Havlova knihovna vs. dům čp. 1601
Proti výstavbě tohoto nového domu na místě historické budovy bojuje od samého začátku velmi aktivně Klub Za starou Prahu. Protože se jako architekt o tuto záležitost také zajímám, navštívil jsem webové stránky tohoto sdružení, abych se seznámil s jejich argumenty proti novostavbě. Já sám jsem byl poněkud vnitřně rozpolcený, protože se mi stávající budova nejevila jako mimořádně architektonicky cenná (nejsem ale odborník – památkář) a naopak návrh nové mi nepřipadal tak obludný, jak tvrdil ve svém dopise Václav Havel. Po návštěvě těchto stránek jsem si mínění o významu původní stavby poopravil a nyní se přikláním k tomu, že by původní stavba měla být zachována.
Co mne však při zkoumání stránek Klubu Za starou Prahu zarazilo, ba zaskočilo, byla jiná kauza, uvedená na zmíněném webu. Týkala se připravované rekonstrukce historického domu na Hradčanech na knihovnu Václava Havla. Z uvedého textu byla zřejmá skutečnost, že Václav Havel se sice na jedné straně angažuje na záchraně jednoho (nepříliš historického) objektu na Praze 1, na druhé straně se ještě mnohem aktivněji (jako hlavní iniciátor) podílí na brutální devastaci jiného, historicky a domnívám se, že i architektonicky mnohem cennějšího domu "U Drahomířina sloupu" na Hradčanech. Navíc se ukazuje, že v této investici nejde ani tak o Havlovu knihovnu, jako o nabubřelé privátní sídlo „uhlobarona“ Bakaly, Havlova přítele a sponzora. Klub Za Starou Prahu na toto téma píše doslova:
Dům zvaný "U Drahomířina sloupu" je situován v jedné z nejcennějších a nejautentičtějších části historického města. Stejně jako většina sousedních historických objektů prošel i dům čp. 108-IV během staletí velmi složitým stavebním vývojem. Dnešní čtyřkřídlá budova s ústředním dvorem vznikla spojením dvou renesančních domů vystavěných ve 2. polovině 16. stol., z nichž horní dům - při Loretánském náměstí - byl vystavěn na gotickém sklepení. Výrazné změny proběhly roku 1725, kdy byla provedena barokizace interiérů, z nichž se dodnes v jižním křídle - při Úvoze - dochovala unikátní fresková a štuková výzdoba. V této části objektu byla také ve 20. letech 20. století vystavěna nástupní síň s krbem a působivým dřevěným schodištěm, jehož vznik souvisel s proměnou jižního křídla v rozlehlou obytnou rezidenci, v níž po roce 1948 bydlela i manželka druhého československého prezidenta paní Hana Benešová. Dům jako celek je dochován v překvapivé autentické podobě a nachází se v něm mnoho hodnotných architektonických detailů. Mezi nejcennější partie domu patří vedle rezidenčního bytu i vzdušné a malebné nádvoří, jehož autenticita je podtržena barokní sliveneckou mramorovou dlažbou.
Součástí schváleného projektu přestavby domu jsou razantní zásahy, které jeho historickou i uměleckou hodnotu výrazně narušují. Jedná se zejména o:
- podkopání celého nádvoří, které by zničilo cenné archeologické terény a ohrozilo historické konstrukce domu
- zastřešení dvora v úrovni 2. patra, které by z malebného volného nádvoří učinilo utilitární součást provozu budovy a které je v přímém rozporu s metodickým pokynem NPÚ, dle nějž jsou "dvory, dvorky a nádvoří podstatným prvkem skladby historických staveb", přičemž "kulturní hodnota charakteristické součásti skladby historické architektury nezávisí na velikosti dvora ani na náročnosti výtvarného ztvárnění dvorních fasád."
