Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Může uspět mírový proces v Izraeli?
Nedávno připomínané výročí založení státu Izrael přešla naše média téměř bez pozitivní odezvy. „Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál Idnes“ informoval pouze o tom, že palestinští Arabové proti tomuto faktu demonstrovali. Lidové noviny zase přinesly tendenční článek jistého česko-palestinského autora, aniž by se pokusily o to vyvážit jeho nekorektní obraz minulosti názorem druhé strany. Pro palestinské Araby (odmítám pojem Palestinec, protože se používá asi 20 let a je to tedy na rozdíl od pojmu Izrealita či Žid jen z politických důvodů uměle vzniklý konstrukt) představuje vyhlášení izraelské nezávislosti "nakbu" - katastrofu. Idnes si z celé spletité historie vzájemných vztahů opět velmi selektivně vybral následující informaci:
Martin Pinc
Reprezentanti a „reprezentanti“
Minulý týden nás potěšili naši hokejisté, když vybojovali na mistrovství světa bronzové medaile. Vnímali to i sami úspěšní hráči. Jak řekl v rozhovoru Jaromír Jágr: "Mám ohromnou radost, že našimi výkony jsme mohli rozdat radost lidem. To málokdo pocítí, že můžeš udělat radost, můžeš změnit třeba dva týdny myšlení lidí, můžeš jim dát zapomenout na problémy." Naši sportovní reprezentanti tak důstojně zastupovali Českou republiku a odvedli svou práci na nejvyšší profesionální úrovni. K tomu, aby mohli hrát za naši zemi, museli ve všech klubech, za které hráli, dosahovat dlouhodobě vynikající úrovně, a do národního týmu tak byli vybráni na základě svých prokazatelně skvělých výkonů.
Martin Pinc
Řeči do prázdna
tak se jmenuje kniha Adolfa Loose z 20. let 20. století. Našla si početné a vnímavé čtenáře – a tak je její název poněkud zavádějící. Proto chci nyní psát o neobyčejné zkušenosti jiného muže, pastora Richarda Wurmbranda, s nečekaným účinkem řečí, které opravdu pronášel do prázdna – jen mlčícím stěnám svého vězení.
Martin Pinc
Islámský teror v zemích bývalého Sovětského svazu
Celkem málo známou skutečností (naše mainstraimová média o těchto jevech zcela mlčí) je islamizace středoazijských států, které vznikly odtržením od bývalého Sovětského svazu. V zemích, jako je Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kirgizstán či Turkménistán tak byla jedna totalita – ideologie komunizmu – nahrazena jinou - ideologií islámu - možná ještě horší, protože Sovětský svaz alespoň formálně připouštěl náboženskou svobodu a ve své poslední fázi, „perestrojce“ chtěl být socializmem s „lidskou tváří“, takže zde bylo možno žít a sdílet svou víru celkem svobodně. O zlé situaci v těchto zemích poté, co v nich převzali moc nacionalisticky a proislámsky orientovaní vůdcové (většinou ale bývalí vysocí straničtí funkcionáři) svědčí řada případů pronásledování křesťanů.
Martin Pinc
O nesmrtelnosti duše
Přestože se mnozí tváří, že toto téma je pro současného člověka v postmoderním světě dávno pasé, ve skutečnosti mají všichni lidé v svém nitru více či méně hluboko ukrytu touhu po nesmrtelnosti. (Kazatel: Bůh „lidem dal do srdce touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná“) Této touze vycházejí vstříc nejrůznější náboženské či duchovní představy, včetně těch všelijak mysteriózních či „hermetických“. Mnozí lidé tak i dnes spekulují na základě rozmanitých, často velice starobylých textů o tom, jak je to se smrtelností člověka a zda je možné nějak dosáhnout překonání tělesné smrti (Egyptská kniha mrtvých, Epos o Gilgamešovi, Tibetská kniha mrtvých, atd. ,atd.). Vyskytuje se v nich obraz stěhování duší (reinkarnace), vzkříšení těla či opětovného rození, jež je opět v jiné (kanánské) tradici viděno jako přírodní proces, jenž je všelijak kulticky podporován (Baal).
