Pravá tvář komunismu

Pan (nebo by snad byl raději titulován soudruh?) Jaroslav A. Polák své čtenáře na svém blogu přesvědčuje, že komunismus je ušlechtilá myšlenka, která byla pouze zneužita zlými lidmi, jako byl Stalin a jiní diktátoři, kteří ovládli komunistické strany ve svých zemích. Pan Polák rozhodně není ani hloupý, ani nevzdělaný, ani ve svých 38 letech mladičký a tudíž nezrale radikální člověk. Měl by proto vědět, že komunistická myšlenka je shnilá od kořene, tedy od svého prvního propagátora Karla Marxe, což doložím vzápětí:

Manifest komunistické strany, základní program komunismu, dílo mladého Karla Marxe a Bedřicha Engelse, vytváří fikci, že „veškeré dějiny jsou dějinami třídního boje“. Redukuje podle takto nastaveného pohledu na dějiny veškerou společnost na „vykořisťovatele a vykořisťované“, aby zdůvodnil nezbytnost vzniku „nového člověka“ z proletáře, který bude žít v nové „beztřídní společnosti", v níž se o veškeré potřeby občana postará stát. „Nový člověk“ podle Manifestu, se obejde bez všech podstatných atributů, které charakterizují člověka „staré doby“ - nepotřebuje rodinu, domov, stavovskou („třídní“), ani národní příslušnost. Už od samého začátku komunistické ideologie, který komunistický manifest ztělesňuje, byla tato ideologie programem pro vytvoření státního kapitalismu - o čemž jednoznačně svědčí komunistické desatero (pramen – Komunistický manifest, 1848):
1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. (= okradení vlastníků půdy, soukromých i institucionálních – jako jsou mj. feudálové a církve)
2. Silně progresívní daň. (= potrestání úspěchu v podnikání odebráním většiny zisku)
3. Zrušení dědického práva. (= okradení rodin o majetek, který vlastní)
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. (= okradení všech protivníků komunismu)
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. (= zestátnění, čili krádež všeho soukromého kapitálu – státní bankovní monopol)
6. Soustředění dopravy v rukou státu. (= zestátnění všech dopravců – státní monopol na dopravu)
7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. (= zestátnění soukromě vlastněné půdy a potravinářského průmyslu a likvidace soukromě hospodařících zemědělců – jejich práce bude napříště řízena státem)
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. (= nikoli právo na práci, ale povinnost pracovat se státní kontrolou)
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. (= eliminace venkovského obyvatelstva jako konzervativního, tj. potenciálně nebezpečného elementu národa)
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd. (= vznik státních zařízení a organizací, jako jsou jesle, školky, pionýr pro ideologickou indoktrinaci dětí a jejich oddělení od výchovného působení rodin. Organizování dětské práce pod státním dozorem – školní brigády v zemědělské i jiné výrobě, apod.)
Dále chce komunistický manifest zrušit národy (proletariát je mezinárodní), rozvrátit rodiny (a zavést pohlavní komunizmus), pojem domova je pro něj irelevantní a vlastenectví nahrazuje kosmopolitizmem („proletářským internacionalismem“), likviduje nejen různé vrstvy společnosti, ale zejména - není v něm prostor ani pro náboženství, ani na víře v Boha založenou morálku.
Pozn. Mimochoden, pan Polák tvrdí, že, cituji: „Manifest komunistické strany NENÍ základní program komunistů, Manifest je historický dokument z roku 1848! Je to mimochodem podle mě nejlepší politický pamflet všech dob, nicméně sám Marx klade důraz na objektivní podmínky ve společnosti a patrně by se obracel v hrobě, kdyby chtěl někdo realizovat tento 165 let starý dokument...“
Přesto je historickou skutečností že tento program byl ve všech svých podstatných bodech realizován nejen při budování Sovětského svazu, ale více či méně důsledně ve všech jeho satelitech. Pravděpodobně nejdůsledněji byl realizován Gottwaldem a jeho KSČ po roce 1948 v tehdejší ČSR. V žádné jiné „lidovědemokratické“ zemi nebyl stoprocentně znárodněn či zestátněn veškerý průmysl, banky, doprava, telekomunkace a služby, nikde nebyli totálně zlikvidováni všichni živnostníci, vyvlastněni majitelé nemovitostí, zemědělci zbaveni vlastnictví půdy, nikde nebyly tak důsledně eliminovány všechny nekomunistické organizace a spolky (mj. populární a proto pro komunisty nebezpečné organizace Skaut – Junák, Sokol, Orel a Ymca), nikde nebyly tak tvrdě potlačeny církve a náboženské společnosti, jako v Československu po roce 1948. Došlo samozřejmě i k zabavení majetku emigrantů a všech, kdo byli byť jen potenciálními odpůrci komunistů. Prakticky všichni lidé se nuceně stali zaměstnanci státu, který byl řízen mafiánskou skupinou zvanou ÚV KSČ, jež byla zcela závislá na pokynech vyšší mafiánské skupiny ÚV KSSS v Sovětském svazu.
