Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Martin Pinc
Co je v dnešní evropské demokracii zakázáno
V Paříži se můžete na veřejnosti políbit, můžete se projít v minisukni, vystavit na odiv hluboký výstřih, můžete mít tričko s potiskem vulgárních slov francouzských nebo amerických rapperů. Ale jednu věc určitě nesmíte: procházet se s rodinou po Lucemburských zahradách v bundě, která má potisk se symbolem z protestních manifestací proti zákonu, jenž uzákoňuje manželství mezi osobami stejného pohlaví. A tak zapomeňte na stylizované "pohádkové" profily muže se ženou a dvěma dětmi držících se za ruku. Francouzští strážníci vás v opačném případě zastaví a odvedou na policejní stanici, aby sepsali protokol o přestupku: O „chování v rozporu s dobrými mravy“.
Martin Pinc
Knížecí rady
Vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09) při mši k cyrilometodějským oslavám v Praze řekl věřícím, aby si zachovali odstup od politiků a státu. Připomeňme si, kdo tuto radu katolickým křesťanům dává, kdo tato slova pronáší: Římský katolík Karel Schwarzenberg, člověk, který je aktivním politikem už od počátku 90. let a právě působí ve významné státní funkci (ministr zahraničí a místopředseda vlády). Tedy člověk, který si chronicky není schopen zachovat odstup od politiků (je jedním z nich) a státu, a přece radí svým „spoluvěřícím“, aby nejednali jako on.
Martin Pinc
O lásce k vlasti
V dnešní době se jaksi nenosí být vlastencem. Člověk je okamžitě podeřelý z šovinismu, ne-li z xenofóbie či náckovství. Naopak se dnes mezi našimi intelektuály velmi nosí jakási forma sebe- mrskačství, hledání nejrůznějších důkazů a opor pro argumentaci, že správné je mít co možná nejvíce negativní vztah k naší vlasti a národu. Tu si vytýkáme sklon k mesiášství, tu zase kdy a jak jsme byli zbabělí, jindy, že si nejsme schopni sami vládnout. Někteří docházejí k přesvědčení (už mnohokrát omletému v minulosti), že jsme měli na svou národní existenci rezignovat a raději jsme se měli nechat rozplynout, asimilovat Němci, jiní horují pro kosmopolitismus. Domnívám se, že všechny takové přístupy jsou nejen pomýlené, ale také naprosto zavádějící, protože vytvářejí všelijaké spekulativní myšlenkové konstrukce, aniž by se zabývaly tím, co tvoří podstatu hodnoty vlastenectví, tedy láskou.
Martin Pinc
Chytré mobily = hloupé děti
Všechny děti dnes touží po „chytrých dotykáčích“, většina (především z měst) je už má. Nemohu si pomoci, ale nemohu nevidět velký podíl těchto mobilů na ohlupování a obecně „kažení“ dětí. Zatímco dříve si děti hry vymýšlely a společně hrály, dnes jim k uspokojení stačí mačkat tlačítka na svém mobilu. Nyní dětskou kreativitu vystřídali vývojáři her, a tak jsou děti schopny trávit denně hodiny ve virtuálním světě. Protože hitem dne je být ustavične „online“, nemusí se dnes děti ani učit. Stačí, když si téma domácího úkolu najdou na „netu“ a opíší (většinou i s „chlupama“). Moje dcera, která také po chytrém androidím mobilu touží, se mi přiznala, že mnoho jejích spolužáků používá své mobily ve škole místo taháků. Jsou mezi nimi i takoví, kteří už vůbec nepokládají za nutné se připravovat na školní písemky – odpovědi na otázky z testů hledají online během jejich psaní – přičemž využívají školní wi-fi síť. Jsou-li vyvoláni k tabuli, ukáže se samozřejmě, jak jsou dutí, ale to „neřeší“. Nechci ovšem v této souvislosti přehlížet podíl na tomto stavu věcí ze strany nás rodičů, kteří na děti často nemáme čas (nebo nejsme ochotni si jej udělat) – často ze stejných důvodů – protože sledujeme své programy v televizi, nebo rovněž bloumáme ve virtuálním světě internetu.*