Martin Pinc
Budoucnost církve
Jaká je budoucnost církve, když podle některých vědeckých studií má v mnoha dříve či dosud křesťanských zemích zcela vymizet náboženství? Při kladení této otázky je třeba se nejprve zamyslet nad její přítomností. Většina lidí (soudím podle různých ohlasů nejen v médiích a např. na Internetu nejen v diskuzích pod blogy na Idnes) si pod pojmem církev představuje budovy a instituce, jinými slovy neosobní, hierarchické organizace či struktury. To je ale vnější pohled, který absolutně nereflektuje to, čím je církev podle zvěsti Písma. Za církev je totiž v Bibli označováno tělo Kristovo, tedy všichni ti, kdo uvěřili v Krista – nikoli nějaká konkrétní lidmi vytvořená organizace. Novozákonní církev je ecclesia - shromáždění věřících ve jménu Ježíše Krista.
Martin Pinc
Za Davidem Wilkersonem
Před několika dny odešel k Pánu v důsledku tragické autonehody jeden z nejvýznamnějších světových křesťanských vůdců David Wilkerson. Je spojován především s prací mezi drogově závislými mladými lidmi. Počátky této činnosti popsal v knize "Dýka a kříž", která se stala bestsellerem i mezi křesťany v bývalém komunistickém Československu. Dnes již nikdo nespočítá, kolik výtisků této knihy bylo v Čechách a na Slovensku tajně distribuováno.
Martin Pinc
Měl Jan Pavel II židovský původ?
To je téma dne zejména na polských, katolicky orientovaných serverech, které je převzaly z Německa. Přitom to je informace stará už minimálně 6 let a pochází z Velké Británie. O jeho "židovské krvi" je přesvědčen židovský historik Yaakov Wise z Manchesteru i mnozí další, většinou židovští komentátoři. Již krátce po smrti papeže v dubnu 2005 Wise uveřejnil zprávu, že zesnulý papež byl matce Žid. Wise je badatel, který se zabývá ortodoxní židovskou historií a filozofií. Zabýval se také zkoumáním rodokmenu matky papeže. Tato zpráva byla publikována v britském týdeníku 'Manchester Metro News ' nedlouho po smrti papeže Jana Pavla II.
Martin Pinc
Vidění Ježíše Krista – dříve a dnes
„A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.
Martin Pinc
Příběh opravdového člověka – René Stutze
Vzpomněl jsem si v těchto dnech na tohoto mimořádného muže, který má rád naši zemi, a poměrně často sem přijíždí z Nazaretu v Izraeli, kde žije. Měl jsem totiž možnost společně s ním a dalšími přáteli před nějakým časem oslavit Pesach tak, jak jej slaví právě dnešního dne - na Zelený čtvrtek - Mesiášští Židé, mezi něž patří. Kdo to ale jsou ti Mesiášští Židé? Stručně řečeno, Židé, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako pravého Mesiáše. Věc ale není tak úplně jednoduchá: „Mesiášští Židé se nechtějí považovat za Židy a nehlásí se ani k žádné křesťanské denominaci. Věří jak Starý, tak i Nový zákon a uznávají Ježíše jako Mesiáše a přitom její příslušníci praktikují některé starozákonní rituály, např. obřízku. Vedle židovských svátků slaví i Vánoce a Velikonoce. Nechávají se křtít a organizují i různé biblické kurzy a vzdělávací akce. S přijetím víry v Ježíše mají obvykle spojeny zvláštní a neobyčejné osobní zážitky. V Izraeli je asi 4 500 členů této skupiny a jsou soustředěni asi do 50 sborů.“
Martin Pinc
Komu vadí stát Izrael
V předvečer Velikonoc, které křesťané slaví souběžně s židovským svátkem Pesach, se objevují nové snahy Palestinské samosprávy zpochybnit existenci státu Izrael. Píše se o tom na stránkách zpravodajského webu Eretz: „Arabská autonomní Palestinská správa pokračuje ve svém úsilí dosáhnout jednostranně vzniku Palestinského státu, i když tato jednostrannost je v rozporu s Dohodami z Oslo, kterými je vázána a na základě nichž vznikla. Předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás (Mahmoud Abbas) se v nadcházejících měsících má setkat s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a německou kancléřkou Angelou Merkel, přičemž je chce přesvědčit, aby uznali Palestinský stát v hranicích příměří z roku 1948 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem... Palestinský vyjednavač Nábil Šás (Nabil Sha’ath) nedávno uvedl, že Palestinská správa je odhodlána požádat v září Radu bezpečnosti OSN, aby uznala Palestinský stát. Autonomie proto podle něj bude i nadále budovat státní instituce a současně se snažit izolovat Izrael na mezinárodní scéně.“
Martin Pinc
Zvolí Čína jako svou strategii ekonomického růstu křesťanství?