Nadto bylo využito sovětských zkušeností a „expertů“ k vybudování českého Gulagu – tajné sítě pracovních táborů (zřízených u nás především pro nucené práce muklů v uranovém průmyslu) a systému brutální státní tajné bezpečnosti... Na něco takového, jako bylo vraždění, mučení a věznění většinou zcela neviných lidí, zejména v době „zostřeného třídního boje“ na počátku 50. let zřejmě opravdu Marx nepomyslil – v tomto jediném ohledu má snad pan Jaroslav Polák pravdu – ale kdoví, jak si vzápětí ukážeme. Vraťme se proto k historickému dokumentu z roku 1848: Komunistický manifest plánoval „svrhnout staré řády“ a zničit vše, co přinesly minulé, přežité epochy lidstva, protože komunizmus má přinášet „lepší dobro“, snad přímo ráj na zemi. Jeho vítězství je prý nevyhnutelné, protože představuje nejvyšší formu organizace lidské společnosti...
Kdo vlastně byl Karel Marx a jak se stal komunistou? Karel Marx nebyl žádný proletář - pocházel z dobrých poměrů, jako syn zámožného právníka, Žida, který konvertoval k protestantismu, aby mohl vykonávat svou profesi. V dětství rozhodně nehladověl a ve studentských letech žil podstatně lépe, než mnozí jeho kamarádi na studiích. Byl vychován v křesťanském přesvědčení, ale neuplatňoval ho v životě. Marx ztratil svůj mladický zápal pro křesťanství téměř přes noc, krátce po maturitě na gymnáziu ve svých prvních letech na vysoké škole. V maturitním eseji na dané téma: „Úvaha mladého muže o výběru povolání“ Marx dává na jevo podobné buržoazní sentimenty jako toto: „Hlavním rádcem, který musí řídit výběr naší profese, je blahobyt lidstva a naše vlastní zdokonalování.“ Čím byla způsobena jeho pozdější krutá nenávist k Bohu, nenávist na život a na smrt? Proměnu jeho postojů lze vysledovat v jeho nevydané divadelní hře „Oulanem“ (Oulanem je anagram: oulanem = Manuelo = Immanuel = Bůh s námi. Immanuel je Kristovo jméno z Nového zákona - Matouš, 1:23) - Marx zde ústy svých postav vydává všechno lidstvo prokletí odpadlictví od Boha. V básni „Hráč“ pak hlásá, že je zapřísáhlým nepřítelem všech bohů, člověkem, který si koupil meč u knížete tmy za svoji duši. Vyhlásil za svůj cíl strhnout veškeré lidstvo do propasti a se smíchem ho tam následovat.
Tato báseň a náhlá ztráta víry u Marxe vedla pastora Richarda Wumbranda, který byl obětí komunistického žalářování v Rumunsku k závěru, že Marx se stal příslušníkem nějakého satanského kultu. Ve své knize „Marx a satan“, vydané v r. 1985 vykreslil Marxovu skrývanou tvář – jeho nenávist k Bohu a lidstvu. V roce, kdy vydal Komunistický manifest, psal o „nadcházející světové válce“, která zničí chátru, jako jsou Rusové, Češi a Chorvati: „Nadcházející světová válka způsobí zánik nejen zpátečnických tříd a rodů, ale celých zpátečnických národů a to bude pokrok... Revoluce ... se nestará o lidské životy, které zničí ... jako zemětřesení se nestará o domy, které zničí. Třídy a rasy, které jsou příliš slabé na to, aby se uplatnily v nových podmínkách ... budou poraženy ... ani jejich názvy nezůstanou zachovány.“
Je přitom známou skutečností, že Marx nebyl ve své životní praxi zastáncem pracující třídy. Nechal se najmout jako policejní špión. V roce 1960 věnoval rakouský kancléř Raabe generálnímu tajemníkovi UV KSSS Nikitu Chruščovovi historický originál dopisu od Marxe, který dokazoval, že „zakladatel komunizmu“ donášel na další revolucionáře.
