Arabská správa Palestiny (představuje ji islamistická teroristická organizace Hamás, společně s sekulární teroristickou organizací Fatáh) přitom pokračuje v neutuchající snaze (pokračujícími teroristickými akcemi – střílením raket na území Izraele a vysíláním vražedných komand) škodit Izraeli a znemožňovat pokojný život jeho obyvatelům. Paradoxní je, že nedávno na územi Palestinské samosprávy nalezl násilnou smrt italský pro-palestinsky aktivista Vittorio Arrigoni. Šestatřicetiletý Arrigoni byl 14. dubna zajmut v pásmu Gazy skupinou salafistických radikálů, islamistů, kteří jsou v konfliktu s hnutím Hamás. Jeho tělo bylo později nalezeno oběšené v jednom z domů v Gaza City. Jestliže hnutí Hamás nedokáže na území, které spravuje, zaručit ani bezpečnost svého apologeta, jak si může nárokovat vládu nad celou Palestinou?
Je totiž stále více zřejmé, že účel Palestinské samosprávy je pouze jediný – představovat v Izraeli Pátou kolonu, vytvářet ve světovém veřejném mínění nálady, které budou vůči Židovskému státu negativní a všemi možnými způsoby tuto jedinou demokracii na Blízkém východě destabilizovat. První československý president T. G. Masaryk (mimochodem podporovatel sionizmu) napsal, že státy se udržují idejemi, které stály při jejich vzniku. Stát Izrael vznikl po 2. světové válce, v době, kdy svědomí národů Evropy a světa bylo hluboce dotčeno genocidou Židů nacisty. Ti z Židů, kteří tehdy toto vyvražďování přežili, už nechtěli dále žít v prostředí, které jim neustále připomínalo smrt jejich blízkých a toužili po vlastní zemi, kde by mohli začít nový život, jehož „věci veřejné“ si budou spravovat podle svého (nedávno jsem četl svědectví těchto lidí v knize P. Kohna „Kolik naděje má smrt“). Díky jejich pracovitosti tam, kde dosud byla pustina a poušť vyrostla nová lidská sídla, byl vybudován moderní průmysl, vzniklo nesmírně produktivní zemědělství, existuje špičková věda.
Nic z toho by zde nebylo, pokud by sem tito talentovaní, nadšení a pracovití lidé nepřišli. Veškerá prosperita a úspěch Izraele je výsledek jejich úsilí – a Božího požehnání. Dokázali svou zemi uhájit v několika válkách, které proti nim vedla mnohonásobná arabská přesila. Ta první byla zahájena okamžitě po vzniku státu Izrael, a snaha zničit stát Židů stojí na prvním místě snah všech arabských teroristických organizací. Po období, ve kterém arabské země po trpkých a drtivých porážkách uznaly, že nejsou schopny vojenskými prostředky zničit Izrael, změnili protiizraelští aktivisté taktiku a používají mnohem více metody terorizmu a psychologické války. K tomu se velmi hodí existence Palestinské samosprávy jako vhodné základny této podlé formy škůdcovství.
Izraelský premiér Netanjahu přitom nedávno zopakoval, že jednostranné kroky Palestinské správy by „jen poškodily rámec dohod mezi námi a vedly by jen k jednostranným krokům z izraelské strany.“ V neděli uvedl, že základním problémem arabsko-izraelského konfliktu je neochota palestinského vedení uznat Izrael jako židovský stát, i přestože Izrael je připraven uznat „Palestinský stát“. Izraelský premiér současně v neděli své vládě sdělil, že při své cestě do USA příští měsíc má v úmyslu využít projev v Kongresu „jako možnost představit izraelské politické a bezpečnostní zásady v reakci na dramatické změny v regionu a ve světle našeho národního zájmu zajistit nám mírovou a bezpečnou budoucnost.“