Martin Pinc
Jak se Češi změnili za sto let
Čtu teď po mnoha letech s velkým potěšením spisy Jindřicha Šimona Baara, spisovatele, kterého jsem si dávno zamiloval díky jeho „venkovské idyle“ Jan Cimbura. Mezi jeho spisy mne v poslední době zvláště zaujala „kněžská idyla“ Holoubek – obraz ideálního kněze, působícího na českém venkově na přelomu 19. a 20. století. Baar do úst svého hrdiny vkládá své představy a názory na tehdejší společenskou situaci. Kniha také reflektuje na postojích a zkušenostech kněze Holoubka skutečnost, že J. Š. Baar se angažoval v programu Katolické moderny a byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva. Velká část knihy se odehrává ve (fiktivní) polabské vesnici Třeštice, kde farář Holoubek soustavně narážel na vlažnost, ignoranství či přímo odpor obyvatel zdejší farnosti. Jejich chrarakteristickým představitelem byl „pokrokový a vzdělaný“ zámožný statkář Boháč, starosta obce Třeštice, s nímž vedl následující polemiku:
Martin Pinc
Moc bezmocných – v dnešní realitě
Přečetl jsem si dnes po dlouhé době znovu Havlovu Moc bezmocných a náhle jsem si uvědomil, že by náš první prezident vlastně mohl mít z volebních výsledků 1. přímé volby prezidenta ČR radost. Copak není vzpoura většiny lidí vůči vůli a nátlaku „mravní a intelektuální elity národa“, té většiny, která je tradičně zdeptaná, ponížená, hůře vzdělaná, chudá a většinou pasivní - zvyklá „držet hubu a krok“ - dokladem, že tu přeci jen u nás začíná existovat autentická občanská společnost? Copak to nevyžadovalo pořádný kus občanské odvahy vzepřít se a nepodlehnout dlouhotrvající masivní propagandě, že kdo nevolí Karla, není čestný a slušný člověk, je na straně lži a nenávisti, je zamindrákovaný, hloupý, nekulturní vidlák, nácek a xenofób, či přímo „hnědé či rudé prase“? Podrazák Škárka (člověk bez tváře, který měl dávno opustit poslaneckou sněmovnu, protože je zde jen pro ostudu) by takové lidi rád zbavil volebního práva – takovou má představu o demokracii. Hle, volič pravdy a lásky!
Martin Pinc
Čas na velký úklid
Volby prezidenta jsou již několik dní za námi, ale emoce voličů doznívají velmi pomalu. Týká se to zejména mnoha z těch, kteří jsou stále zklamáni z porážky Karla Schwarzenberga. Nemohu si pomoci, ale připomínají mi zhrzené milence, nebo děti, které přišly o oblíbenou hračku. Mám silný pocit, že si do této volby (a do osoby předsedy TOP 09) projektovali nejrůznější, často zcela mylné představy o jeho schopnostech a snili krásný sen o tom, jak jím bude započata nová, čistá etapa politického života u nás. Zamilovali se do této své představy tak, že sami sebe přesvědčili, že prostě musí vyhrát a jejich sen se už pro ně stal realitou. O to horší bylo jejich probuzení do faktu volební prohry.
