Radim Uzel a Bible = krátké spojení

Už dlouho jsem nečetl takovou snůšku výmyslů, polopravd a naprostého nepochopení čteného textu, jako když se známý sexuolog Mudr. Radim Uzel pokusil vykládat Bibli. Jeho věru originální interpretace některých starozákonních příběhů vyšla před nedávnem na internetových stránkách deníku Právo (jež jsou umístěny na Seznamu jako „Novinky.cz“) v rubrice žena – vztahy a sex pod titulkem "Radim Uzel: Bible, kniha plná hororů". Lze snadno doložit, že prakticky každé jeho tvrzení, kterého se dopouští, je chybné a nepravdivé. Začnu ale od začátku úvodním prohlášením:

Prorok Nátan a král David

„Zásada, že muž smí mít jen jednu manželku, platí pro křesťany teprve od šestnáctého století. Usnesli se na ní svatí otcové, kteří se sešli na Tridentském koncilu v roce 1545. Starý zákon, z kterého vycházejí bibličtí Izraelité, povoluje každému muži více manželek. Jeho majetek pak dědil prvorozený potomek“, tvrdí pan Uzel. Jaká je skutečnost? Když odhlédnu od zřejmého faktu, že na Tridentském koncilu se nesešli žádní svatí otcové, ale biskupové římskokatolické církve, byla ve skutečnosti monogamie křesťanů uzákoněna již samotným Kristem, který řekl dle evangelií (Mar 10 kap.):

Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

Kristus svým výrokem jasně poukazuje na skutečnost, že původním Božím záměrem od samého počátku bylo, aby lidé žili v monogamních celoživotních vztazích („budou ti dva jedno tělo“), ale pro „tvrdost lidských srdcí“ vzniklo lidské (Mojžíšovo) ustanovení o rozlukovém lístku. Polygynie (mnohoženství) byla ovšem mezi starověkými národy rozšířena – mj. proto, aby ovdovělá žena měla mužskou ochranu. Ve Starém zákoně a jeho příbězích, které velmi otevřeně líčí lidská selhání, samozřejmě nemůžeme očekávat dodržování etiky ani v oblasti manželské věrnosti, přestože největší morální vzory Starého zákona v monogamním manželství žily – toto se týká spravedlivého Jóba, Noema, Josefa Egyptského i vůdce Mojžíše. Protože se tyto postavy p. Uzlovi do krámu nehodí, raději je nezmiňuje...

Spíše si vybírá např. toto: „V bibli čteme o smrtelné zášti, kterou pojal Ezau, když ho jeho bratr Jákob chtěl podvodem připravit o právo prvorozeného. Nebo slavný Onan. „Vylil své sémě na zem“, aby nemusel zplodit bratrovi potomka. Zajímavé je, že dnes ho neznáme jako průkopníka majetkových úniků, ale jako průkopníka přerušované soulože“, pokračuje známý propagátor sexuální výchovy. Přestože je pan dr. Uzel sexuolog, plete se - onen Onan podivuhodným omylem není ani náhodou pokládán za průkopníka přerušované soulože, ale masturbace. Výraz onanie se paradoxně vžil, jak známo, jako výraz pro sexuální sebeukájení – masturbaci – viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masturbace

„V bibli však najdeme mnohem drsnější příběhy,“ hrozí se Uzel. „Až se člověk skoro diví tomu, že na tento posvátný text někteří lidé ještě přísahají. Například dcery utečence Lota daly etice monogamního manželství pořádně na frak. Jejich otec prchl i s celou rodinou z města smilstev, Sodomy. Manželku, která ho doprovázela, proměnil Hospodin v solný sloup za nekázeň. Přitom nespáchala nic vážného, jen se ohlédla. Zato jeho dcery byly pěkná kvítka. Nemohly získat manžely a potomstvo obvyklým způsobem. Proto zvolily incestní vztah s vlastním otcem. Aby ho přiměly k této příbuzenské souloži, opily ho vínem. A co na to Hospodin? Ponechal to bez trestu. Morálně problematické dívky pak založily plémě Moabské a Amonitské.“ Tak píše R. Uzel.

