Dějiny reformace

Je to s podivem, ale někteří lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, nemají ani ponětí o dějinách křesťanství. Myslí si například, že prvním protestantem byl Martin Luther a šíří o něm nejapné pomluvy. Jak to ale vlastně bylo a proč vůbec došlo ke vzniku reformačních hnutí mezi křestany, která nakonec vedla ke vzniku protestantských církví? Základní příčinou byla skutečnost, že Římskokatolická církev, která zaujala pozici jediné církevní organizace na území bývalé Západořímské říše, do značné míry opustila Kristovo evangelium, především jeho požadavek, aby jeho následovníci neusilovali o světskou moc. Zachovala se právě naopak: původně málo významná církev v upadajícím Římě (vlastně na periferii říše poté, co její hlavní město přesídlilo na východ do Byzance), kterou ovládly rodiny římského patriarchátu, se prohlásila za nástupkyni Římské říše, a neváhala pro podporu tohoto nároku padělat tzv. Konstantinovu donaci. Císař Konstantin v ní sice opravdu přidělil římské církvi určité území – jednalo se ale jen o římský pahorek Vatican, na kterém sídlí tato církev dodnes. Padělatelé této donace ale vytvořili (někdy v 7-8. stol.) dokumenty, jimiž „dokazovali“, že Konstantin tehdy věnoval této církvi celé území Evropy na západ od Říma. Další staleté dějiny Římskokatolické církve se dají charakterizovat jako neustálý boj o světskou moc, o kterou tato organizace usilovala, přestože si již nárokovala plnou moc nad dušemi lidí v oblasti, kterou ovládala.

Biskup Silvestr a císař Konstantin. Zdroj: Internet

Toto zesvětštění církve hluboce znepokojovalo mnohé upřímné křesťany té doby. Jejich častou odpovědí bylo vytváření poustevnických a mnišských komunit, v nichž mohli svou víru uskutečňovat v relativní nezávislosti na zpronevěřilé církevní organizaci. Hluboké zklamání z chování církevních hodnostářů tak přivedlo např. Benedikta z Nursie na Monte Cassino, kde založil klášterní komunitu, později po něm nazvanou benediktini. Tento mnišský řád se postupně šířil Evropou - zejména díky svému explozivnímu rozšíření v Irsku, kde došlo pod vlivem benediktinské misie k velmi rychlému rozšíření křesťanství. Irsko bylo dlouho nazýváno „Ostrov svatých“. Odtud pak po staletí vycházely benediktinské misie, které měly zásadní vliv na christianizaci západní a střední Evropy (v době, kdy jedinou starostí římských církevních hodnostářů byl boj o moc či získání výnosných farností).

Na druhou stranu, ani takto zpronevěřilá církevní organizace nikdy nezpochybnila autoritu Bible jako Božího slova. Provedla něco jiného - církevní vrchnost ve středověku po staletí obsah Bible před laiky (tedy většinou lidí) zatajovala. (Platil také církevní zákaz vydaný papežem Lvem I., který byl od poloviny 12. století církevním právem: „Kromě kněží Páně ať se nikdo neodváží kázat, buďsi to mnich nebo laik.“) . Proto si v ní Bůh nalezl své služebníky, kteří národům Evropy Boží slovo v celé šíři s velkou odvahou a často s nasazením života přinášeli a spolu s ním (s rozlomením okovů absolutní moci feudálních vrstev) přinesli i duchovní uzdravení a obnovu pro evropskou společnost.

Ve 12. století se tak v jižní Francii zrodilo pozoruhodné laické hnutí „valdenských“ (podle lyonského obchodníka Valdese). Toto náboženské lidové reformní hnutí působilo hlavně v městském prostředí Burgundska, Provence a severní Itálie. Vycházeli z požadavku naprosté „apoštolské“ chudoby, obecné závaznosti evangelia a reformy pokleslého křesťanského života. Kladli důraz na Nový zákon, odmítali institucionální církev, žádali demokratizaci církve a svobodu kázání i pro laiky v lidovém jazyce, zamítali vojenskou službu, učení o očistci a odpustcích, mše za mrtvé, uctívání svatých a panny Marie. Proti valdenství působila zejména ve městech inkvizice dominikánského a minoritského řádu. V Čechách se valdenství poprvé výrazněji projevilo v 1. polovině 14. století na Jindřichohradecku, kde ovlivnilo počátky husitství.

