Římská říše v době největší expanze. Zdroj: Internet
Navenek se tento proces začal rozbíhat v listopadu 1995, kdy se v Barceloně poprvé konala konference ministrů zahraničí dotčených zemí a stanovila tři hlavní cíle spolupráce – pro zajímavost je cituji:
– vytvoření společného prostoru míru a stability na základě zásad lidských práv a demokracie pomocí posílení politického a bezpečnostního dialogu (kapitola o politice a bezpečnosti);
– vybudování zóny sdílené prosperity pomocí postupného zavádění volného obchodu mezi EU a zeměmi Středomoří (2010) a mezi těmito zeměmi samotnými (kapitola o hospodářství a financích);
– zlepšení vzájemného porozumění mezi národy této oblasti a rozvoj svobodné a prosperující občanské společnosti (kapitola týkající se sociálních, kulturních a lidských otázek).
Mezitím se konala další zasedání zastupitelů dotčených zemí na různých úrovních (parlamentů, ministrů, dokonce i hlav států – o své loňské návštěvě Libye při podobné příležitosti referoval na podzim r. 2010 president Klaus)
Velmi významná je pak zpráva převzatá z webu orgánů EU: Francouzský prezident Nicolas Sarkozy před třemi lety (v červenci 2008) v Paříži hostil zasedání 43 delegací ze států Středomoří a EU, z něhož vzešla nová instituce - Unie pro Středomoří. Ta by se měla stát platformou pro řešení klíčových otázek tohoto regionu. Především se jedná o mírový proces mezi Izraelci a Palestinci, ale také o problémy s imigrací, znečištěním, nedostatkem energie, terorismem a o mnoho dalších. Setkání vrcholných státníků ve Francii bylo unikátní především počtem obyvatel, které zastupovali. Jednalo se o přibližně 756 miliónů lidí, přičemž ke společnému stolu zasedli zástupci nejen Izraele a Palestiny ale také Řecka a Turecka nebo Maroka a Alžírska. Chyběl jen libyjský vůdce Kaddáfí, který nově vzniklou Unii označil za pokus o pokračující kolonialismus. Českou republiku zastupoval místopředseda vlády Alexandr Vondra, za Slovensko byl přítomen premiér Robert Fico.
Summitem se nesla velmi povznesená nálada, které vévodila prohlášení francouzského prezidenta Sarkozyho. Ten se například nechal slyšet, že cílem Unie pro Středomoří je „láska a porozumění místo války“ pro všechny obyvatele tohoto regionu. „Tak jako jsme včera vybudovali mír v Evropě, docílíme téhož zítra ve Středomoří.“ Optimistickou atmosférou celého setkání se nechal unést i izraelský předseda vlády Ehud Olmert, který prohlásil, že „Židé a Palestinci nebyli ještě nikdy tak blízko k mírové dohodě.“
Tolik v krásných barvách malovaná Sarkozyho vize z doby před třemi lety. Mimochodem – součástí tohoto partnerství měla být již mnohokrát přetřásaná dohoda o migraci asi 56 milionů „pracovních sil“ z Afriky a Asie do Evropy, ale tato dohoda v oficiálním článku EU zmíněna není.
Dnes je oblast jižního a východního Středomoří v dramatickém pohybu, v mnoha těchto zemích padli (nebo brzy padnou) autoritativní vládcové a zcela evidentně zde vzniká mocenské vakuum. V Libyi zuří regulérní občanská válka a očekává se pád Kaddáfího. Je téměř jisté, že se tím proces „vzájemného sbližování“ EU a dotčených zemí výrazně urychlí a země Evropské unie zde „chtě nechtě“ budou „muset pomoci“ vytvořit určitý způsob vlády, který umožní fungování zdejších ekonomik, protože za jiných okolností bude Evropa mimo jiné čelit zcela nekontrolovatelné vlně uprchlíků z těchto zemí.
(Teď zkusím jen spekulovat): To vše se s velkou pravděpodobností leckde neobejde bez přítomnosti vojsk EU, přičemž (v závislosti na místních podmínkách) bude v některých zemích vládnout místní vláda, jinde bude (alespoň dočasně) možná nutná přímá správa z EU...
Zdroje:
http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/clanek/optimismus-vladl-summitu-eu--stredomori
http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/relations/relations/article_7244_cs.htm
http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/182423.aspx
http://www.mediainfo.cz/temata/1820.html
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/zahranicni-politika/170303.aspx
