinesl. Judaismus nikdy neměl (na rozdíl od křesťanství nebo islámu) ambice a předpoklady stát se masovým náboženstvím. Kdyby se Židé v širším měřítku otevřeli Kristovu evangeliu, neexistovala by dnes žádná křesťanská Evropa. V sedmém století by se zrodil islám, druhá dceřinná víra judaismu, a jeho armády by Evropu nalezly ve stavu duchovního vakua, jež by s velkou pravděpodobností vyplnilo právě učení proroka Mohameda. Jím sestavený Korán by – stejně jako dnes – obsahoval příležitostné obdivné zmínky o Ježíšovi coby židovském prorokovi. Křesťanská víra by se nikdy nerozšířila za Atlantik do Ameriky. Spousta věcí by byla nemyslitelná – mimo jiné dějiny Spojených států, jak je dnes známe.

Pokud se historik Rodney Stark nemýlí, když pokrok západní vědy přisuzuje Bibli a jejímu systému víry, byl by náš svět chudší a vědecky zaostalejší (jak tomu bylo i v případě současných muslimských zemí, kdyby do nich Evropa a Severní Amerika – kultury odkojené Biblí – nedovážely své technologie).“

Jinými slovy, autor naznačuje, že odmítnutí Ježíše Židy bylo dílem Boží prozřetelnosti, jež umožnila pohanským národům poznat Boha Bible. Aniž by to výslovně přiznal (nebo si byl vědom?), jeho názor na důsledky tohoto Ježíšova zavržení se v určitém smyslu velmi blíží jím jinak velmi kritizovanému apoštolu Pavlovi a jeho prorockým slovům, jež vyslovil v listu k Římanům (11. kap.):

„Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘ Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘ A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí. Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, jak je psáno: ‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘ A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou, ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘ Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost Židů. Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí? Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!“

Doplnění:

O intelektuální poctivosti autora svědčí to, že na základě velmi pečlivého studia rozmanitých dostupných židovských pramenů, především Talmudu, nejen nepopírá důkazy o historické existenci Ježíše Krista z Nazaretu, ale  potvrzuje i informaci, že v jeho ukřižování opravdu „měli prsty Židé“. Připouští také, že zpráva o jeho usmrcení, jak je popsána v evangeliích, se může zakládat na pravdě.

Poznámka:

*Autor např. dokládá na mnoha místech své knihy chybné čtení a interpretaci Starého zákona křesťany. Publikuje s velkou poctivostí také otevřeně dehonestující úryvky o Ježíši z Talmudu – které jsou ovšem na úrovni hospodského kecu a tak trapně ubohé, že je nehodlám citovat (mj. že Ježíš měl za své údajné hříchy skončit ve zvlášť ponižujícím trestu v pekle). V případě apoštola Pavla pak pokládá za hotovou věc, že podle všeho se za Žida jen vydával (nemůže to samozřejmě doložit žádnými důkazy – zde je jeho přání prostě otcem myšlenky) a že jeho znalosti hebrejštiny a Tóry byly jen omezené (dovozoval to tím, že Pavel ve svých listech citoval ze Septugianty – což by ovšem nestranný posuzovatel pokládal za celkem přirozené, když psal své dopisy řecky čtenářům z pohanského prostředí, kteří neměli šanci znát Starý zákon v originále) – hlavním důkazem ale pro něj byl fakt, že si prý málo vážil Tóry. V rozporu s výpověďmi Pavla také tvrdí, že se prý vůči Židům zatvrdil a svým způsobem mstil za své odmítnutí – výše uvedený úryvek z listu Římanům ovšem tento autorův předpoklad jednoznačně vyvrací – Pavel evidentně měl srdečný vztah a lásku ke svým "pokrevním bratřím".