- podsklepení jižního křídla a prokopání skály ve svahu do Úvozu pro bezpečnostní archiv s garáží, které by razantně narušilo historické konstrukce i vzhled fasády do Úvozu a mohlo vážně ohrozit statiku samotného domu
- vybourání ústředního schodiště v severním křídle domu, které bylo vystavěno ve 20. letech 20. století a jehož náhrada jiným schodištěm by nutně vedla razantním zásahům do dalších historických konstrukcí
Všechny tyto navržené zásahy je bohužel nutno označit za velmi sporné a z hlediska historického domu naprosto nepřiměřené. Narušení archeologického terénu podkopáním nádvoří, prokopání skály kvůli přístupu do garáže či utilitární zastřešení malebného historického dvora mají razantní dopady nejen na historickou podstatu dotčeného domu, ale - jako závažný precedent - i na další domy této mimořádně cenné a autentické části Pražské památkové rezervace.
Klub Za starou Prahu si velmi váží Václava Havla i jeho Knihovny, která bezesporu patří mezi nejvýznamnější soukromé kulturní instituce v Praze. Rozhodně v principu nezpochybňujeme záměr umístit Knihovnu do renovovaného historického objektu. Předložený projekt však namísto renovace domu bohužel přináší razantní proměnu, která se velmi negativně dotýká jeho památkové podstaty. Je zjevné, že mnohé zásahy zde logicky vyplývají z naddimenzovaného stavebního programu, jehož součástí je překvapivě i luxusní soukromá rezidence sponzora, zcela oddělená od samotné instituce knihovny.
Domníváme se, že realizace tohoto sporného projektu by nevratně poškodila nejen historický dům "U Drahomířina sloupu", ale i pověst samotné Knihovny Václava Havla. I z tohoto důvodu vyzýváme investora, aby od razantní přestavby domu ustoupil a hledal jiné způsoby, jak zajistit Knihovně Václava Havla adekvátní zázemí a sídlo.
V Praze, 18. 5. 2011
Z uvedeného plyne, že Václav Havel chrání jen ty památky, které nechce sám zničit. Kde ale v tomto případě zůstala naše média? Proč až na ojedinělé zmínky – jako např. v Idnes, kde vyšlo najevo, že (se souhlasem investora) byla památkářům předložena jiná dokumentace, než ta, podle které má být stavba realizována (chystal se zde tedy podvod) - nenalezneme žádný masivní tlak odborné i laické veřejnosti proti chystanému nevratnému zničení cenného renesančního objektu? Nemělo by se měřit stejným metrem Havlovi, jako kterémukoli jinému investorovi?
Jak je původní dům „U Drahomířina sloupu“ navrženou rekonstrukcí devastován, lze vidět např. zde:
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?
Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Martin Pinc
Péče o nejmenší - boření mýtů, nebo rozklad rodiny?
Sociologický ústav Akademie věd vydal knihu, jejíž autoři v anotaci prohlašují, že prý „Málokterá oblast veřejné politiky je opředena tolika mýty jako péče o předškolní děti. Tyto mýty znemožňují potřebné změny rodinné politiky, neboť blokují rozvoj racionální společenské diskuse, která by se neopírala o ideologické argumenty, ale o poznatky soudobých mezinárodně uznávaných vědeckých studií. Tato kniha chce přispět jak k racionální společenské diskusi, tak k pozitivním změnám.“
Martin Pinc
Jaké znamení je nad námi?
Oficiální média i blogosféra v těchto dnech řeší konflikt mezi jistým nositelem transparentu, který je mimochodem státním zaměstnancem a vysokoškolským pedagogem, a hlavou státu. Zapletl se do toho nějak i jiný nositel transparentu, pro změnu zase dříve ministerský úředník.
Martin Pinc
Bůh na lavici obžalovaných
Lev Trocký postavil Boha v Moskvě roku 1923 před očima 5.000 rudoarmějců před soud. Bůh byl shledán vinným z různých potupných činů a odsouzen v nepřítomnosti. Snad tím Trocký chtěl ospravedlnit skutečnost, že bolševici v té době obzvláště tvrdě terorizovali křesťany, mučili a zabíjeli kněze a mnichy, bořili křesťanské chrámy. Během jejich teroru už po samém začátku bolševické revoluce byly zabity statisíce křesťanů. Podle tohoto vzoru byli perzekuováni křesťané ve všech zemích, v nichž se komunisté dostali k moci – bez výjimky – a s nimi všichni, kdo se odmítali podřídit jejich diktatuře. Veškeré obyvatelstvo zemí, ovládaných ideologií komunismu, pak prošlo dlouholetým vymýváním mozků komunistickou propagandou, která přinesla své „ovoce“ v ateismu, jenž dodnes stále převládá v postkomunistických zemích. Většina lidí i v naší zemi je tak zcela „odkloněna“ od konceptu milujícího Boha, reprezentovaného Ježíšovým životem a učením.