Ve včerejší MF dnes jsem si přečetl provokativní úvahu Benjamina Kurase s názvem Čínská cesta k úspěchu. Uvádí v ní následující, pro většinu Čechů poněkud šokující tvrzení: „Čínská Akademie sociálních věd se už desítky let snaží zjistit studiem západní historie, politiky, ekonomie a kultury, co vlastně ze Západu po staletí dělalo tak úspěšnou civilizaci, když běloši mají nižší průměrný IQ než žlutí Asijci. „Nejprve jsme si mysleli, že to byly vaše mohutnější kanóny,“ vysvětloval tuhle čínský akademik západním reportérům. „Pak váš politický systém a ekonomický systém. Ale už dvacet let jsme přesvědčeni, že srdcem vaší kultury, vašeho úspěchu a moci je vaše náboženství.“ (Západ že má nějaké náboženství? koukali se na čínského akademika reportéři nechápavě. A tak honem na vysvětlenou dodal: křesťanství. Jo to, aha.) „Křesťanský morální základ společenského a kulturního života umožnil vznik kapitalismu a vývoj k demokracii,“ tvrdil čínský akademik. „O tom my už nemáme žádné pochyby.“
Martin Pinc
Přátelská rada slečně Kočí
Jsem otec velké rodiny, mimo jiné i dcery zhruba ve věku Kristýny Kočí. Můj pohled na ni tedy berte jako pohled „otcovský“ - nikoli prvoplánovitě odsuzující. Představuji si v její roli svou dceru a přemýšlím, jak by se asi zachovala (předpokládám samozřejmě, že mnohem lépe). Na rozdíl od slečny Kočí ale moje dcera ukončila své vysokoškolské vzdělání a svůj život nejprve zaměřila ke skutečným hodnotám – stala se manželkou a matkou. To ji zcela určitě uchránilo před všelijakými svody světa, jimž se naopak zákonitě neubránila velmi ambiciozní slečna Kočí.
Martin Pinc
Rakovina společnosti
Dnes už zní jako nemístný vtip programové prohlášení vlády, že jedním z jejích hlavních cílů je boj proti korupci. Poté, co prokazatelně jsou špičkoví představitelé politických stran namočení ve špinavém pletichaření, v němž zneužívají svých mandátů či pozic k uchopení ještě větší moci ve státě, aby mohli snáze přerozdělovat "penězovody" potřebným směrem, lze těžko očekávat od tohoto „materiálu“ nějakou změnu k lepšímu. Co je ale daleko horší, to je zřejmá skutečnost, že činy našich „vedoucích představitelů“ jsou opravdu jen pomyslnou špičkou ledovce – že jen ukazují, jak je rakovinou korupce prorostlá celá naše společnost.
Martin Pinc
Idnes - nejdůvěryhodnější zpravodajský server...
Čekal jsem a pořád tak trochu doufal, že snad někdo z redakce Mladé fronty Dnes či jejího internetového dvojčete Idnes v sobě nalezne odvahu a pokoru přiznat: „Milí čtenáři, nechali jsme se dlouho vodit za nos dvěma nedůvěryhodnými lidmi, z nichž jeden měl ambice mnohonásobně vyšší, než jeho možnosti a schopnosti (a morální fundament) a druhý byla žena příliš mladá a nezkušená (a nemorální), než aby byla schopna zabránit faktu, aby jí náhle nabytá moc stejně náhle stoupla do hlavy, takže jí je doslova zpitá. Věřili jsme jim na slovo, a tak jsme se ani nesnažili jejich informace ověřit jinak a lépe. Moc jsme chtěli ulovit sólokapra a všem vypálit rybník. A tak jsme s nimi „upekli dort“, do kterého jsme namíchali kdeco (takže si nezadá s tím, co pekli pejsek s kočičkou z Čapkovy pohádky) a teď si s ním nevíme rady. Stalo se z něho něco velmi nechutného a nestravitelného. Stydíme se před Vámi, protože jste jako naši čtenáři prokázali mnohem více soudnosti a rozumu, než my. Dali jste nám to najevo a my Vaši kritiku přijímáme. Uvědomujeme si, že chceme-li dostát té důvěryhodnosti, kterou proklamujeme, musíme se Vám omluvit a slíbit, že si napříště budeme počínat jako profesionálové. Z našeho zpravodajského selhání vyvodíme konkrétní personální důsledky“ .
