Jak se Češi změnili za sto let

6. 02. 2013 17:00:00
Čtu teď po mnoha letech s velkým potěšením spisy Jindřicha Šimona Baara, spisovatele, kterého jsem si dávno zamiloval díky jeho „venkovské idyle“ Jan Cimbura. Mezi jeho spisy mne v poslední době zvláště zaujala „kněžská idyla“ Holoubek – obraz ideálního kněze, působícího na českém venkově na přelomu 19. a 20. století. Baar do úst svého hrdiny vkládá své představy a názory na tehdejší společenskou situaci. Kniha také reflektuje na postojích a zkušenostech kněze Holoubka skutečnost, že J. Š. Baar se angažoval v programu Katolické moderny a byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva. Velká část knihy se odehrává ve (fiktivní) polabské vesnici Třeštice, kde farář Holoubek soustavně narážel na vlažnost, ignoranství či přímo odpor obyvatel zdejší farnosti. Jejich chrarakteristickým představitelem byl „pokrokový a vzdělaný“ zámožný statkář Boháč, starosta obce Třeštice, s nímž vedl následující polemiku:

Ano, váš duch tak zlenivěl“ - nedal se farář vyrušit - „že při nejlepší vůli nejste už schopni samostatně myslit, svůj vlastní úsudek si utvořit: vy čekáte na jediný duševní pokrm, na noviny své strany, ke které se hlásíte. Tam se vám všechno podá hotové, pěkně na míse upravené, oděné ve vzletná slova a v ohnivé radikální věty, zcela tak, jak to průměrný člověk miluje. Když prší, běží voda po okapových rourách, zachycujete ji v sudu a nabíráte tak tu měkkou vodu na špinavé prádlo. Takovým sudem jsou i noviny, které zachycují splašky české veřejnosti a z tohoto sudu v hostinci čerpáte svoje vzdělání, hasíte žízeň duševní, nabíráte moudrost politickou i náboženskou, nadšení i přesvědčení. Se svými pochybami, dotazy a starostmi běžíte do novin a neostýcháte se papouškovat a za své přesvědčení vydávat vyčtené názory a odpovědi. Jak je to pohodlné a ubohé! - všecko jako houba pivem nasáklé. V tom pivním ovzduší duch českých lidí pozbyl veškeré pružnosti, přišel o všecku samostatnost. Svaly těla, které nepracuje, zhadrovatí a zeslábnou. Také duch, který se vyhýbá duševní gymnastice – samostatnému přemýšlení – zbahní, otupí, dá se jako psík vésti na provázku různých hesel, módních a časových frází, uvázati ke každé boudě a otrocky poslouchat každého pána.

Boháč překvapeně poslouchal. Cítil, že kněz má pravdu, ale hlasitě se k tomu přiznati nechtěl. Náhle se však zaradoval a po chvilce napjatého ticha radostně, ba výbojně se ozval: „Nuže důstojnosti, když je tomu tak, proč nejdeme za vámi? Vždyť jste přece náš pastýř! Jste k nám přímo poslán, abyste nás vedl. Proč vaše slova nemají té síly, aby takové duševní lenochy ovládla?“

„Vidíte, pane Boháči,“ zesmutněl náhle Holoubek a hlas jeho více nezněl jasně jako kov, mnoho jsem právě o tom v posledním čase přemýšlel. Hezkou řádku let jsem mezi vámi strávil. Viděl jsme vaše třenice politické i třídní, vaše slavnosti Husovy i Komenského, celou vaši rozpoltěnou duši českou. Pozoroval jsem, jak vždy zůstáváte na povrchu a nemáte odvahy proniknout k jádru, nedovedete podříditi zájmů stavovských, sobeckých zájmům celku, žíti ne pro časnost, ale pro věčnost. Vykládal jsem vám o lásce k bližnímu, o skutcích křesťanského milosrdenství, velebil jsem střídmost a čistotu, horlil proti lichvě a lakotě, proti zášti a sobectví – ale moje řeč vám zní cize. Stojím mezi vámi vskutku sám a sám se svými názory, časový proud unáší vás dravě řečištěm života a já nemám tolik sil, abych vás vytrhl a na pevný břeh postavil.

Srdce lidu zledovatělo, vroucí slovo se ho netkne. Jádro vašich předků ztrouchnivělo, ve vás zbyla jen skořápka. Vy se spokojujete formálním příslušenstvím k církvi svaté, ale o vlastní jádro učení Kristova se nestaráte, podle něho nežijete. Chvílemi zdá se mi, že vás zrovna slyším mluvit: ́Faráři Holoubku! Co tu chceš? Kdo tě k nám zval? Tys u nás zcela zbytečný. Bez tebe by se většina z nás ve škole, v obci i v životě zcela dobře obešla. Tvých služeb nepotřebujeme. Trpíme tě, že se nám vnucuješ, vážíme si tě jako člověka a občana, nikoli jako kněze, ́ proto se mi často mezi vámi stýská a proto nemohu a nemohu s vámi srůsti, sbratřit se a splynout.“ Knězi chvěl se ke konci hlas a Boháč cítil, že v očích Holoubkových stojí slzy... Víc citem, než rozumem pochopil, jaký je farář čistý a ideální člověk a bylo mu ho náhle líto... (konec ukázky z knihy)

Pro někoho bude možná překvapivé zjištění, jež je z této ukázky zřejmé, jak málo se Češi ve svém způsobu uvažování i životní praxi za uplynulých 100 let změnili. Snad jen tím, že dnes už ani nepředstírají potřebu formálně se přihlásit k církvi. Zůstali jsme stejně povrchní, bojujeme jen za naše partikulární sobecké zájmy, a podle toho vypadá i naše společnost. Místo novin dnes papouškujeme spíše televizi a internetová média, jejichž ohlupujícímu vlivu zřejmě propadáme ještě více, než propadali lidé vlivu stranických novin v tehdejší době. Jen jestli nám něco podstatného v životě neuniká...

Autor: Martin Pinc | středa 6.2.2013 17:00 | karma článku: 23.73 | přečteno: 1141x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 206 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 309 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...