Tato doktrína byla prostřednictvím W.H.O. rozšířena po celém světě, včetně těch nejchudších zemí Afriky a Asie a měla velmi neblahé konsekvence: vedla spíše k velikému obohacení velikých potravinářských společností jako Nestlé, než k zlepšení zdravotního stavu lidí - naopak. ti nejchudší často pod vlivem sugestivních reklam často utráceli své poslední peníze, aby zajistili lepší budoucnost svým dětem. Jenže nastal pravý opak - ve většině zemí Afriky, latinské Americe, či v Asii nebyly dostupné nezbytné hygienické předpoklady pro použití náhradní kojenecké výživy – tj. kvalitní pitná voda a možnost uchovávat do zásoby připravené mléko v chladničce. Tyto okolnosti pak vedly k naprosto opačnému efektu, než byl slibován – použití kontaminované vody vedlo k velmi častým průjmovým onemocněním dětí a k jejich velmi vysoké úmrtnosti. V klamavé reklamě, jež tvrdila, že sušené mléko je pro děti to nejlepší, tyto koncerny pak pokračovaly i poté, co bylo vědecky prokázáno, že nejlepší výživou pro kojence je mléko jeho matky.* Dnes už o tomto faktu není potřeba nikoho přesvědčovat, protože je všeobecně znám, nicméně zdaleka tomu nebylo ani u nás ještě např. před 30ti lety, kdy bylo matkám z jakési setrvačnosti, či neznalosti dětskými lékaři u nás stále doporučováno přejít z kojení pokud možno co nejdříve na umělou stravu.
Jak se toto téma týká nás osobně? Myslím, že kojení je jednou z největších životních radostí mé ženy. Máme devět dětí a každé naše miminko bylo kojeno minimálně 1 rok. některé třeba i dva (i déle). Někdy svou ženu podezřívám, že její touha mít hodně dětí byla do značné míry generována právě touto její radostí z kojení.
Před časem jsme si dali práci a spočítali, kolik mateřského mléka asi „vykojila“. Při předpokladu minimálního kojení za den kolem 0,5 litru (raději se držíme při zemi) a předpokladu min. dvanácti let nepřetržitého kojení to dělá neuvěřitelných více než 2.000 litrů. Mé ženě se samozřejmě také občas přihodily různé nepříjemné komplikace provázející kojení, jako zatvrdliny v prsu, záněty, či rozkousané bradavky, ale žádná z těchto věcí pro ni nebyla překážkou, či důvodem, aby s kojením přestala. Našemu nejmenšímu dítěti už je ale sedm let a chodí do 1. třídy. Zdálo by se, že s kojením už bude mít žena utrum. Možná ale, že ještě ne docela: Naše nejstarší dcera bude mít totiž zanedlouho děťátko a já podezřívám svou ženu, že se těší, jak si při hlídání dopřeje své radosti a také jejímu miminku dá „cucnout“...
*poznámka: Bylo zjištěno, že v těch oblastech rozvojových zemí, kde tato firma (Nestlé pozn. MP) propagovala a prodávala své výrobky, došlo k podstatnému nárůstu úmrtnosti dětí do 5 let věku (6-25x se zvýšilo riziko úmrtí na průjmová onemocnění a 4x na pneumonie). Firma Nestlé byla obviněna z neetické propagace svých výrobků, z neoznačování těchto výrobků v jazyce spotřebitelů, z prodávání výrobků vydávaného za humanitární pomoc a za podplácení místních zdravotnických pracovníků. Firma Nestlé tato obvinění popřela, přesto však došlo k občanským protestům a bojkotu výrobků výše uvedené firmy v mnoha státech USA, Evropy, v Austrálii a na Novém Zélandu. V roce 1979 WHO a UNICEF svolaly shromáždění, které vyzvalo k vytvoření závazných mezinárodních pravidel prodeje umělé dětské výživy a zlepšení nutrice dětí v rozvojových zemích. Tato pravidla byla následně zakotvena jako dodnes platná doporučení zvaná Desatero WHO pro výživu kojenců a malých dětí.
z článku „Kojenecká výživa v reklamě, 1.lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie, autoři: Lenka Petruželková, Zuzana Stehlíková, Lenka Petrů, Jiří Štefánek 3.12. 2007
