Toto napětí

vystihuje svým způsobem i dvojice pojmů informace a formace - doprovázení, které napomáhá reprodukovat popsanou vnitřní zkušenost. Odtud pramení i snad jediná účinná forma svědectví, viz např. http://prokop.blog.idnes.cz/c/193241/Moje-vzpominka-na-pana-arcibiskupa-Otcenaska.html

"Nepromeškat vstup do Božího odpočinutí"

Opravdu skvělá úvaha kazatele Mečkovského. Jádrem následování J.Krista je osobní, důvěrný vztah člověka k Bohu skrze J.Krista. Naprostá důvěra a spolehnutí se na jeho vůli, vedení, péči, milosrdenství, lásku. To je onen vstup do Božího odpočinutí. Jinak je naše křesťanství skutečně jen seno, sláma, strniště - lidské úsilí.

"Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti." Židům 4.kap.

pokračování

hledat pramen našich problémů, což je vlastně proces již idividualizace a zde se uplatňují různé cesty podle vývoje tohoto procesu, od příklonu k duchovním naukám, mystice, přírodě, minulosti. Je to dost složité období kdy  staré normy a úzusy jsou podrobovány novému pohledu a vlastnímu poznání a je časem je i vidět jejich achillova pata, zde že byly "konstruovány" pro jinou dobu a vývoj, kde byla určitá stádnost a majorita společnosti.

Ukazovat těmto lidem jež hledají cestu ze svého vnitřního probuzení, přes jednoho Boha a jeho zástupce zde, nakonec jej jeho pravosti může odcizit přivést hodně utrpení, a to aby překonali toto klišé a naučili se vnímat pravou vnitřně objevovanou jsoucnost jež již zraje s nimi a má proto více podob.

Kristus v této cestě jež je podobná mystice, má spíše vlastnosti procesu nalezení se a následně osvobození od všeho lidského klišé až k zažití oné super kontinuality, není to ale rozumem ... .

Ty vaše "myšlenkové proudy"...

...připomínají automatické psaní surrelalistů. Jen nevím, co to má společného s námětem a obsahem tohoto článku. Jediné, co jsem snad trochu pochopil je, že pravděpodobně jste zastáncem jakéhosi směru panteismu (čili nějaké formy hinduismu nebo buddhismu  s jeho karmami apod.). Tuto cestu nalezl jako slepou nejen bývalý guru Rabi Maharaj. Poté, co dosáhl všech "výšin" transcendentální meditace a uvědomil si, že on sám není žádný bůh, zjistil, že pro pokoj ve svém srdci potřebuje Boží spasení v Kristu Ježíši. Píše o tom ve své knize "Guru zemřel". (http://pinc.blog.idnes.cz/c/171599/Karma-a-milost.html).

Zde je potřeba

vnímat něco jako kramický vývoj, tedy jež není ovlivněn délkou lidského života a je víceméně kontinuální. Nemá to nic společného s aktuálním povědomím.

Monoteistický pohled na super kontinualitu odpovídá vlastně procesu vývoje lidského rodu, od kmenového druhu až k prvobytně pospolné společnosti,kdy kontinualita jež vlastně nemá a nemůže mít lidský příměr, tedy ani personální podobu a ekvivalent, je vnímána jako fenomén démonů a bůžků a teprve se vznikem městské a národnostní společnosti se do popředí dostává fenomén několika, až jednoho Boha a jeho světskou formu knížete, krále, císaře ... .

Tento vývoj lidského rodu dál pokračuje a z dětských krůčků do dospělosti, kdy se vytváří a staví vlastní identita a duševnost, kontinuálnost všeho přechází v Jsoucnost a je již vnitru. Jinak řečeno zažíváme další epochu a vývoj lidstva.Lidský Bůh a Ježíš se vlastně "rozpadá" v prospěch něčeho již indiferentního a vše obsažného, jež se začíná v nás ozývat a tím vzniká poptávka přes životní krize

Re: Zde je potřeba

Proboha, nestudujete Vy filosofii nebo nějaký obdobný mlhavý žvanivý obor?

Dotaz

Proč se domníváte, že hypotéza existence Vaší verze bohů je pravdivá a ne její konkurence?