Základní problém autorova přístupu je ovšem způsoben faktem, že nemá ani ponětí o působení Ducha svatého. Proto také nemůže porozumět hloubce konverze apoštola Pavla po jeho přemáhajícím nebeském vidění Ježíše Krista na cestě do Damašku. Do té doby byl mladý farizeus Saul rozhodným pronásledovatelem křesťanů. Po této zkušenosti, jež v jeho nazírání způsobila doslova revoluci, se jeho mysl otevřela zcela víře v Ježíše Krista. Vzhledem ke svému velmi hlubokému vzdělání a daru Boží moudrosti byl schopen velmi rychle pochopit všechny důsledky, které s sebou přináší. Sám Pavel o tom později napsal tuto otevřenou zpověď (Fil. 3kap):

„Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“

Autor: Martin Pinc | středa 9.3.2011 12:00 | karma článku: 23,30 | přečteno: 7353x
  • Další články autora

Martin Pinc

Na hrabalovské téma

Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.

27.3.2014 v 22:10 | Karma: 11,39 | Přečteno: 725x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Česká vláda a juvenilní justice

Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.

16.1.2014 v 15:00 | Karma: 22,99 | Přečteno: 2123x | Diskuse| Ostatní

Martin Pinc

Otcové na odstřel?

Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.

16.8.2013 v 14:30 | Karma: 36,78 | Přečteno: 5087x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?

Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.

20.6.2013 v 20:20 | Karma: 36,55 | Přečteno: 3678x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům

Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.

28.5.2013 v 13:00 | Karma: 41,16 | Přečteno: 4247x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Péče o nejmenší - boření mýtů, nebo rozklad rodiny?

Sociologický ústav Akademie věd vydal knihu, jejíž autoři v anotaci prohlašují, že prý „Málokterá oblast veřejné politiky je opředena tolika mýty jako péče o předškolní děti. Tyto mýty znemožňují potřebné změny rodinné politiky, neboť blokují rozvoj racionální společenské diskuse, která by se neopírala o ideologické argumenty, ale o poznatky soudobých mezinárodně uznávaných vědeckých studií. Tato kniha chce přispět jak k racionální společenské diskusi, tak k pozitivním změnám.“

26.5.2013 v 23:10 | Karma: 22,41 | Přečteno: 1462x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Jaké znamení je nad námi?

Oficiální média i blogosféra v těchto dnech řeší konflikt mezi jistým nositelem transparentu, který je mimochodem státním zaměstnancem a vysokoškolským pedagogem, a hlavou státu. Zapletl se do toho nějak i jiný nositel transparentu, pro změnu zase dříve ministerský úředník.

21.5.2013 v 22:22 | Karma: 29,47 | Přečteno: 1804x | Diskuse| Ostatní

Martin Pinc

Bůh na lavici obžalovaných

Lev Trocký postavil Boha v Moskvě roku 1923 před očima 5.000 rudoarmějců před soud. Bůh byl shledán vinným z různých potupných činů a odsouzen v nepřítomnosti. Snad tím Trocký chtěl ospravedlnit skutečnost, že bolševici v té době obzvláště tvrdě terorizovali křesťany, mučili a zabíjeli kněze a mnichy, bořili křesťanské chrámy. Během jejich teroru už po samém začátku bolševické revoluce byly zabity statisíce křesťanů. Podle tohoto vzoru byli perzekuováni křesťané ve všech zemích, v nichž se komunisté dostali k moci – bez výjimky – a s nimi všichni, kdo se odmítali podřídit jejich diktatuře. Veškeré obyvatelstvo zemí, ovládaných ideologií komunismu, pak prošlo dlouholetým vymýváním mozků komunistickou propagandou, která přinesla své „ovoce“ v ateismu, jenž dodnes stále převládá v postkomunistických zemích. Většina lidí i v naší zemi je tak zcela „odkloněna“ od konceptu milujícího Boha, reprezentovaného Ježíšovým životem a učením.