Martin Pinc
Hodnoty Karla Janečka
Mudr. Petr Příhoda, křesťanský pedagog a psychiatr, jehož si už dlouhá léta vážím, nedávno promluvil v Českém rozhlase 6 a poté uveřejnil na stránkách Parlamentních listů článek na téma Fenomén Karel Janeček. Přestože k němu mám naprostý respekt, vážím si jeho práce i výchovného působení na lékařských fakultách při vyučování lékařské etiky, v tomto případě však s jeho „zdrženlivými sympatiemi“ k činnosti Karla Janečka budu velmi polemizovat. Ale od začátku – o neutěšeném stavu naší společnosti Petr Příhoda říká: „Dá se proti tomu něco dělat? Jednou možností je působení na sebe sama a na své nejbližší okolí. Tzv. drobná práce. Masaryk říkával „práce drobná“ a velmi si jí vážil. Tak začínalo naše národní obrození, zejména ten jeho proud, který nás postupně přetvořil v moderní kulturní národ. Trvalo to tři čtyři generace.“
Martin Pinc
Klamavá reklama na Idnes propaguje dumping
Jako praktikující architekt sleduji mimo jiná periodika i rubriku Bydlení na Idnes. Někdy tam jsou publikovány zajímavé stavby, jindy se ale divím, z jakého důvodu jsou ty či ony vily či rodinné domy předváděné, a tak trochu podezřívám redakci, že jde o domy nějakých známých či jiných subjektů tak či onak spřátelených s redaktory této rubriky. Čas od času se tu najde i tzv. komerční příloha, v níž je při použití grafického řešení, jenž se nijak neliší od běžných článků v této rubrice, čtenářům dávkována někdy velmi zavádějící reklama.
Martin Pinc
„Dejme barvy dohromady“
Pod tímto sloganem se koná letošní Prague Pride. Můj přítel Václav Lamr, evangelista, křesťanský výtvarník a autor mnoha textů, básní a aforismů se zamyslil nad biblickým významem jednotlivých barev duhy v následující úvaze:
Martin Pinc
Příběh bezpráví – Josef Korbel
27. červen je oficiálně Dnem památky obětí komunistického režimu. Tohoto dne byla popravena Milada Horáková, která se tomuto totalitnímu zřízení stavěla aktivně na odpor. Chtěl bych přispět k uctění památky všech obětí komunistické ideologie vzpomínkou na mimořádného člověka, který byl zatčen, vězněn a mučen v kriminále jen proto, že byl aktivním křesťanem. Už to představovalo pro komunisty těžký zločin.
Martin Pinc
Kde je centrum křesťanství?
Centra většiny světových náboženství zůstala tam, kde tato náboženství vznikla. Islám měl svůj počátek v Arábii, Mecce, a Blízký východ zůstává i dodnes hlavním střediskem islámu. Buddhismus vznikl na Dálném východě a dodnes tam leží jeho duchovní centrum. Stejné je to i s hinduismem – zrodil se v Indii a dodnes tam je jeho středisko. Centrum křesťanství se naproti tomu stále přesouvá, stále putuje.
Martin Pinc
Myšlenkový svět stavitelů mariánského sloupu
Podle prohlášení pražského primátora B. Svobody (deník Metro 7.5.2012) má být obnoven historický vzhled Staroměstského náměstí. Deník Metro: „Prvním krokem k návratu historické podoby náměstí je obnova barokního mariánského sloupu, stavby, která v historii vyvolávala ještě větší kontroverze než samotná dostavba radnice.“ Jeho obnova je předmětem vzniku a činnosti Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tato společnost se na svých webových stránkách snaží převědčit čtenáře, že své úsilí o „znovupostavení sloupu chápe také jako duchovní symbol obnovy národa v situaci znovunabyté svobody. Obnova sloupu má být dle našeho prvního čestného předsedy kardinála Františka Tomáška činem smíru a vzájemné tolerance.“ Skutečné cíle a záměry, spojené s opětovným vztyčením sloupu ovšem skrývá. Přesto není vůbec těžké jim porozumět jako „zbožné lži“, jejich záměry jsou totiž zřetelně čitelné z webových stránek Měsíčníku České misie v Chicagu „Hlasy národa“, na něž Společnost pro obnovu sloupu odkazuje.
Martin Pinc
O romské identitě (existuje vůbec?)
