Oficiální média i blogosféra v těchto dnech řeší konflikt mezi jistým nositelem transparentu, který je mimochodem státním zaměstnancem a vysokoškolským pedagogem, a hlavou státu. Zapletl se do toho nějak i jiný nositel transparentu, pro změnu zase dříve ministerský úředník.
Ten konflikt mezi doc. Putnou a presidentem Zemanem, navzdory jeho mediální odezvě, bych mohl pokládat za standardně česky malicherný. Mnoho povyku pro nic. Prezident Zeman, jako se už stalo jeho zvykem, "ukazuje svaly", média ho halasně kritizují, petičníci sepisují petice, akademická obec se bouří, studenti demonstrují.
Nicméně v jedné věci souhlasím s hlavou státu – i mě připadá politováníhodné, že se pan docent Putna potřeboval prezentovat na parádě homosexuálů s transparentem "Katolická buzna zdraví Bátoru" (mimochodem, pan Putna se tehdy dokonce rozčiloval na Mons. T. Halíka, že onen "pochod pýchy" nepodpořil).
Mainstreamová média s podlézavou rychlostí přispěchala s vysvětlením, proč na transparentu zdravil zrovna L. Bátoru (a ukázala jeho poněkud vulgární transparent), ale toto vysvětlení, pro které si angažovala třeba prof. Dvořákovou, bylo hodně zavádějící a do značné míry přemalovalo skutečnost. Mezi M. Putnou a L. Bátorou totiž existovala už delší dobu vzájemná nevraživost, protože M. Putna, jako příslušník „mravní, kulturní a intelektuální elity národa“, se opakovaně a dlouhodobě angažoval v různých iniciativách, dehonestujících předchozího presidenta Václava Klause.
Např. vystoupil při jakémsi protestním happeningu na Hradě při narozeninách V. Klause, kde přednesl výsměšnou gratulační řeč v pitvorné ruštině, převlečen za ruského presidenta Putina. Konzervativec Bátora naopak ohnivě podporoval V. Klause a proto na jiné demonstraci stál pod oním dnes tak diskutovaným transparentem "Intelektuálové, jděte do hajzlu.". Oba tyto jejich transparenty proto vyjadřovaly zejména velké, ba nepřekročitelné personální antipatie.
A k té vzájemné antipatii M. Putny a L. Bátory právě nyní směřuji - chtěl bych poukázat na fakt, že oba tito (ať dříve, či nyní) veřejně činní lidé nikterak neskrývají své náboženské zakotvení - oba to jsou římští katolíci, byť různých směrů (ať už si o jejich osobním výkladu křesťanství myslíme co chceme). Zde se dostávám k jádru věci: To, že se hlásí k následování Krista, by mělo vést k důsledkům jak v osobním, tak ve veřejném životě.
V Písmu se píše „Vaše mírnost (znalost míry), ať je známa všem lidem“. Znalost míry a poslušnost v následování Krista by měla vést tyto zkušené a vzdělané lidi k životu v posvěcení, zvláště, jsou-li v postavení autority. Tomu zejména životní praxe p. Putny příliš neodpovídá. Co ale pokládám za nejvíce deprimující: Pokud je mi známo - ani jeden z těchto dvou se nepokusil usmířit se svým „bratrem v Kristu“ a dát vzájemné vztahy do pořádku. Jejich vzájemná nesnášenlivost je tak neodlišitelná od těch, kdo jsou mimo církev. U pana Putny pak se k neochotě hledat usmíření (k němuž křesťany vybízí ono jediné přikázání – přikázání lásky) vine neochota se podřídit Boží autoritě. Výsledkem je veliká hanba, jež dopadá na církev i křesťany jako celek. To mě osobně na celé věci vadí nejvíce.
A pokud se týká toho, jaký transparent bychom měli nést, jaké znamení bychom měli nad sebou vyzdvihnout, rozhoduji se pro to, jež je zapsáno v Šalomounově Písni písní: „Jeho znamení nad námi je láska“.