Martin Pinc
Radim Uzel a Bible = krátké spojení
Už dlouho jsem nečetl takovou snůšku výmyslů, polopravd a naprostého nepochopení čteného textu, jako když se známý sexuolog Mudr. Radim Uzel pokusil vykládat Bibli. Jeho věru originální interpretace některých starozákonních příběhů vyšla před nedávnem na internetových stránkách deníku Právo (jež jsou umístěny na Seznamu jako „Novinky.cz“) v rubrice žena – vztahy a sex pod titulkem "Radim Uzel: Bible, kniha plná hororů". Lze snadno doložit, že prakticky každé jeho tvrzení, kterého se dopouští, je chybné a nepravdivé. Začnu ale od začátku úvodním prohlášením:
Martin Pinc
Co je v dnešní evropské demokracii zakázáno
V Paříži se můžete na veřejnosti políbit, můžete se projít v minisukni, vystavit na odiv hluboký výstřih, můžete mít tričko s potiskem vulgárních slov francouzských nebo amerických rapperů. Ale jednu věc určitě nesmíte: procházet se s rodinou po Lucemburských zahradách v bundě, která má potisk se symbolem z protestních manifestací proti zákonu, jenž uzákoňuje manželství mezi osobami stejného pohlaví. A tak zapomeňte na stylizované "pohádkové" profily muže se ženou a dvěma dětmi držících se za ruku. Francouzští strážníci vás v opačném případě zastaví a odvedou na policejní stanici, aby sepsali protokol o přestupku: O „chování v rozporu s dobrými mravy“.
Martin Pinc
Knížecí rady
Vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09) při mši k cyrilometodějským oslavám v Praze řekl věřícím, aby si zachovali odstup od politiků a státu. Připomeňme si, kdo tuto radu katolickým křesťanům dává, kdo tato slova pronáší: Římský katolík Karel Schwarzenberg, člověk, který je aktivním politikem už od počátku 90. let a právě působí ve významné státní funkci (ministr zahraničí a místopředseda vlády). Tedy člověk, který si chronicky není schopen zachovat odstup od politiků (je jedním z nich) a státu, a přece radí svým „spoluvěřícím“, aby nejednali jako on.
Martin Pinc
Pravá tvář komunismu
Pan (nebo by snad byl raději titulován soudruh?) Jaroslav A. Polák své čtenáře na svém blogu přesvědčuje, že komunismus je ušlechtilá myšlenka, která byla pouze zneužita zlými lidmi, jako byl Stalin a jiní diktátoři, kteří ovládli komunistické strany ve svých zemích. Pan Polák rozhodně není ani hloupý, ani nevzdělaný, ani ve svých 38 letech mladičký a tudíž nezrale radikální člověk. Měl by proto vědět, že komunistická myšlenka je shnilá od kořene, tedy od svého prvního propagátora Karla Marxe, což doložím vzápětí:
Martin Pinc
Václav Klaus ve vřavě nenávisti
Události posledních týdnů, které se odehrávají na naší politické scéně, mne naplňují hlubokým zármutkem. Převládá ve mně pocit, že naše média a jejich vlivem i veřejnost „zdivočela“ a jejich nátlaku podlehla značná část naší politické „reprezentace“. Nevím, jestli si lidé, kterých se to týká, uvědomují, jak svou snahou „vrátit to Klausovi i s úroky“ jednak ukazují svou pravou tvář (a rozhodně to není tvář milosti a pravdy) a také jak výrazně přispívají k další polarizaci a zhrubnutí naší společnosti. Jen - jestli chtěli oni malí lidé v Senátu svým hlasováním předvést, že „nejsou jako on“ - tak se jim to opravdu podařilo. Nazval bych to jejich počínání vzpourou nul, navíc pod taktovkou člověka oficiálně mimo politiku – vlnícího se evolucionisty Karla Janečka. Pravda je, že (převážně) levicoví politici už jednou podobně idiotský sebevražedný zářez provedli – totiž když se jim pod vedením J. Paroubka podařilo „shodit“ Topolánkovu vládu uprostřed jejího předsedání Evropské unii.