I nyní se ale náš slavný sexuolog mýlí. Moabce a Amonity, národy, které vzešly z tohoto incestního vztahu, Bůh označuje jako klaté: „Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění... Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich“. (Dt 23, 6, 6)

V dalším textu píše o ponižujícím postavení žen v příbězích Starého zákona, přičemž svévolně zaměňuje pravdivou (nepřikrášlenou) výpověď pisatelů Bible o krutostech lidí té doby za učení Bible. Tuto dobovou krutost dokládá na následujícím příběhu: „Snad nejkřiklavější příklad ponižujícího postavení ženy ukazuje příběh muže z Betléma. Putoval do rodného města v doprovodu jakéhosi mládence a „ženiny“. Se soumrakem se uchýlil do města Gibeje. Jeden dobrotivý starý muž mu poskytl přístřeší. Muži z Gibeje, kteří přišli k domu hostitele, chtěli hosta napadnout. Stařec je přemluvil, aby ho ušetřili. Za to jim vydal svou nedotčenou ženu a hostovu ženinu: „Tady je máte a můžete s nimi dělat, co chcete.“ Oni pak s ženinou obcovali a zneužívali ji celou noc až do rána. Ráno se žena doplazila na práh domu, kde zemřela. Muž ji našel ležet u vchodu. Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Mrtvá už mu ale nemohla ani odpovědět.“

Uzel tvrdí, že tato hanebnost zůstala nepotrestána. Pokládám za politováníhodné, že je tak ledabylým čtenářem Bible, když „přehlédl“ zprávu, že mužové z Gibeje (i jejich spojenci z kmene Benjamin) byli po válečném tažení celého Izraele následně „vybiti ostřím meče“: „Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče, pobili všechno, co v městě zůstalo, i dobytek, všechno, nač přišli; také všechna města, do nichž přišli, vypálili.“ (kniha Soudců, 19 – 20. kap.)

Na co ještě přišel pan doktor Uzel?: „Bez přísnějšího trestu zůstávají také neuvěřitelné podlosti krále Davida, od kterého odvozuje svůj původ Ježíš. Krále zachvátila touha po manželce jeho skvělého bojovníka Uriáše. Cizoložil s ní a nastrojil na Uriáše smrtelnou léčku. Vydal totiž rozkaz: „Postavte ho do nejtužšího boje a pak od něho ustupte. Ať je zabit a zemře.“ Stalo se. Manželka nad jeho smrtí plakala. Když však její smutek pominul a král David pro ni poslal, stala se jeho ženou. Hospodin ho za tuhle věrolomnost potrestal pouze tím, že první syn, kterého zplodil s Uriášovou manželkou, zemřel.“

Opět je ale pan Radim Uzel zcela vedle, krále Davida Bůh ostře pokáral ústy proroka Nátana a potrestal jej poté opravdu tvrdě (2 Sam 12. kap.):

„Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“ David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“

Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou. Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.“

Nátanovo proroctví se do písmene splnilo, když proti Davidovi povstal jeho syn Abšalóm a spal před zraky celého města s jeho ženami (2 Sam 16,22).

„Je typické, že všechny tyto příběhy neslyšíme z kazatelny jako slovo boží. Jsou totiž barvité, plné drsného, nefalšovaného a neidealizovaného života. Některé by se neztratily ani v populární novinové rubrice Černá kronika,“ zakončuje svou blasfémii Uzel. Pochybuji ovšem, že tento známý ateista vůbec někdy nějaké bohoslužby navštívil (možná snad někdy Půlnoční o Vánocích, kde z pochopitelných důvodů zní kázání na jiná témata), takže stěží může mít nějaké ponětí o frekvenci výkladu těchto příběhů na kazatelnách.

Sám za sebe ho ale mohu ujistit, že jsem slyšel mnoho biblických hodin a kázání, v nichž tyto známé příběhy sloužily jako námět výkladu. Panu dr. Uzlovi bych ale propříště doporučil mnohem důkladnější práci s biblickými zdroji, pokud chce působit alespoň trochu důvěryhodně. V opačném případě, jako třeba nyní, mohou jeho články snad zapůsobit – ale jen na lidi bez názoru či na jeho nekritické obdivovatele.