Rozhodnou o prezidentovi média?

18. 01. 2013 8:00:00
Několik týdnů před 1. přímými volbami prezidenta České republiky uvedl Petr Hájek na přednášce „Křesťané v obklíčení médií“, že (jak psaly zprávy Idnes 3. ledna) Václava Klause na Hradě vystřídá člověk, na němž se dohodnou právě vlastníci médií. Hájkova předpověď se zdála v té době být naplňována bezbřehou mediální podporou Jana Fischera. Když se ale při převolebních debatách ukázalo, že lidem velmi vadí jeho komunistická minulost, bezpáteřnost a nedostatek charismatu – jeho strnule působí projev nezastřel dlouhotrvající úřednickou kariéru - začala tatáž média masivně podporovat Karla Schwarzenberga. Do značné míry díky jim tak ve druhém kole stojí jako protikandidát Miloše Zemana.

Podle mého názoru je jednoznačný úspěch „jezevce z Vysočiny“ v 1. kole voleb svým způsobem mnohem větším překvapením, než zdánlivě zázračně rychlý vzestup aristokratického předsedy strany TOP 09. Chtěl bych v souvislosti s úspěchem Kalouskova stranického druha poznamenat, že až příliš mnoho známých i méně známých osobností předem vytrubovalo, že pro ně Karel Schwarzenberg v žádném případě není první volba, ale že se obávají, že jejich favorizovaný kandidát (byla jím velmi často Zuzana Roithová) nemá šanci postoupit do 2. kola. O příklonu k Schwarzenbergovi tak nakonec nerozhodlo jejich přesvědčení, ale svým způsobem zbabělost, jako důsledek podlehnutí psychologickému nátlaku médií. Někteří z kandidátů (minimálně Franz, Fischerová a Roithová) si také během poslední předvolební debaty v televizi stěžovali, že byli přesvědčováni příznivci „knížete“, aby z volebního boje odstoupili a hlasy svých příznivců dedikovali jemu. Tyto jevy svědčí přinejmenším o naprostém nedostatku slušnosti a férového jednání v řadách těchto příznivců.

Mediální masáž mezitím pokračuje v přípravě na 2. kolo voleb, tištěná i internetová média, televize a sociální sítě dál s velikou převahou argumentují ve prospěch „knížete“, jako jediné rozumné alternativy „populisty“ Miloše Zemana. Já ale mám možná až příliš vyvinutý soucit pro lidi s určitými handicapy, možná se mi hluboce protiví, když mi někdo strká pod nos, koho bych měl volit, proto na tyto tlaky nedám. Musím ale přiznat, že i moje rozhodování v této fázi je spíše věcí volby „menšího zla“, než přesvědčení, že zvolený kandidát bude muž mého srdce.

Koho bych tedy měl volit, nezávisle na „svodech světa“ v tomto případě tlaku médií? Chtěl bych v této souvislosti upřednostnit tradiční hodnoty a zamyslet nad tím, jaké jsou biblické požadavky na člověka, který stojí v autoritě. Přestože je zřejmé, že naše země je do značné míry „odkřesťanštěná“, jsem hluboce přesvědčen, že Boží principy a zákony jsou ve skutečnosti jediným legitimním zdrojem vší lidské zákonnosti a spravedlnosti. V Bibli lze najít například tato dvě místa, (1. ve Starém zákoně, 2. v Novém) v nichž se jednoznačně definují požadavky na ty, kdo stojí v autoritě nad lidmi kolem sebe.

1. místo - ve Starém zákoně je spojeno s osobou Mojžíše a jeho tchána Jitra (v 18. kapitole Exodu): Mojžíšův tchán mu odpověděl: „Není to dobrý způsob, jak to děláš. Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid, který je s tebou. Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš. Poslechni mě, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty zastupuj lid před Bohem a přednášej jejich záležitosti Bohu. Budeš jim vysvětlovat nařízení a řády a učit je znát cestu, po které mají chodit, i skutky, které mají činit. Vyhlédni si pak ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, milují pravdu a nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi za správce nad tisíci, sty, padesáti a deseti.

2. místo – v Novém zákoně o výběru vedoucích tehdejších místních církví (1. Tim, 3. kap): Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.

Z těchto definic můžeme odvodit všeobecné požadavky pro všechny lidi stojící v autoritě na jakékoli pozici, a tím spíše na pozici hlavy státu – chce-li totiž být někdo v čele, měl by být ostatním vzorem. Vzorem svým jednáním osobním životě i v práci, měl by rovněž mít určitě spořádanou rodinu a dobře vychované děti. Samozřejmý je požadavek morální bezúhodnosti a neúplatnosti, důležité jsou také komunikační schopnosti a nekonfliktní povaha. Správná autorita by měla být schopna především lidi spojovat, ne rozdělovat. K těmto morálně volním vlastnostem pak přistupuje osvědčenost v dosavadních funkcích, konzistence názorů a postojů v minulosti a v neposlední řadě schopnost vůdcovství.