Martin Pinc
O lásce k vlasti
V dnešní době se jaksi nenosí být vlastencem. Člověk je okamžitě podeřelý z šovinismu, ne-li z xenofóbie či náckovství. Naopak se dnes mezi našimi intelektuály velmi nosí jakási forma sebe- mrskačství, hledání nejrůznějších důkazů a opor pro argumentaci, že správné je mít co možná nejvíce negativní vztah k naší vlasti a národu. Tu si vytýkáme sklon k mesiášství, tu zase kdy a jak jsme byli zbabělí, jindy, že si nejsme schopni sami vládnout. Někteří docházejí k přesvědčení (už mnohokrát omletému v minulosti), že jsme měli na svou národní existenci rezignovat a raději jsme se měli nechat rozplynout, asimilovat Němci, jiní horují pro kosmopolitismus. Domnívám se, že všechny takové přístupy jsou nejen pomýlené, ale také naprosto zavádějící, protože vytvářejí všelijaké spekulativní myšlenkové konstrukce, aniž by se zabývaly tím, co tvoří podstatu hodnoty vlastenectví, tedy láskou.
Martin Pinc
Karel Janeček konečně našel 27 Jidášů...
Ať už si myslí o odstupujícím prezidentovi kdo chce co chce, počastovat ho při odchodu z jeho funkce obžalováním z velezrady, to je absurdní divadlo, které si nevymyslel ve svém Odcházení ani Václav Havel. Dvacet sedm našich zákonodárců jen potvrdilo, že politiku definitivně proměnilo v kabaret. Jako zpitomělé stádo se zapojili do nekončící dehonestace Václava Klause, přičemž si vůbec neuvědomují, že slouží jen jako stafáž, jako užiteční pitomci pro zviditelnění guru Janečka.
Martin Pinc
Chytré mobily = hloupé děti
Všechny děti dnes touží po „chytrých dotykáčích“, většina (především z měst) je už má. Nemohu si pomoci, ale nemohu nevidět velký podíl těchto mobilů na ohlupování a obecně „kažení“ dětí. Zatímco dříve si děti hry vymýšlely a společně hrály, dnes jim k uspokojení stačí mačkat tlačítka na svém mobilu. Nyní dětskou kreativitu vystřídali vývojáři her, a tak jsou děti schopny trávit denně hodiny ve virtuálním světě. Protože hitem dne je být ustavične „online“, nemusí se dnes děti ani učit. Stačí, když si téma domácího úkolu najdou na „netu“ a opíší (většinou i s „chlupama“). Moje dcera, která také po chytrém androidím mobilu touží, se mi přiznala, že mnoho jejích spolužáků používá své mobily ve škole místo taháků. Jsou mezi nimi i takoví, kteří už vůbec nepokládají za nutné se připravovat na školní písemky – odpovědi na otázky z testů hledají online během jejich psaní – přičemž využívají školní wi-fi síť. Jsou-li vyvoláni k tabuli, ukáže se samozřejmě, jak jsou dutí, ale to „neřeší“. Nechci ovšem v této souvislosti přehlížet podíl na tomto stavu věcí ze strany nás rodičů, kteří na děti často nemáme čas (nebo nejsme ochotni si jej udělat) – často ze stejných důvodů – protože sledujeme své programy v televizi, nebo rovněž bloumáme ve virtuálním světě internetu.*
Martin Pinc
Václav Klaus pro Do Rzeczy
Na rozdíl od různých glosátorů a pisálků jsem si přečetl celý rozhovor prezidenta Klause s polskými novináři - je všem čtenářům k dispozici na jeho webových stránkách (http://www.klaus.cz/clanky/3302). Jak se mi zdá, nikoli zanedbatelná část naší novinářské obce je zaúkolovaná v hledání čehokoli negativního, co jsou na našem dosluhujícím prezidentovi schopni nalézt. A tak se z tohoto obsáhlého rozhovoru chopí jen jeho stručného hodnocení působení Václava Havla a snaží se je prezentovat jako hanobení jeho „svatého“ odkazu.