Martin Pinc
Co dělat aneb co náš národ daroval světu?
Nad vřavou nenávisti a vzájemného osočování naší politické elity stojí za to odhlédnou od „pěny dní“ a pokusit se najít vyšší hodnoty, k nimž se můžeme vztahovat, a které na rozdíl od patologické sedliny společnosti – našich politiků - stojí za širokou diskuzi. Řečeno ostře, to, co nás dnes tak vzrušuje (a je nám z toho přitom na zvracení) jsou efemérní prkotiny - zítra po nějaké „cílené lži“ slečny Kočí a všech ostatních mediálních aférách dne neštěkne pes. Jestliže půjdeme trochu hlouběji: upadlost naší společnosti, která se projevuje mimo jiné trapností naší politické sféry, toto „jedovaté býlí“ nepochybně musí někde kořenit. Jestliže chceme pojmenovat kde toto zlo koření, jedna z nejzákladnějších příčin našeho úpadku je nasnadě: „Kořen všeho zla je láska k penězům“, píše sv. Pavel svému mladému spolupracovníku Timoteovi, protože: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby“.
Martin Pinc
Zničení člověka jako důsledek lidského hříchu
Čtu teď na všelijakých internetových serverech a blozích různé úvahy například o tom, jak budeme díky vědě nesmrtelnými, či o tom, jaké skupiny lidí si zaslouží dobrou péči a že je snad lépe nechat slabé a nezdravé jedince pomřít (prý, aby se zajistila budoucnost lidské rasy). Je mi z toho smutno. Všechny tyto články, ač jsou na první pohled zcela odlišné, spojuje jeden shodný prvek – jsme to my, lidé, kdo rozhodujeme o tom, co je pro nás dobré a zlé na základě toho, co pokládáme za výhodné či nevýhodné. Jsme to my, kdo vytváří normy a definuje, kdo je hoden života a kdo nikoli (a hledí jen k pomíjivému prospěchu). A takové myšlení se přitom vydává za nevyhnutelný pokrok. Až donedávna se přitom mělo zato, že existují určité zcela základní hodnoty, které není možné zpochybnit, aniž by došlo k demontáži lidství. Tyto hodnoty byly sdíleny v celé historii člověka.
Martin Pinc
Stvoření člověka a první hřích
Odkud se bere převrácenost lidského myšlení a proč všechny snahy o nápravu „věcí veřejných“ se znovu a znovu hatí? Proč lidé sice chtějí dobro, ale nakonec činí zlo? Učení o prvotním hříchu je jedním z klíčových míst pro pochopení příčin trvalého sklonu lidského pokolení tíhnout ke zlu, přesto (nebo možná právě proto) kolem něj panuje veliké zmatení. Jako už několikrát, výborným zdrojem pro porozumění tomu, o co se v tomto zlomovém bodu dějin lidstva podle Bible jednalo, jsou pro mne myšlenky starozákonního badatele prof. Jana Hellera z knihy Hlubiné vrty. Doufám, že budou přínosné i pro čtenáře, jimž se je pokusím předat. Zcela zásadní pak je od samého počátku jasné vymezení biblických pojmů a jejich významu.
Martin Pinc
Koho podporuje Západ v Libyji?
Téměř nikdo z našich novinářů nevěnoval před nedávnem pozornost tvrzení libyjského vůdce Kaddáfího, že povstalci proti jeho vládě, jejichž centrum je na východě země v Benghází, jsou podporování Al-Kajdou. Tato zpráva se pokládala za součást informační války, jež probíhá souběžně s občanskou válkou v zemi, vedenou vojenskými prostředky. Prostě propagandistický žvást. Že se jeho informace zřejmě zakládají na pravdě (nebo jí je velmi blízko), dokládá informace, související s náletem, provedným na automobil v Severním Sudánu.
Martin Pinc
Demonstrace levicových extrémistů proti Izraeli
Jisté skupině levicových extrémistů vadí návštěva Izrealského premiéra Benjamina Netanjahu v České republice. „Ne našim jménem“ chystá jakousi demonstraci na 8.4.2011 v Praze. ICEJ (Mezinárovní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě) v této souvislosti prosí všechny, kdo nesouhlasí s jednostranným očerňováním Izraele:
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
