Jde Palestinské autonomii opravdu o mír s Izraelem?

V Respektu č.22 (z tohoto týdne) vyšly hned dva články na téma izraelsko-palestinských vztahů. Ten první se jejich stavem zabýval spíše z hlediska postojů presidenta Obamy (Obama vs. Izrael), ten druhý pod názvem „Kdo se snaží víc?“ a podtitulkem „Pohled na izraelsko-palestinská jednání ukazuje, že velkorysosti už v nich bylo poměrně dost“ se rozepisuje více do hloubky i do historie tohoto těžko řešitelného problému. Autoři článku se zcela zřejmě pokoušeli uchopit tuto věc se snahou o objektivitu. Pozornému čtenáři ale nemohlo ujít, že tím, kdo se snaží víc, je beze vší pochyby strana izraelská, která nabídla v jednání řadu ústupků, ale nikdy se jí nepodařilo dosáhnout nějaké přijatelné nabídky z palestinské strany. A to především v té pro Izrael asi nejpodstatnější věci – totiž v ochotě skončit své nepřátelství a zastavit podporu teroristických skupin, jež na území Izraele bezohledně útočí na civilní osoby, včetně dětí. Na toto téma je další článek G. Goldberga, o jehož uveřejnění jsem byl požádán.

Zavražděná rodina Fogelů. Zdroj: Internet

Válka Palestinské autonomie (pa) proti dětem

Gabriel A. Goldberg, M.A.

Jedna z největších povinností Palestinců dojednaná za asistence nejrůznějších US prostředníků, počínaje smlouvou z Osla, je konec štvaní proti židovskému státu. Není možné být věrohodným partnerem v mírovém procese a při tom dál podněcovat válku a teror. Nikdo od Palestinců neočekával, že jedním rázem začnou Izraelce milovat, ale podpora terorismu je zajisté nepřijatelná. To vyžaduje změnu školního systému v PA a ukáznění sdělovacích prostředků, stejně jako radikálních mullahů a imámů, placených zaměstnanců PA.Už to, že je třeba poukázat na nutnost zastavit štvaní, dokazuje, že se tento důležitý smluvní bod nikdy nedodržoval. Ještě dnes jako vždycky štve PA pravidelně proti Izraeli.

Strach a děs se vrací

V roce 2011 je Izrael opět obětí palestinského terorismu: vyvraždění pěti členů rodiny Fogelovy 11. března v osadě Itamar a smrtící exploze na autobusové zastávce v Jeruzalémě 23. března, to otřáslo Izraelce až do morku kostí. Nejdříve pachatelé ubodali rodiče, Udi a Ruth. 11měsíčního Yoava podřízli. 4letého Elada usmrtili dvěma bodnutími do srdce. Tříměsíční Hadase uřízli hlavičku.
Aby zmírnil mezinárodní pobouření, vyslovil vůdce PA Mahmoud Abbas, hlava teroristické organizace Fatah před zahraničními novináři své obvyklé nemasné neslané věty odsuzující teroristický čin. Politici světa, diplomati a sdělovací prostředky tomuto divadlu tleskali – bez ohledu na to, jak tato opakovaná prohlášení se časem ukázala jako neupřímná. Pak mohli všichni odejít domů. Abbas už své povrchní prohlášení pronesl. Divadlo skončilo.
Tato jeho prohlášení nikdy nesměřují k palestinské veřejnosti. Vůči jeho lidu je pokaždé jeho reakce stejná: „Bravo!“

