Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Podle jiných zdrojů „v hlavním městě Francie proběhla v neděli poslední a opět impozantní manifestace za práva dětí a hodnoty manželství a rodiny. Její účastníci byli ze všech častí společenského spektra, nevyjímaje ani osoby s homosexuální orientací, a přišli vyjádřit svůj odpor proti již ratifikovanému zákonu, který umožňuje párům téhož pohlaví adopci dětí, redefinuje manželství jako takové a ruší označení matka a otec v úředním styku. Podle údajů policie přišlo 150 tisíc lidí, podle organizátorů více než milion lidí, tedy méně než kolik se jich účastnilo 24. března (300 tisíc oproti 1,4 milionu), ale více než 21.dubna (45 tisíc oproti 270 tisíc). Policie však také uvádí, že o veřejný pořádek dbalo 4 500 policistů. Z videí a fotografií lze usoudit, že manifestantů bylo mnohem více než 150 tisíc. Ministr vnitra Manuel Valls oznámil, že bylo „zadrženo celkem 300 osob, zraněno 36 lidí, z nichž 34 policistů, jeden žurnalista a jeden manifestant“.
Až na několik výjimek byla tedy manifestace poklidná a mírumilovná a její účastníci se nedali vyprovokovat k násilí proti pořádkovým silám. Výzvu k sociálnímu smíru adresoval před začátkem manifestace pařížský arcibiskup Vingt-Trois, který vybídnul účastníky, aby se „zřekli jakékoli formy násilí nejenom ve skutcích, ale i ve slovech“. Manifestace se neúčastnila jedna z hlavních organizátorek, známá pařížská komička vystupující pod pseudonymem Frigid Barjot, protože obdržela četné výhrůžky smrtí určené jí i členům její rodiny. Namísto ní vystoupila předsedkyně organizace Manif pour tous, Ludovine de la Rochere, která řekla: „Nejsme ani politické, ani konfesní hnutí, ani koalice homofobů. Naši protivníci učinili vše proto, aby o tom přesvědčili veřejnost, ale neuspěli, protože je pro všechny očividné, že naše věc je otevřená každému, komu leží na srdci právo a prospěch dětí. Manifestace pro všechny – pokračovala – je největším sociálním hnutím ve Francii od roku 1968. Jsme mocná, rozhodnutá a organizovaná sociální síla a ve svém úsilí budeme pokračovat.“ (radio Vaticana)
V našich médiích jsou demonstrující lidé většinou střídavě označováni za homofóby, nebo pravicové extrémisty, se snahou přisoudit jim nálepku štváčů a kverulantů. Ve skutečnosti se jedná o běžné lidi, kteří takto protestují proti tomu, že francouzská vláda (tak, jako další vlády zemí západního světa) podporuje nenormalitu a jsou rozhořčeni, že preferuje agendu jedné malé, ale velmi vlivné a křiklavé skupiny populace, před potřebami a zájmy většiny společnosti. Demonstrující vědí velmi dobře, na rozdíl od své zpitomělé vlády, že takové a jim podobné zákony jen prohloubí rozklad rodinných hodnot s fatálními důsledky pro celou společnost.
Myslím, že není bez zajímavosti uveřejnit postřehy očitého českého svědka demonstrace. Mimo jiné byl rovněž přesvědčen, že počet demonstrantů byl řádově ve stovkách tisíc, dále uvádí tyto své zážitky: „Jediná potyčka, které jsem byl svědkem, byla vyprovokována odpůrci demonstrace. Opakovaně bylo vyzýváno k pacifismu a nikde jsem neviděl nikoho, kdo by to porušoval - zatímco se organizátoři snažili zabránit jistým skupinám, aby násilně jednali a jejich chování odsoudili, levicový Le Monde to bohužel přechází a vše připisuje demonstraci. Byť šlo o citlivé téma (homosexuální svazky), průvod nebyl nijak negativně (či jak mnozí říkají homofobně) naladěn. Nikdo nebyl urážen či slovně napadán, co jsem viděl a slyšel (až na politiky). Výborný byl styl financování - během průvodu vybírány na dvou místech prostředky na uhrazení demonstrace - pěkně demokratický způsob...“
Proti přijetí zákona se rovněž odvolali opoziční poslanci. Trvají na tom, že “definici manželství, které zákony Francouzské republiky uznávají jako základní princip, nelze změnit běžným zákonem”. Národní shromáždění by se k rekurzu mělo vyslovit do měsíce. Odbornice v oblasti filosofie práva a profesorka římské univerzity Tor Vergata Gabriella Gambinová v rozhovoru pro RV potvrzuje oprávněnost této námitky.
„V rámci právního řádu běžný zákon skutečně nemůže změnit základní právní normy státu. Schválený zákon rozvrací právní řád jak z právního hlediska, tak z hlediska etymologického a antropologického. Proč bylo heterosexuální manželství v právní tradici státem institucionalizováno jako základ rodiny? Kvůli své sexuální bipolaritě, která vede k reprodukci, a tudíž zakládá rodinu. V případě homosexuálních svazků se však jedná o imitaci rodinného modelu, který chceme adopcí obejít a zcela překonat. Po státu se požaduje, aby se tato nová situace stala institutem veřejného práva, všeobecně aplikovatelného. Tím se stává i novým civilizačním modelem, který je zcela roven předchozímu v šířícím se kultuře.“
Jeden (soudobou vládou nechtěný) důsledek tedy úporné prosazování zájmů homo-lobby ve Franci má: Vzbudilo širokou a všeobecnou nevoli veřejnosti, která se byla schopna velmi účinně zorganizovat do velmi vlivného protestního hnutí Manif pour tous (Manifestace pro všechny), s nímž nyní musí president Holland nyní počítat jako s vážným odpůrcem své vlády.