Několik posledních článků redaktora MF Dnes Patrika Bangy vyvolalo velký rozruch nejen mezi čtenáři blogů na Idnes. Pan Banga v podstatě obvinil český stát z toho, že způsobil současnou vysokou kriminalitu romského etnika u nás tím, že neřešil jeho zaměstnanost. Z jeho článků rovněž vyplynulo, že by zřejmě přivítal státní paternalismus, tj. aby stát vzal do vlastních rukou nejen péči o vzdělání, ale rovnou výchovu svých občanů jako takovou. Pravděpodobně mu ale vůbec nedochází, že taková forma státního paternalismu je obvyklá jen v totalitních společnostech – a je lhostejné, jsou-li založené na bázi komunismu, fašismu, nebo národního socialismu (případně na nějaké náboženské doktríně, jako státy, v nichž je povinné jediné státní náboženství, jako tomu bylo v katolických zemích pod nadvládou Habsburků v 17. a 18. století či dodnes v islamistických státech afrického Sahelu či Blízkého Východu). Je tedy na místě otázka – chtěl by pan Banga, aby se u nás obnovila totalitní společnost?
Martin Pinc
1 máj 1890 a 1980
Mladší generace si dnes už ani neumějí představit, jaký byl život v naší zemi v éře „reálného socializmu“. Že mohla být doba, kdy se nemohlo ani otevřeně mluvit o problémech ve společnosti, natož kritizovat svou vládu. Pokud si totiž někdo dovolil říci něco jen trochu mimo „oficiální linii strany“, ztratil přinejmenším jakoukoli šanci se profesionálně uplatnit. Nebylo tedy možné, že by tehdy mohla oficiálně vyjít kniha „Do posledního dechu!“, kterou proto jen jako samizdat vydal můj tchán, profesor českého jazyka a literát Miloš Hoznauer v roce 1983. Rozhodl jsem se s jeho svolením publikovat na svém blogu následující text z tohoto výboru krátkých próz - "1. máj 1890 a 1980". Text fiktivně uvádí kovaný komunistický „editor“ (lze si maně vzpomenout např. J. Kojzara z Rudého Práva):
Martin Pinc
Boží prorok v pohanských Čechách
Včera tomu bylo už 10 let, co k Pánu odešel Zdeněk Bonaventura Bouše, pro přátele „Bony“, františkánský mnich, teolog, liturgista, historik umění a kazatel, který svými „buřičskými“ a kritickými postoji a názory po několik desetiletí „čeřil vodu“ v dosti zahnívajícím rybníce, ve který se ve 20. století proměnilo křesťanství v Čechách. Jeho postoje a názory byly nevhod jak komunistické moci, tak církevním strukturám; proto byl na dlouhá léta zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovní služby a k úlevě části vrchnosti své církve se poté „uklidil“ mimo hlavní město. Přesto byli jeho charismatickou osobností formováni či ovlivněni významní křesťanští činitelé, teologové i laici, mezi mnoha jinými např. Václav Malý, Tomáš Halík či Jan Heller. Já sám mohu jen s velikou lítostí konstatovat, že jsem promeškal možnost tohoto vyjímečného „muže bolesti“ poznat osobně. Předkládám tedy čtenářům tohoto blogu alespoň výňatky z jeho textů a vzpomínky jeho přátel, jak jsou zaznamenány v knize Bonaventura Bouše, Odkaz a vzpomínky (Vyšehrad, 2009).
Martin Pinc
Pravda Boží vítězí
O pravdě se v poslední době hodně mluví, zejména v souvislosti s úmrtím Václava Havla, jenž zdůrazňoval svou bytostnou potřebu "života v pravdě". Mnozí ale namítají - co to vůbec pravda je, tvrdí, že je to zcela relativní, proměnlivý pojem. Můj přítel Václav Lamr, evangelista, křesťanský výtvarník a „člověk s vizí“, je autorem mnoha podnětných aforismů, básní, úvah a článků. Před několika dny mi zaslal zamyšlení o tomto tématu, které mne velmi zaujalo, takže je zde s jeho svolením uveřejňuji.
| předchozí | 1 2 | další |