Ve 14. a 15. století zasáhlo Evropu několik morových ran (zvláště ta v roce 1348 byla zničující – podlehla jí ¼ evropské populace). Církev byla rozpolcená, vládlo schisma – o papežský trůn bojovali dva (jednu dobu dokonce 3) vzdoropapežové. Prodávaly se odpustky a ve velkém se kupčilo s církevními úřady. Papežové byli více světskými pány než morálními autoritami. Tyto faktory dohromady vyvolávaly dojem, že se blíží konec světa a lidé si mysleli, že za to může upadlý stav církve. Takto vystoupil např. v Čechách kazatel Jan Milíč z Kroměříže, který prosazoval, spolu s jinými, aby by svolán koncil, jenž by řešil otázku papežské vlády.

Po reformě církve volal také učený Angličan John Wycliffe (zemřel roku 1384). Na jeho názory navazoval i Jan Hus. Wycliffe tvrdil, že řešením neutěšeného stavu církve je zabavení církevního majetku, což by donutilo církev řešit více duchovní záležitosti. Jan Hus k požadavkům Wycliffa přidal i morální étos – totiž, že za pravdu a svobodu stojí za to bojovat i zemřít.

Násilná Husova smrt vedla ke vzniku husitství - první úspěšné snaze odpoutat se od závislosti na římské církvi na úrovni státu. Jeho požadavky (4 pražské artikuly) se podařilo z velké části realizovat, přestože mezinárodní situace mu nebyla nakloněna. Husitství bylo v Evropě považováno za kacířské hnutí, a byly proti němu, jak je známo, vedeny zcela neúspěšně křižácké výpravy. Husitskému hnutí se někdy říká česká reformace, nicméně pro další vývoj reformace byl na rozdíl od husitské České církve (která se v principu od katolické až tak nelišila) mnohem zásadnější vznik Jednoty bratrské, která byla první křesťanskou komunitou, jež se odhodlala k naprosté nezávislosti na hierarchii římské církve.

Její učení a praxe vycházely z učení a praxe prvotní církve, jak jsou vylíčeny v Novém zákoně. Jednota bratrská byla po větší část své existence pronásledovaná buď ze strany oficiální utrakvistické „České církve“, nebo později ze strany katolické církve, přesto ale získala značné množství přívrženců. Vybudovala vynikající bratrské školy (ve kterých se učilo na nekonfesijním základě) a byla schopna uskutečnit nesmírně náročný úkol – přeložit Bibli z původních jazyků do češtiny. Tak vznikla Bible kralická, jeden z největších klenotů české literatury a zároveň velmi důležitý zdroj duchovní pravdy pro český národ. (Pro zajímavost – katolická církev si na podobný překlad v té době vůbec netroufala – až o 100 let později byla schopna vydat překlad Bible – ale pouze z latiny, přičemž se mnohde v obtížných partiích Starého zákona opírala o překlad Kralický.) Načas téměř zanikla, ale zásluhou německého hraběte Zinzendorfa nakonec uhájila svou existenci a jako „Obnovená jednota bratrská“ je známá tím, že zahájila první evangelickou světovou misii, kterou získala celosvětové uznání.