Pokud vztáhnu výše zmíněné pozadavky na zbylé prezidentské kandidáty, zejména v morálním ohledu, tak musím konstatovat, že žádný z nich jim příliš nevyhovuje. Zejména přihlédneme-li k požadavkům na střídmost, vlídnost a nezištnost. O ani jednom z nich se nedá s jistotou říci, že by byli neúplatní (a je jedno, jsou-li míněny úplatky, které dávají, či přijímají), Naopak ke cti obou lze poznamenat (a jsou v tomto směru snad jediní kandidáti z původní devítky), že oba mají velmi vyhraněný smysl pro humor, třebaže ovšem často sklouzávají k hulvátství. Zejména aristokrat Schwarzenberg je v tomto směru zcela nezdrženlivý – a kupodivu, česká média vítají jeho častá sprostá slova jako roztomilé projevy knížecí nespoutanosti – zřejmě proto, že na rozdil od Zemana - cílem jeho vulgarit nejsou média, ale často osoby, které jsou tak jako tak terčem mediální kritiky.

Pokud jde o hodnocení jejich osobností a politické kariéry, zatímco Miloš Zeman konzistentně po celou svou politickou kariéru zůstává na levici sociálně-demokratického typu a jeho ideálem je skandinávský sociální stát, Karel Schwarzenberg je naopak politicky zcela nečitelný a nekonzistentní, pohyboval se prakticky po celém politickém spektru zleva doprava (nechal se zvolit do různých funkcí za Zelené, ODA, US-DEU, TOP 09), zřejmě v závislosti na tom, co pro něj v dané chvíli bylo nejvýhodnější. Tento apsekt osobně pokládám za velmi závažný – i charakterový - nedostatek, který se nedá snadno odbýt a už vůbec ne přetavit v inzerovanou výhodu jakési „nadstranickosti“. Já jej pokládám za čiré prospěchářství a výraz touhy udržet se u politické moci za každou cenu.

Nejednoznačně také vyznívá porovnání obou kandidátů z hlediska jejich víry či náboženství. Miloš Zeman vyznává víru v ateismus (je prý „tolerantní ateista“, který však denně čte Bibli), kdežto Karel Schwarzenberg o sobě prohlašuje, že je křesťan – ale s výhradami: ,,jsem špatný křesťan, ale obstojný katolík". (Proč tedy katolický klér nazývá „černoprdelníci“?). Především bych potřeboval vysvětlit, v čem se morálně liší křesťan od katolíka. Někdo by možná také namítl, že ani jako katolík by neměl být angažován v různých nečitelných nadnárodních uskupeních s vazbami na svobodné zednáře (Bilderberg, Trilaterální komise), které sdružují světové mocenské elity a svým zacílením jsou evidentně protidemokratické. Otázky náboženství se týká také vztah obou kandidátů k hrozbě islamizace Evropy. Miloš Zeman, na rozdíl od Karla Scharzenberga, velmi zřetelně tento problém vnímá, má jasné postoje vůči islámskému terorismu a nebojí se je projevit. Oba kandidáti sdílejí pozitivní vztah k Izraeli, ačkoli jejich pohnutky se mohou lišit.

Pokud jde o obraz dvou soupeřů v boji o prezidentský post v médiích, nelze přehlédnout skutečnost, že jejich pozice je v této oblasti zcela asymetrická. Miloš Zeman, který z aktivní politiky odešel před mnoha lety, nemá v této oblasti dnes prakticky žádný mocenský vliv. Naproti tomu Karel Schwarzenberg je dlouholetým majitelem (dnes spolumajitelem) velmi vlivného politicky orientovaného časopisu Respekt a nepochybně má přátelské vztahy s řadou novinářů (novináři to také dali bezpracedentně najevo ve většině nejvýznamnějších tiskovin svým příklonem k němu). Navíc jako stále aktivní politik má mnoho příležitostí být v médiích „viděn“ a slyšen. Různý je i pohled na sympatizanty kandidátů z řad prominentních osobností. Když s podporou Zemana vystoupí herečka J. Bohdalová, postaví ji bulvární tisk hned na pranýř otázkou „Kolik za to dostala“. To se ovšem nestane desítkám známých herců a jiných celebrit, které vehementně podporují Schwarzenberga. Navíc, Zeman ke své škodě dlouhodobě proslul svými dehonestacemi novin a novinářů (přičemž si opravdu nebral servítky), na druhou stranu často oprávněně kritizoval jejich nekompetentnost a neobjektivitu.