30.4.2013 v 8:00 | Karma: 23,25 | Přečteno: 1669x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Radim Uzel a Bible = krátké spojení

Už dlouho jsem nečetl takovou snůšku výmyslů, polopravd a naprostého nepochopení čteného textu, jako když se známý sexuolog Mudr. Radim Uzel pokusil vykládat Bibli. Jeho věru originální interpretace některých starozákonních příběhů vyšla před nedávnem na internetových stránkách deníku Právo (jež jsou umístěny na Seznamu jako „Novinky.cz“) v rubrice žena – vztahy a sex pod titulkem "Radim Uzel: Bible, kniha plná hororů". Lze snadno doložit, že prakticky každé jeho tvrzení, kterého se dopouští, je chybné a nepravdivé. Začnu ale od začátku úvodním prohlášením:

11.4.2013 v 16:00 | Karma: 26,40 | Přečteno: 1758x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Co je v dnešní evropské demokracii zakázáno

V Paříži se můžete na veřejnosti políbit, můžete se projít v minisukni, vystavit na odiv hluboký výstřih, můžete mít tričko s potiskem vulgárních slov francouzských nebo amerických rapperů. Ale jednu věc určitě nesmíte: procházet se s rodinou po Lucemburských zahradách v bundě, která má potisk se symbolem z protestních manifestací proti zákonu, jenž uzákoňuje manželství mezi osobami stejného pohlaví. A tak zapomeňte na stylizované "pohádkové" profily muže se ženou a dvěma dětmi držících se za ruku. Francouzští strážníci vás v opačném případě zastaví a odvedou na policejní stanici, aby sepsali protokol o přestupku: O „chování v rozporu s dobrými mravy“.

8.4.2013 v 23:50 | Karma: 26,20 | Přečteno: 1987x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Knížecí rady

Vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09) při mši k cyrilometodějským oslavám v Praze řekl věřícím, aby si zachovali odstup od politiků a státu. Připomeňme si, kdo tuto radu katolickým křesťanům dává, kdo tato slova pronáší: Římský katolík Karel Schwarzenberg, člověk, který je aktivním politikem už od počátku 90. let a právě působí ve významné státní funkci (ministr zahraničí a místopředseda vlády). Tedy člověk, který si chronicky není schopen zachovat odstup od politiků (je jedním z nich) a státu, a přece radí svým „spoluvěřícím“, aby nejednali jako on.

11.3.2013 v 23:10 | Karma: 27,79 | Přečteno: 1922x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Pravá tvář komunismu

Pan (nebo by snad byl raději titulován soudruh?) Jaroslav A. Polák své čtenáře na svém blogu přesvědčuje, že komunismus je ušlechtilá myšlenka, která byla pouze zneužita zlými lidmi, jako byl Stalin a jiní diktátoři, kteří ovládli komunistické strany ve svých zemích. Pan Polák rozhodně není ani hloupý, ani nevzdělaný, ani ve svých 38 letech mladičký a tudíž nezrale radikální člověk. Měl by proto vědět, že komunistická myšlenka je shnilá od kořene, tedy od svého prvního propagátora Karla Marxe, což doložím vzápětí:

7.3.2013 v 18:00 | Karma: 32,07 | Přečteno: 2257x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Václav Klaus ve vřavě nenávisti

Události posledních týdnů, které se odehrávají na naší politické scéně, mne naplňují hlubokým zármutkem. Převládá ve mně pocit, že naše média a jejich vlivem i veřejnost „zdivočela“ a jejich nátlaku podlehla značná část naší politické „reprezentace“. Nevím, jestli si lidé, kterých se to týká, uvědomují, jak svou snahou „vrátit to Klausovi i s úroky“ jednak ukazují svou pravou tvář (a rozhodně to není tvář milosti a pravdy) a také jak výrazně přispívají k další polarizaci a zhrubnutí naší společnosti. Jen - jestli chtěli oni malí lidé v Senátu svým hlasováním předvést, že „nejsou jako on“ - tak se jim to opravdu podařilo. Nazval bych to jejich počínání vzpourou nul, navíc pod taktovkou člověka oficiálně mimo politiku – vlnícího se evolucionisty Karla Janečka. Pravda je, že (převážně) levicoví politici už jednou podobně idiotský sebevražedný zářez provedli – totiž když se jim pod vedením J. Paroubka podařilo „shodit“ Topolánkovu vládu uprostřed jejího předsedání Evropské unii.

