Tak tu byla před několika dny publikována „komerční příloha“, jež se na čtenáře obracela formou fiktivního rozhovoru redaktora s majiteli jisté stavební firmy, která inzeruje, že je schopna naprojektovat unikátní rodinný dům zcela zdarma. Má to ale jednu podmínku – tento „projekt zdarma“ smí realizovat jen jejich společnost. Celý článek viz
Jako architekt jsem podobnými články znechucen a zároveň velmi zklamán, že seriozní médium, za něž se Idnes prohlašuje, vůbec tyto texty otiskuje. Redakce Idnes (či její inzertní oddělení) by si především měla uvědomit, že žádná práce není zadarmo. V onom článku se např. tvrdí, že prý běžná cena za projekt netypového rodinného domu v ceně 3 miliony Kč je ca 8% z ceny stavby, tj. 240 tisíc Kč a „u nich“ tyto peníze prý stavebník ušetří. Ve skutečnosti je neušetří, protože stavební firma je „schová“ do nákladů stavby. Další faktická chyba, či vědomě zamlčená informace je skutečnost, že stavebník nemusí od architekta požadovat všechny části projektu (většinou požaduje jen první 4 výkonové fáze do stupně „Dokumentace pro stavební povolení“), jež tvoří jen něco kolem 4-5 % stavebních nákladů, tedy podstatně méně, než je tvrzeno. Tato firma pochopitelně zamlčuje jednu podstatnou věc: Tím, že je stavebník nucen zvolit pouze jednu určitou stavební firmu, ztrácí jednu zcela zásadní výhodu – svobodu při volbě (výběrovém řízení) dodavatele stavby, jež mu umožní dotlačit dodavatele k lepší ceně, protože je to on, který při tomto řízení má v ruce „noty“, nikoli dodavatel.
Co je ale nejzávažnéjší, při projektu a realizaci stavby jedním subjektem je zcela vydán na milost a na milost dané stavební firmě: Taková firma samozřejmě při projektování zvolí takové materiály a stavební technologie, které jí vyhovují (např. proto, že na ně má veliké množstevní slevy u dodavatelů stavebních materiálů, nebo proto, že jsou méně pracné). Projektant, který pracuje jako zaměstnanec stavební firmy je totiž v první řadě loajální této firmě, a nikoli svému klientovi, jehož zájmy by měl hájit – často právě proti zájmům firmy provádějící danou stavbu. Architekt, který by samozřejmě měl provádět autorský dozor na stavbě a zaručit tak při realizaci dosažení všech očekávaných parametrů a kvalit svého projektu, v případě zaměstnaneckého poměru vůči realizační stavební firmě v tomto směru nezmůže vůbec nic. Musí tuto firmu dokonce krýt, pokud nahradí některé projektované prvky (stavební materiály, okna, dveře, povrchy podlah a stěn, zařizovací předměty, atd., atd.) za levnější a méně kvalitní.
Výše zmíněná stavební firma se dokonce chlubí, že zvládne naprojektovat a postavit rodinný dům podle jediné fotografie, což už je naprostý nesmysl. Projektování rodinného domu, má-li tento dům mít opravdu opravdu dlouhou životnost, být funkční a estetický (vždyť většinou bude domovem této rodiny po celý život jejích členů – i déle), by nemělo vyhovovat představám založeným na nějakém obrázku, protože až v průběhu diskuze nad rozpracovaným projektem je možno sdílet vizi domu komplexně, vysvětlit si všechny požadované funkce a architektonický výraz, propracovat dispoziční řešení a dojít tak k dobrému výsledku. Přitom není vůbec vyloučeno, že během tohoto procesu stavebník zjistí, že jeho původní představa, založená např. na jedné fotografii, je naprosto pošetilá, protože vůbec nevyhovuje dané situaci stavby a potřebám jeho rodiny.
Naše mediokracie ráda odhaluje korupci mezi politiky a na různých úrovních státní správy či samosprávy. Jak je ale vidět na zmíněném příkladě z Idnes (jednom z mnoha), neváhá publikovat klamavou reklamu, jež láká na falešné sliby, nabízí dumpingové ceny, čímž zcela korumpuje naši branži (kazí ceny) a znemožňuje férovou konkurenci - přitom je v podobných rubrikách jako je Bydlení Idnes zabalena jako naprosto seriózní informace...