Pokud jde o „politické řemeslo“, oba kandidáti jsou nepochybně v současné době nejzkušenější možnou volbou na naší politické scéně a budou schopni tuto funkci zastávat na vysoké úrovni z hlediska odborné připravenosti, vzdělání, jazykové vybavenosti atd. Otázkou je, zda je jejich vyšší věk nebude v této funkci limitovat. Karel Schwarzenberg má přednosti v tom, že je dlouhodobě ministrem zahraničí a mezinárodně uznávanou prominentní osobností, na druhou stranu Miloš Zeman byl schopen téměř z ničeho v obtížných podmínkách vybudovat úspěšnou politickou stranu a byl relativně dobrým ministerským předsedou. Pro Miloše Zemana dále hovoří fakt, že vůbec není zapojen do všelijakých známých, ale i nečitelných mezinárodních mocenských struktur, takže nelze předpokládat, že bude jejich exponentem v případě svého zvolení, jak by tomu zřejmě bylo v případě K. Schwarzenberga.

Pokud jde o jejich názory na různé citlivé otázky, těžko někoho z nich mohu jednoznačně preferovat. Protože s naší rodinou žijeme v Jáchymově, můžeme na vlastní kůži každodenně prožívat, jak negativní důsledky mělo uplatnění principu kolektivní viny nejen na německé obyvatelstvo Čech, Moravy a Slezska, ae i na české (hluboký mravní úpadek), na stav zdejší krajiny, ale především na zdejší duchovní klima. Ještě horší pak byl způsob, jak bylo vysídlení Němců provedeno, protože byli skutečně brutálně vyhnáni a mnoho z nich zemřelo násilnou smrtí. Z tohoto hlediska v zásadě souhlasím s postoji K. Schwarzenberga – pokud nejsou oprávněné spekulace, že takto připravoval půdu pro majetkové vyrovnání sudetských Němců. Naopak dost dobře nemohu pochopit, proč takto „národnostně citlivý“ politik tak vehementně stál o uznání Kosova Českou republikou, čímž vlastně naše země odsouhlasila vyhnání historického srbského obyvatelstva z oblastí, které lze označit za „srdce“ Srbska. Zde souhlasím s postojem M. Zemana. Na rozdíl od obou jsem „eurorealistou“ a nepokládám za prospěšné pro naši zemi, aby byla její státnost „rozpuštěna“ v připravované Evropské federaci – nové Římské říši. Řekl bych ale, že v této oblasti lze očekávat nezávislejší postoje od M. Zemana. Pokud jde o vztahy na domácí politické scéně, lze mít naději, že ve chvíli, kdy by TOP 09 přestala mít jako předsedu K. Schwarzenberga, mohlo by to vést k oslabení či možná brzkému zániku této podivné strany-nestrany a doufejme i skončení politického angažmá jednoho z nejhorších dinosaurů na naší scéně – M. Kalouska. Miloš Zeman by naopak velmi pravděpodobně jako prezident sociální demokracii nepoškodil – na to je příliš zkušený a inteligentní.

Z výše uvedého je zřejmé, jak nejednoznačná je naše přímá volba prezidenta. Skoro se přikláním k názoru Petra Hájka, že k volbám nemá cenu chodit, protože je vše již rozhodnuto těmi, kdo „tahaji za nitky“, na druhou stranu bych tím ale vlastně přitakal této hře. Jen je mi líto, že v zemi s tisíciletou křesťanskou minulostí stěží řekne příští český prezident při své inauguraci to, co při svém projevu 29.12.2012 pronesl Rupiah Banda, prezident jihoafrického státu Zambie:

Vášnivě toužím, aby má vláda mohla nastoupit cestu prosperity, která pramení z živého Boha,“ prohlásil preziden Banda na oslavách 18. výročí prohlášení Zambie křesťanským státem. „Plní mě nadějí fakt, že vy, moji zambijští spoluobčané, sdílíte se mnou víru, že v tomto Božím závazku je uložena Boží moudrost, díky které, pokud si zachováte královskou pozici, jakou mám já jako prezident Zambijské republiky, se můžete se ztotožnit s Božími sliby, jako to udělal král David.“ Banda také řekl, že lid jeho země nemá brát mír, který zavládl po letech občanské války v Zambii, považovat za něco garantovaného, ale že si ho má vážit jako Božího daru. Musíme být praktickými a zodpovědnými občany, kteří budou dostatečně ostražití, aby mohli chránit tu jedinou zemi, kterou nám Bůh milostivě dal, abychom v ní pracovali a starali se o ni,“ pokračoval Rupiah Banda. Jeho projev podpořili někteří političtí a církevní představitelé, mezi jinými i Godfrey Miyanda, předseda zambijské strany Heritage (Dědictví). „Musíme pochopit, proč máme s některými dobrými věcmi problémy,“ řekl. „To, že jsme křesťanský národ, neznamená, že jsme perfektní, ale že musíme tvrdě pracovat, abychom prezidentovu deklaraci uvedli v život. Jinými slovy máme následovat Krista.“

(citováno z „Křesťan dnes“, zdroj www.ecumenicalpress.com)

Autor: Martin Pinc | pátek 18.1.2013 8:00 | karma článku: 18.24 | přečteno: 887x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 141 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 27.60 | Přečteno: 556 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 523 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...