5.3.2013 v 17:00 | Karma: 36,77 | Přečteno: 1603x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

O lásce k vlasti

V dnešní době se jaksi nenosí být vlastencem. Člověk je okamžitě podeřelý z šovinismu, ne-li z xenofóbie či náckovství. Naopak se dnes mezi našimi intelektuály velmi nosí jakási forma sebe- mrskačství, hledání nejrůznějších důkazů a opor pro argumentaci, že správné je mít co možná nejvíce negativní vztah k naší vlasti a národu. Tu si vytýkáme sklon k mesiášství, tu zase kdy a jak jsme byli zbabělí, jindy, že si nejsme schopni sami vládnout. Někteří docházejí k přesvědčení (už mnohokrát omletému v minulosti), že jsme měli na svou národní existenci rezignovat a raději jsme se měli nechat rozplynout, asimilovat Němci, jiní horují pro kosmopolitismus. Domnívám se, že všechny takové přístupy jsou nejen pomýlené, ale také naprosto zavádějící, protože vytvářejí všelijaké spekulativní myšlenkové konstrukce, aniž by se zabývaly tím, co tvoří podstatu hodnoty vlastenectví, tedy láskou.

1.3.2013 v 10:00 | Karma: 20,47 | Přečteno: 902x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Karel Janeček konečně našel 27 Jidášů...

Ať už si myslí o odstupujícím prezidentovi kdo chce co chce, počastovat ho při odchodu z jeho funkce obžalováním z velezrady, to je absurdní divadlo, které si nevymyslel ve svém Odcházení ani Václav Havel. Dvacet sedm našich zákonodárců jen potvrdilo, že politiku definitivně proměnilo v kabaret. Jako zpitomělé stádo se zapojili do nekončící dehonestace Václava Klause, přičemž si vůbec neuvědomují, že slouží jen jako stafáž, jako užiteční pitomci pro zviditelnění guru Janečka.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 35,80 | Přečteno: 1730x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Chytré mobily = hloupé děti

Všechny děti dnes touží po „chytrých dotykáčích“, většina (především z měst) je už má. Nemohu si pomoci, ale nemohu nevidět velký podíl těchto mobilů na ohlupování a obecně „kažení“ dětí. Zatímco dříve si děti hry vymýšlely a společně hrály, dnes jim k uspokojení stačí mačkat tlačítka na svém mobilu. Nyní dětskou kreativitu vystřídali vývojáři her, a tak jsou děti schopny trávit denně hodiny ve virtuálním světě. Protože hitem dne je být ustavične „online“, nemusí se dnes děti ani učit. Stačí, když si téma domácího úkolu najdou na „netu“ a opíší (většinou i s „chlupama“). Moje dcera, která také po chytrém androidím mobilu touží, se mi přiznala, že mnoho jejích spolužáků používá své mobily ve škole místo taháků. Jsou mezi nimi i takoví, kteří už vůbec nepokládají za nutné se připravovat na školní písemky – odpovědi na otázky z testů hledají online během jejich psaní – přičemž využívají školní wi-fi síť. Jsou-li vyvoláni k tabuli, ukáže se samozřejmě, jak jsou dutí, ale to „neřeší“. Nechci ovšem v této souvislosti přehlížet podíl na tomto stavu věcí ze strany nás rodičů, kteří na děti často nemáme čas (nebo nejsme ochotni si jej udělat) – často ze stejných důvodů – protože sledujeme své programy v televizi, nebo rovněž bloumáme ve virtuálním světě internetu.*

19.2.2013 v 12:30 | Karma: 45,21 | Přečteno: 12199x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Václav Klaus pro Do Rzeczy

Na rozdíl od různých glosátorů a pisálků jsem si přečetl celý rozhovor prezidenta Klause s polskými novináři - je všem čtenářům k dispozici na jeho webových stránkách (http://www.klaus.cz/clanky/3302). Jak se mi zdá, nikoli zanedbatelná část naší novinářské obce je zaúkolovaná v hledání čehokoli negativního, co jsou na našem dosluhujícím prezidentovi schopni nalézt. A tak se z tohoto obsáhlého rozhovoru chopí jen jeho stručného hodnocení působení Václava Havla a snaží se je prezentovat jako hanobení jeho „svatého“ odkazu.