Začátky německé reformace sahají do přelomu 15. a 16. století. Jde o dobu vrcholné renesance, kdy vládli renesanční papežové. Ti se intenzivně starali o světské statky (jeden z papežů té doby – Julius II vynikl např. jako vojevůdce, který se pod praporem papežského státu snažil sjednotit Itálii) a duchovní stav věřících je nezajímal. Jde o jeden z nevýznamnějších dokladů krize církve. Roku 1517 vystoupil se svými názory ve Wittenbergu Martin Luther a zformuloval svůj odpor k církvi. Popřel božský původ papežství, odmítl autoritu koncilu a hodlal zjednodušit liturgii. Hlásal, že jedinou autoritou pro věřícího je Písmo svaté. Martin Luther se přímo přihlásil k odkazu Jana Husa. Češi to tenkrát považovali za velké zadostiučinění. V této souvislosti je fascinující proroctví Jana Husa, prý poslední slova, které pronesl, když byl upalován v Kostnici byla: „Během sta let dá Bůh povstat muži, jehož volání po reformě nebude umlčeno!“

Na Lutherův odkaz navázal v Zürichu Ulrich Zwingli. Ten Lutherovo učení ještě zradikalizovat. Přestože Luther výrazně zjednodušil liturgii, zachoval koncepci svatého přijímaní. Říkal, že v chlebu a víně jsou přímo přítomny části Kristova těla. Zwingli naopak tvrdil, že to tak není, že chléb a víno jsou pouze symboly. Zwingliáni ale byli poraženi v bitvě a byli rozptýleni po celé Evropě. Usadili se i na Moravě, kde se jim říkalo habáni nebo novokřtěnci. Novokřtěnci odmítali křest malých dětí, vždy jej prováděli až v dospělosti, po zralém a svobodném rozhodnutí každého jedince.

Jan Kalvín, působící také ve Švýcarsku, rovněž dále rozvíjel Lutherovo učení, s velkým důrazem na morální hodnoty. Kalvinisté říkali, že každý člověk má své předurčení - predestinaci. Předurčení ke spáse (i zatracení) je podle nich neměnné, ale už během života se může projevit tím, jak je člověk úspěšný. Toto učení výrazně zvýšilo motivaci lidí a podporovalo jejich přirozenou soutěživost. Mimo jiné i proto byly mnohé kalvinistické země hospodářsky velmi vyspělé. Kalvín v Ženevě založil vlastní církev, jejímž nejvyšším orgánem byla konzistoř (rada starších - seniorů). Tento systém si dodnes zachovalo několik protestantských církví, např. Českobratrská církev evangelická.

Roku 1530 se sjednotilo Lutheránství na Augšpurské konferenci, roku 1566 tak učinili i kalvinisté. Kalvinismus i lutheránství se rychle šířily Evropou, neboť oba směry byly po vleklé krizi katolictví přitažlivé. Kalvinismus se uchytil ve Švýcarsku, Nizozemí, Anglii nebo Francii (kde se kalvinistům říkalo hugenoti). Lutheránství se šířilo hlavně v Německu, Skandinávii, Polsku nebo Uhrách... Dlouhým a bolestným procesem pak byla v naší evropské civilizaci probojována nejprve úplná náboženská svoboda a postupně tento proces vedl k vytvoření demokratické společnosti, jež je charakteristická i konceptem lidských práv. Dnes už se zapomíná, že nic z toho by nebylo možné bez prosazení práva na svobodné vyznávání své víry, za něž bojoval a zemřel např. i náš mučedník Jan Hus.

Zdroje (jen malý výběr):

http://pinc.blog.idnes.cz/c/132714/Benedikt-Kristuv-svedek-v-dobe-zkazy.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantinova_donace

http://www.valka.cz/clanek_12216.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/138822/Jan-Milic-z-Komerize.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/128164/Mistr-Jan-Hus-a-jeho-poselstvi-pro-dnesni-dobu.html

http://www.greatsite.com/timeline-english-bible-history/john-hus.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/117174/Povzbuzeni-do-noveho-roku-Hesla-JB-na-rok-2010.html

http://www.greatsite.com/timeline-english-bible-history/martin-luther.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/139347/Bohuslav-Balbin-a-jeho-marny-boj-proti-germanizaci.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/134990/Tolerancni-patent.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/170629/Skutecny-Kleki-petra.html