„Co dnes vysílá televize PA?“

Tři týdny před útokem v Itamaru vysílala televize PA  mezi 21. a 24. únorem zvláštní pořad na počest výročí založení teroristické organizace „Demokratická fronta na osvobození Palestiny“ (DFLP), aby vzpomněla a uctila různé teroristy. Jedním z nich byl také Habash Hanani. Ten v květnu 2002 také pronikl do osady Itamar a zavraždil tři děti – gymnasisty. DFLP spáchala obzvlášť ohavné útoky: 1970 napadla školní autobus poblíž Avivimu. Zahynulo 12 Izraelců, z toho 9 dětí. 1974 drželi tito teroristé ve škole  v Ma´alotu jako rukojmí 25 Izraelců, převážně dětí, a všecky vyvraždili.
Týden před útokem v Itamaru  vysílala TV PA oslavnou reportáž o Fahami Mashaharym, který v Jeruzalémě – Gilo v roce 2001 pomáhal při teroristickém útoku. Tehdy zemřelo 19 lidí a 70 utrpělo různá zranění, z toho hodně dětí. Zavezl teroristu Muhammada al-Ghoula na místo činu. Al-Ghoul zvolil ke svému teroristickému útoku čas ranního silničního provozu, kdy lidé a zvlášť děti jedou busy do zaměstnání a do školy. Bomba byla plná šroubů, kusů kovu, hřebíků, aby napáchala co nejvíce krveprolití. Při tomto TV pořadu k uctění teroristy zpívala jeho dcera píseň na počest svého otce – hrdiny. který si odpykává v izraelském vězení 20letý trest za spolupachatelství.
Den před útokem v Itamaru TV PA oslavovala Halama Tamami, který pomáhal při teroristickém útoku na picerii Sbarro v centru Jeruzaléma v roce 2001. 15 lidí zahynulo, z toho 7 dětí, 130 bylo zraněných. Tamami zavezl pachatele na místo činu. Bomba byla zase plná hřebíků, šroubů a kusů železa.
Dva dny po útoku v Itamaru 13.03.11, když se v Jeruzalémě konal pohřeb pěti členů Fogelový rodiny, PA oficiálně přejmenovala náměstí v El-Bireh nedaleko Ramallahu na náměstí teroristky Dalal Mughrabi. Ta v roce 1978 řídila poblíž Herzlye teroristický útok, při kterém zahynulo 37 izraelských civilistů, z toho 12 dětí a jeden Američan. PA už mnoho náměstí a organizací po ní pojmenovala. Pojmenování se děje vždy v den její smrti, čili v den masakru, který spáchala.

Volit mír nebo teror?

To je pouze několik příkladů, jak jsou dětem v TV PA prezentovaní teroristé jako slavné příklady, hodné následování. Veřejná místa, školy a instituce dostávají jména k poctě vrahů dětí. PA rodiny teroristů finančně podporuje. Oslavování teroristů a vrahů dětí je v PA tak normální, jako v pátek v mešitě odpolední modlitby. Jaký div, že mladí lidé v PA jsou pak schopní tak hrůzných vražd, jak to bylo v Itamaru? Svými pro-teroristickými aktivitami a oficiálními slavnostmi PA oficiálně schvaluje vraždění dětí. Teroristy a jejich činy nadšeně oslavuje. Protože TV PA oficiálně řídí Abbas, její vysílání je tedy obrazem oficiální politiky PA.

Kultura násilí, nikoli koexistence

Na rozdíl od mínění a hodnocení US prezidenta Baraka Obamy a vedoucích politiků EU, nejsou útoky podobné tomu v Itamaru žádné činy několika radikálních jednotlivců, kteří chtějí narušit mírový proces. I když přehlédneme, že vládnoucí režim Hamasu v pásmu Gaza rozdával dětem bonbony, jakmile došlo ke zveřejnění krveprolití v Itamaru, skutečností zůstává, že PA je zodpovědná za Itamar a podobné útoky. Prosazuje pro-teroristickou kulturu, která ovlivňuje palestinskou TV, školy a mešity a vůbec celý veřejný život.
Někdo namítne, že existují i Palestinci, kteří si přejí mír. Už jsme i v naší publikaci takové lidi zmínili a chválili. Ovšem typické je, že jsou nenápadní (nebo nemnozí) a jsou potichu (nebo dvojznační), než aby znamenali výrazný rozdíl, snad s výjimkou své rodiny nebo v blízkém okolí. A bojí se o vlastní bezpečnost. Ohniskem naší pozornosti jsou hlavní činitelé a jejich chování, režim PA a jeho voliči, kteří mu dali pravomoc. Velká část světa chce ten radikální islámský Hamas etablovat a uznat Palestinu jako stát.
PA má stejně jako radikálně islámský Hamas s jeho cíli vražednou kulturu krve a smrti, která souhlasí s nejstrašnějšími zločiny proti nevinným dětem a miminkům. Proč se vraždí děti? Protože zosobňují budoucnost – budoucnost Izraele. Od teroristů přes islámské mullahy až k vrcholným politikům PA – vyvražďování je jejich krédo. Jejich oltář je oltář Molochův a jejich uctívaní svatí jsou teroristé. PA stojí na základě války – odjakživa. Tady není žádná úrodná půda pro mírovou koexistenci s Izraelem.

Z Lema´an Zion, čís.2/2011, str.6-7, překlad Ludmila Hallerová

Upozornění: žádám všechny diskutéry, aby se zdrželi jakýchkoli vulgarit a vzájemného napadání. V opačném případě bude diskuze pod tímto článkem zrušena. MP