Nemuselo by to být tak otevřené, stačil by alespoň náznak pokory v nějakém článku. Ale to bych zřejmě chtěl příliš. To se prostě u nás nedělá – ani v politice, ani v médiích. Místo toho redakce Mladé fronty opět „odhaluje zákulisí Velkého odhalení“. Nevysvětluje nic z výroků slečny Kočí o jejím napojení na „investigativního“ redaktora Kmentu a „kmotry“ z ODS a umanutě opakuje mantru o velikém pleticháři Bártovi. Co si o tom myslet – nic jiného, než že Idnes a Mladé frontě jakoby stále nedocházelo, že to se svou „investigací“ Bárty a ABL projeli a že jejich „zorný úhel“ prakticky nikoho nezajímá.
Docela otevřeně se přiznám, že do zákulisí naší „vysoké“ politiky nevidím. Tomuto prostředí jsem na hony vzdálený. Jednoho jsem si ale všiml – Vít Bárta reagoval na své očerňující „odhalení“, jako naprostá výjimka na naší politické scéně okamžitou rezignací na svou ministerskou funkci. Ať už si o něm kdokoli myslí cokoli, zachoval se jako standardní politik vyspělé demokratické země, což je u nás nevídané. Už jenom tím si získal můj respekt.
Přesto jemu, i jeho marketingovým manažerům Věcí veřejných mám něco velice za zlé. Totiž to, že do poslaneckých pozic jmenovali tolik neprověřených, nezkušených lidí, u nichž nebylo možno posoudit, nakolik jsou schopni unést skutečnost, že se ocitli ve vysookých politických pozicích. Na takové pozice se ve standardní demokratické společnosti dostávají lidé, kteří prošli dlouhodobými „testy odolnosti“, mají zažité principy správy veřejných statků (věcí veřejných) a jsou zralými a slušnými lidmi. V tomto smyslu byl volební tah Věcí veřejných dát přednost krásným tvářím a osobnostem, známým z televize, před lidmi méně fotogenickými, ale o to více důvěryhodnými - krokem do prázdna.
A dále - poslanci a ministři opravdu nejsou zaměstnanci firmy, které úkoluje jejich šéf – i kdyby je úkoloval sebelépe a jeho úmysly křišťálově čisté. Jestli byl systém činnosti Věcí veřejných opravdu takto naprogramován, tak – při veškeré úctě – měl i vysoce inteligentní Vít Bárta o fungování státní exekutivy a zákonodárného sboru velmi zvláštní představy.
Nakonec - snad jen pár zdánlivě nesourodých citátů a přísloví:
Státy se udržují ideály, na nichž byly založeny.
Žádné království neobstojí, pokud je vnitřně rozdělené.
V pekle je ďábel kladným hrdinou.
Co člověk rozsévá, to také sklidí – kdo rozsévá pro sebe, sklidí zánik, kdo rozsévá pro druhé, sklidí hojnost života.
Lež má (opravdu) krátké nohy.
Pravda vítězí – i když na čas poražena bývá...
Blahoslavení, kteří se z Ducha rozhodli pro chudobu, neboť jim náleží Království nebeské.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.