12.2.2013 v 9:10 | Karma: 44,76 | Přečteno: 9993x | Diskuse| Politika

Martin Pinc

Jak se Češi změnili za sto let

Čtu teď po mnoha letech s velkým potěšením spisy Jindřicha Šimona Baara, spisovatele, kterého jsem si dávno zamiloval díky jeho „venkovské idyle“ Jan Cimbura. Mezi jeho spisy mne v poslední době zvláště zaujala „kněžská idyla“ Holoubek – obraz ideálního kněze, působícího na českém venkově na přelomu 19. a 20. století. Baar do úst svého hrdiny vkládá své představy a názory na tehdejší společenskou situaci. Kniha také reflektuje na postojích a zkušenostech kněze Holoubka skutečnost, že J. Š. Baar se angažoval v programu Katolické moderny a byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva. Velká část knihy se odehrává ve (fiktivní) polabské vesnici Třeštice, kde farář Holoubek soustavně narážel na vlažnost, ignoranství či přímo odpor obyvatel zdejší farnosti. Jejich chrarakteristickým představitelem byl „pokrokový a vzdělaný“ zámožný statkář Boháč, starosta obce Třeštice, s nímž vedl následující polemiku:

6.2.2013 v 17:00 | Karma: 23,73 | Přečteno: 1141x | Diskuse| Kultura

Martin Pinc

Moc bezmocných – v dnešní realitě

Přečetl jsem si dnes po dlouhé době znovu Havlovu Moc bezmocných a náhle jsem si uvědomil, že by náš první prezident vlastně mohl mít z volebních výsledků 1. přímé volby prezidenta ČR radost. Copak není vzpoura většiny lidí vůči vůli a nátlaku „mravní a intelektuální elity národa“, té většiny, která je tradičně zdeptaná, ponížená, hůře vzdělaná, chudá a většinou pasivní - zvyklá „držet hubu a krok“ - dokladem, že tu přeci jen u nás začíná existovat autentická občanská společnost? Copak to nevyžadovalo pořádný kus občanské odvahy vzepřít se a nepodlehnout dlouhotrvající masivní propagandě, že kdo nevolí Karla, není čestný a slušný člověk, je na straně lži a nenávisti, je zamindrákovaný, hloupý, nekulturní vidlák, nácek a xenofób, či přímo „hnědé či rudé prase“? Podrazák Škárka (člověk bez tváře, který měl dávno opustit poslaneckou sněmovnu, protože je zde jen pro ostudu) by takové lidi rád zbavil volebního práva – takovou má představu o demokracii. Hle, volič pravdy a lásky!

1.2.2013 v 17:00 | Karma: 30,94 | Přečteno: 2096x | Diskuse| Společnost

Martin Pinc

Šťastná rodinka?

Když jsem před několika lety sledoval při představení divadla Sklep báječný skeč, v němž David Vávra se svým hereckým kolegou (myslím, že to byl Jiří Fero Burda) a „synem“ představovali (post) moderní rodinu a zakončili tento výstup zvoláním: „správná rodina je přeci táta a táta!“, netušil jsem, jak brzo se tato fraškovitá vize stane skutečností. Za šťastnou rodinku totiž dnešní bulvár označuje "rodinu" zpěváka Eltona Johna, který se svým partnerem před nedávnem „zplodil“ 2. syna. Tedy nezplodili ho tito 2 muži sami (to zatím věda neumí), k poskytnutí vyjíčka a odnošení dítěte jim posloužila za úplatu jistá žena z Velké Británie. Tato skutečná, biologická matka, bez níž by nový přírůstek do „šťastné rodinky“ nemohl být počat ani narozen, je médii nazývána „náhradní matka“. Bulvár nenuceně žvatlá o tom, jak jsou Elton John a jeho partnerem šťastni a jak roste jejich vzájemná láska a vytváří z této abnormality zdání naprosté normálnosti.

30.1.2013 v 23:15 | Karma: 33,77 | Přečteno: 4616x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 257
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2303x
Moje krédo je podle NZ, listu Filipským 3,14: "Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši."