Proč Idnes dělá reklamu prostituci?

Nechápu, z jakého důvodu na svých stránkach Onadnes uveřejňuje Idnes články typu "Vysokoškolačky si vydělají na studia sexem. I sto tisíc měsíčně" a vychvaluje tento druh „podnikání“ takto: „Vysokoškolačky slaví v sexbyznysu čím dál větší úspěch. Jsou empatické a umějí si s klientem popovídat o jeho problémech. Stresovaní muži totiž hledají dnes v nočních klubech kromě sexu i "vrbu".“ A citují jako nejlepší informační zdroj ředitelku Rozkoše bez rizika Hanu Malinovou, podle níž je mezi sexuálními pracovnicemi patnáct až dvacet procent studentek vysokých škol: "Myslím, že hezký zadek znamená pořád víc než vysokoškolský diplom. (sic! - pozn. MP) Na druhé straně je velmi žádaná sociální inteligence, která ale není v přímé úměře s dosaženým vzděláním. Sexuální pracovnice musí umět vyslechnout partnerské nebo pracovní problémy klienta, být milá, nevypadat znuděně."

Kdo by si myslel, že se bezstarostný tón článku posune trochu dále alespoň k varování, jaké negativní důsledky na další život těchto dívek prostituce může mít, bude zklamán. Článek cituje jednu z nich, která si libuje, že je možno si takovým způsobem „vydělat“ až 100.000,- Kč měsíčně. Já osobně jsem z tónu tohoto článku, z jeho frivolnosti naprosto zhnusený. Přitom pod článkem je odkaz na jiný, který popisuje, jak negativní zkušenosti s tímto způsobem života měla jedna z nich: „Hanka se svými studentskými lety dětem jednou určitě chlubit nebude. Přivydělávala si totiž jako modelka na videochatu, kde přes monitor předváděla erotickou show. Později dokonce nabízela sex za peníze.“ Pak se jí přihodilo, co je se dalo očekávat – zamilovala se: "Jmenoval se Petr a také ještě studoval. Tehdy jsem poprvé přemýšlela o tom, že se na sex za peníze vykašlu." Měla však parťačku na koleji, Marionet, která ji do tohoto „byznysu“ zatáhla a byla zásadně proti. Jedna druhé vyhrožovala, že ji prozradí. A studijní výsledky obou dívek šly také dolů. Hanka musela ze semestru opakovat dva předměty. A s přítelem se nakonec rozešla...

"Vztah skončil, hádali jsem se kvůli hloupostem a já se s ním necítila dobře. Moc jsem ani nedovedla normálně komunikovat, protože mě sžíral strach, abych něco neprozradila," uvádí Hanka. Nicméně myšlenka skoncovat s prací v erotice se jí držela dál. "Pořád jsem si dokolečka říkala, že tohle nemá budoucnost. Asi jsem jednoduše zatoužila po opravdové lásce. Díky krátkému vztahu s Petrem jsem začala věřit, že láska je víc než peníze," říká s vážnou tváří Hanka... (potud Idnes)

Co mne na tomto příběhu zaujalo především, je prolhanost titulku na Onadnes, totiž že si prý vysokoškolačky takto musí „vydělávat na studium“. Jak přiznává zmíněná Hanka, vůbec nešlo o to, že by byla v nějaké sociální nouzi a pouze „prodávání“ svého těla jí umožnilo pokračovat ve studiu. Šlo jí mnohem spíše o to, vyrovnat se životní úrovni bohatších spolužáků a dopřávat si stejné rozmařilosti, jako „zlatá mládež“: "Na vysokou školu jsem nastupovala s velkým očekáváním a moc jsem se na studentský život těšila. Už z vyprávění jsem věděla, že to není jenom učení, ale také spousta party a nejrůznějších akcí." Její představa se od skutečnosti příliš nelišila. Jenže každá zábava také stojí nějaké peníze. A těch Hanka, v porovnání s ostatními studenty, neměla moc nazbyt. "Nejsem z žádné bohaté rodiny. Táta pracuje u policie a máma učí na základní škole." (jinými slovy – má dva slušně vydělávající rodiče, ale jejich podpora byla pro ni málo – chtěla mít luxus). A tak zatoužila po penězích a po tom, co si za ně koupí, že touha po nich byla pro ní důležitější, než prostředky, jimiž k nim přišla. To ji vedlo k tomu, že se rozhodla prodávat se – alespoň po nějaký čas.

Musím otevřeně říci, že jako otec velké rodiny - 9 dětí, z toho 4 studují, nebo studovaly na vysokých školách, a další nepochybně budou - jsem zděšený při představě, že by si moje dcery při studiích počínaly, jako zmíněná Hanka. Přitom z hlediska našich možností jako rodičů je finanční podpora při studiu asi ještě menší a tak také musely hledat různé možnosti, jak si přivydělat. Pomoci si prostitucí by je však nikdy nenapadlo. Podle mého názoru to ale není jen otázka „cti“, ale snad ještě více otázka sebeúcty a a sebepřijetí. Z tohoto hlediska je zásadní, aby děti vyrůstaly ve zdravé rodině, kde se jim dostane přijetí a bezpodmínečné lásky. Pak děti ani na vysoké škole nemají důvod pokládat svou horší finanční situaci za nějaký deficit či něco, co je diskvalifikuje v očích ostatních. Ve skutečnosti tomu tak opravdu není, a tento pocit získává pouze ten, komu chybí vědomí vlastní ceny, která není závislá na hodnocení okolí.