Wurmbrand ve své knize říká, že komunismus je v podstatě zmocněním satanismu. Proto se zejména křesťané nejen stali jedním z hlavních cílů pronásledování a vraždění komunisty, ale byli také nuceni k rouhání. Cílem komunismu je výsměch Bohu a tím i uctívání Božího protivníka – Lucifera. Komunistické noviny přiznaly: „Bojujeme proti Bohu, abychom mu vytrhli jeho věřící“. V „Německé ideologii“ Marx označoval Boha hegeliánským výrazem „absolutní duše“. Marx se na jiném místě vyjádřil takto: „Zabýváme se navýsost zajímavou otázkou – rozkladem absolutní duše.“
Podle Wurmbranda byla bolševická revoluce dobou, kdy „láska, dobrá vůle a zdravé city byly považovány za zlé a zaostalé. Dívky skrývaly svou nevinnost a manželé věrnost. Ničení bylo chváleno coby vkusné, neuróza coby znamení šlechetné mysli. Muži rozvíjeli neřesti a perverze a úzkostlivě dbali o svou nemorální pověst“. Komunisté, stejně jako satanisté popisují svou vzpouru proti Bohu a mravnímu imperativu jako pokrok a svobodu. Při zasvěcení do sedmého stupně satanistického kultu uchazečí proklamují: „Nic není skutečné a všechno se smí.“ V Komunistickém manifestu Marx napsal, že všechna náboženství a morálka budou odstraněny a vše bude dovoleno. Není ale zřejmé, že podobné rysy má dnešní postmoderní svět? Soudobé myšlení Západu se nijak podstatně neliší od idejí Marxova komunismu.
Je varovné a symptomatické, že ideologie a agenda, šířená levičáckým vedením EU a v USA Obamovou administrativou, se podobně jako v případě komunistů jednoznačně zaměřuje proti konzervativním hodnotám, které představují zejména trvale platné mravní principy, vycházející z Bible. Komunistům se podařilo v době jejich vlády v mnoha lidnatých zemích světa odstranit křesťany z veřejného života a marginalizovat jejich vliv na veřejné mínění. I u nás můžeme sledovat, jak čtyřicet let komunistického vymývání mozků opravdu našemu národu způsobilo jistou formu lobotomie – mimo jiné ztrátu schopnosti nést zodpovědnost za své činy a ztrátu všeobecného uznávání Desatera jako zásadního normotvorného požadavku na lidské chování. Totéž se do značné míry podařilo levičákům v zemích Západní Evropy. Co spojuje komunisty a „novou levici“:
- tlak na rozpad rodiny (vytvořit představu, že pro ženy je lepší budovat kariéru, než vychovávat děti) – umístit děti už od nejútlejšího věku v ústavech, kde mohou být velmi snadno ideologicky indoktrinovány a deformovány,
- tlak na zničení institutu manželství (zpochybňování jeho významu, pohlavní komunizmus, zrovnoprávnění manželství a partnerství homosexuálů),
- „vědecký světový názor“ - novým náboženstvím je (neo)darwinizmus, lidem je vštěpováno přesvědčení o tom, že nad nimi není žádná vyšší autorita,
- zvyšování, až absolutizace role státu, úplná regulace celého života člověka od narození až do smrti,
- vymizení občanské svobody, nezávislých institucí, sílící moc vládnoucích „elit“, fyzická likvidace jejich odpůrců,
- to vše se děje pod hesly pokroku, nevyhnutelného vývoje lidstva, dosažení rovnováhy mezi člověkem a přírodou, souhrnně pod heslem „udržitelného rozvoje“.
V této souvislosti bych rád připomněl, že před nějakým časem Václav Havel varoval před nebezpečím vzniku nové totality, jež ovšem bude používat mnohem rafinovanější prostředky, než ty minulé. Asi to neměl na mysli, ale mimoděk tak přivolal pozornost k vzrůstající snaze „nové levice“, vytvořit novou agendu „záchrany lidstva“, jejíž prosazování bude vynucováno čím dál násilnějšími prostředky...