Martin Pinc
Jak se Češi změnili za sto let
Čtu teď po mnoha letech s velkým potěšením spisy Jindřicha Šimona Baara, spisovatele, kterého jsem si dávno zamiloval díky jeho „venkovské idyle“ Jan Cimbura. Mezi jeho spisy mne v poslední době zvláště zaujala „kněžská idyla“ Holoubek – obraz ideálního kněze, působícího na českém venkově na přelomu 19. a 20. století. Baar do úst svého hrdiny vkládá své představy a názory na tehdejší společenskou situaci. Kniha také reflektuje na postojích a zkušenostech kněze Holoubka skutečnost, že J. Š. Baar se angažoval v programu Katolické moderny a byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva. Velká část knihy se odehrává ve (fiktivní) polabské vesnici Třeštice, kde farář Holoubek soustavně narážel na vlažnost, ignoranství či přímo odpor obyvatel zdejší farnosti. Jejich chrarakteristickým představitelem byl „pokrokový a vzdělaný“ zámožný statkář Boháč, starosta obce Třeštice, s nímž vedl následující polemiku:
Martin Pinc
Moc bezmocných – v dnešní realitě
Přečetl jsem si dnes po dlouhé době znovu Havlovu Moc bezmocných a náhle jsem si uvědomil, že by náš první prezident vlastně mohl mít z volebních výsledků 1. přímé volby prezidenta ČR radost. Copak není vzpoura většiny lidí vůči vůli a nátlaku „mravní a intelektuální elity národa“, té většiny, která je tradičně zdeptaná, ponížená, hůře vzdělaná, chudá a většinou pasivní - zvyklá „držet hubu a krok“ - dokladem, že tu přeci jen u nás začíná existovat autentická občanská společnost? Copak to nevyžadovalo pořádný kus občanské odvahy vzepřít se a nepodlehnout dlouhotrvající masivní propagandě, že kdo nevolí Karla, není čestný a slušný člověk, je na straně lži a nenávisti, je zamindrákovaný, hloupý, nekulturní vidlák, nácek a xenofób, či přímo „hnědé či rudé prase“? Podrazák Škárka (člověk bez tváře, který měl dávno opustit poslaneckou sněmovnu, protože je zde jen pro ostudu) by takové lidi rád zbavil volebního práva – takovou má představu o demokracii. Hle, volič pravdy a lásky!
Martin Pinc
Šťastná rodinka?
Když jsem před několika lety sledoval při představení divadla Sklep báječný skeč, v němž David Vávra se svým hereckým kolegou (myslím, že to byl Jiří Fero Burda) a „synem“ představovali (post) moderní rodinu a zakončili tento výstup zvoláním: „správná rodina je přeci táta a táta!“, netušil jsem, jak brzo se tato fraškovitá vize stane skutečností. Za šťastnou rodinku totiž dnešní bulvár označuje "rodinu" zpěváka Eltona Johna, který se svým partnerem před nedávnem „zplodil“ 2. syna. Tedy nezplodili ho tito 2 muži sami (to zatím věda neumí), k poskytnutí vyjíčka a odnošení dítěte jim posloužila za úplatu jistá žena z Velké Británie. Tato skutečná, biologická matka, bez níž by nový přírůstek do „šťastné rodinky“ nemohl být počat ani narozen, je médii nazývána „náhradní matka“. Bulvár nenuceně žvatlá o tom, jak jsou Elton John a jeho partnerem šťastni a jak roste jejich vzájemná láska a vytváří z této abnormality zdání naprosté normálnosti.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené