Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Přání k novému roku
Nikdo nemůže s určitostí říci, co ho čeká v příští minutě, natož v celém roce. Někdo říká, že věří sám sobě a spoléhá na vlastní síly a schopnosti, jiný hledá svou budoucnost ve hvězdách či jiných věšteckých metodách či technikách. My, kteří jsme uvěřili Ježíši Kristu, o sobě dobře víme, nejsme o nic lepší, než ostatní lidé - jsme stejně slabí a smrtelní, stejně vydaní na pospas okolnostem - nejsme páni svých životů. Přesto smíme věřit a radovat se, že náš život má smysl a cíl, k němuž směřujeme. Přejeme proto všem, aby našli cestu do "Božího odpočinutí". "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." (sv. Pavel). I o tom je naše rodinné PF pro rok 2012:
Martin Pinc
Příběh opravdového člověka – René Stutze
Vzpomněl jsem si v těchto dnech na tohoto mimořádného muže, který má rád naši zemi, a poměrně často sem přijíždí z Nazaretu v Izraeli, kde žije. Měl jsem totiž možnost společně s ním a dalšími přáteli před nějakým časem oslavit Pesach tak, jak jej slaví právě dnešního dne - na Zelený čtvrtek - Mesiášští Židé, mezi něž patří. Kdo to ale jsou ti Mesiášští Židé? Stručně řečeno, Židé, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako pravého Mesiáše. Věc ale není tak úplně jednoduchá: „Mesiášští Židé se nechtějí považovat za Židy a nehlásí se ani k žádné křesťanské denominaci. Věří jak Starý, tak i Nový zákon a uznávají Ježíše jako Mesiáše a přitom její příslušníci praktikují některé starozákonní rituály, např. obřízku. Vedle židovských svátků slaví i Vánoce a Velikonoce. Nechávají se křtít a organizují i různé biblické kurzy a vzdělávací akce. S přijetím víry v Ježíše mají obvykle spojeny zvláštní a neobyčejné osobní zážitky. V Izraeli je asi 4 500 členů této skupiny a jsou soustředěni asi do 50 sborů.“
Martin Pinc
Konec jednoho poldy
Ten člověk se stal pro mou ženu noční můrou. Manželka pravidelně vozí každý den naše děti ze školy a do školy do blízkého města, odváží a přiváží je z různých kroužků, které navštěvují. K tomu je potřeba jezdit autem, jednak proto, že meziměstské autobusy mívají dlouhé intervaly, a také z důvodu jejich bezpečnosti. Na tamější dopravní oddělení Policie České republiky ovšem nastoupil nový policista, který si z nějakého důvodu na ni zasedl.
Martin Pinc
Nic než do Karlových Varů - příběh z lázní
Tento traktátek dlouho ležel až na dně naší bedny s křesťanskou literaturou. Nějak jsme pro něj nedokázali najít správné určení... Dávám tento příspěvek dnes k lepšímu jako svou "trošku do Silvestrovské mlýnice". Jaksi jsem už nemohl odolat a když je ten Silvestr....
Martin Pinc
Radost z kojení
Je to asi 60 let, tedy na začátku 50. let 20. století, kdy lékařské věda přišla s názorem, že prostřednictvím kojení se do těla dítěte mohou dostávat škodlivé látky z okolního prostředí a z těla matky. V určitém smyslu měli tehdy pravdu – v případě, že je matka nemocná rozvinutou a neléčenou tuberkulózou, nebo užívá návykové látky. Existuje také nemoc, zvaná galaktozémie – vrozená neschopnost trávit mléčný cukr (laktózu) – pokud touto nemocí trpí dítě, může je mateřské mléko usmrtit. V naprosté většině ostatních případů je kojení nejen neškodné, ale naopak zdravé a prospěšné pro matku i dítě. Ovšem, v období 50. 60. a 70. let let vládlo přesvědčení, že mateřské mléko může dítěti uškodit především z důvodu nízké hygieny celého tohoto procesu. Proto bylo masově propagováno používání sušeného kravského mléka, které mělo umožnit dokonalou aseptičnost během krmení dítěte.
Martin Pinc
Dopis Tolkienovi
Krásnou básní naší dcery Alžběty připomínám na tomto fóru její včerejší narozeniny. Bětka je ale osobnost talentovaná mnohostranně - je vynikající studentkou, skvělou sportovkyní, má jedinečný výtvarný talent - nadto je nesmírně skromná a milá. Pro nás je ale především milovanou dcerou, která nám přináší mnoho radosti a rodičovské pýchy.
Martin Pinc
Hlavně, že se máme rádi!
Naše nejstarší dcera se ve svém textíku, který jsem před nedávnem uveřejnil na blogu, soustředila především na mou osobu. Vykreslila mě jako poněkud mimolehlé individuum, jenž s hrůzou komentuje všechny nástrahy, jež číhají na děti ve světě (a jejich tragické konce zaznamenané v "černé kronice" různých médií), které je ale poněkud málo vnímavé k dění ve vlastní rodině. Nemohu popřít, že takový pohled na mne má své opodstatnění. Dnešní příspěvek je dílko mladší dcery Evičky, jež svou pozornost soustřeďuje především na svou maminku...
Martin Pinc
Můj otec v korejské válce
Na sobotu 26.6. připadlo 60. výročí zahájení korejské války. Toto výročí bylo připomenuto článkem ve víkendové příloze Lidových novin. Mezi vojenskými oddíly "neutrálních zemí", které pomáhaly od roku 1953 dohlížet na příměří, byl totiž také vojenský kontingent z tehdejšího komunistického Československa. Do tohoto oddílu byl ve funkci „politruka“ zařazen také můj otec, novinář, pracující v redakci vojenského časopisu Obrana lidu, tehdy (ve věku 25 let!) major, pro tuto misi s propůjčenou hodností podplukovníka. Hlavním úkolem československé jednotky v Koreji kromě jejího poslání v rámci „Dozorčí komise neutrálních států“ bylo vybudování vojenské nemocnice. Jak to tehdy v dané oblasti vypadalo (dle Wikipedie):
Martin Pinc
O naší rodině (o kočkách nemluvě) - bez cenzury
V 5. ročníku občasníku a nepravidelníku pro některé bývalé nymburské gymnazisty (absolventský ročník 1947-48) "Termit" byl publikován tento textík naší dcery Barunky. Do redakce občasníku jej údajně dodal náš "děda Kocour" - literát a pedagog ve výslužbě Miloš Hoznauer. Článek neupravuji, ale p.t. čtenáře bych chtěl předem upozornit, že v žádném případě jsem nemohl číst v textu uváděný časopis World Computer (mohl to být jen PC World, nebo PC Magazine). Ať si každý udělá na základě této informace obrázek o "politické korektnosti" tohoto "slohu" (jak je uveden v Termitu) - sám.
Martin Pinc
Hold Ireně Sendlerové
Našel jsem dnes ve své emailové schránce tento dopis s prosbou o jeho rozšíření. Protože doufám, že můj blog si přečte více lidí, než je počet mých známých, kterým bych jej mohl rozeslat, dovoluji si tuto prosbu naplnit jeho zveřejněním.
Martin Pinc
Můj přítel Vlado Oláh
Možná, že mně někdo na základě špatné interpretace mých příspěvků, zabývajících se romskou problematikou pokládá za rasistu a nepřítele Romů. To je ale opravdu veliký omyl. Zároveň bych také chtěl vyvrátit falešné přesvědčení některých diskutujících, že příslušníci této komunity obecně mají nízké IQ a nedosahují proto vyššího vzdělání, neřkuli akademických titulů. Mým dlouholetým přítelem je totiž PhDr. Vladimír Oláh, zakladatel Matice romské, spisovatel a básník, v neposlední řadě také oddaný a upřímný křesťan.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - dokončení
Stěží si dnes umíme představit a docenit, jakou odvahu a nadhled projevili Pitter a jeho přátelé, když se ujali těsně po válce v tehdejší rozjitřelé atmosféře německých dětí. Však mu to jeho protivníci z řad komunistů nezapomněli za krátký čas tvrdým způsobem vrátit, když získali v našem státě absolutní moc. Proces, jenž vyvrcholil Únorovým pučem, připravovali během prvních poválečných let velmi systematicky. Průběžně se zmocňovali všech důležitých pozic ve státním aparátu. Neustálou propagandou vytvářeli ovzduší demagogie a zaslepenosti vůči pravdě, takže pro většinu národa opravdu znamenalo jejich vítězství naději na vytvoření kýženého ráje na zemi. Pro nikoli bezvýznamnou menšinu ale znamenalo převzetí moci komunisty – Vítězný Únor - začátek období neslýchaného násilí a teroru. Ti, kdo nesouhlasili s komunisty, byli nazváni třídními nepřáteli a měli na výběr jen dvě možnosti – bezpodmínečně se podrobit (a ve většině případů být zbaveni veškerého majetku a navíc s vyhlídkou kriminálu – prakticky z jakéhokoli důvodu, a často zcela bezdůvodně - aby se naplnily potřebné kvóty v pracovních táborech), nebo před „diktaturou proletariátu“ (ve skutečnosti stalinistickou mafií) ze země utéci.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - 2. část
Jak došlo k jejich setkání? V srpnu 1926 pořádalo hnutí pro světový smír v bavorském Oberammergau letní mírový tábor a konferenci. Pitter na ní zastupoval českou sekci této organizace, ale hovořil tam nikoli o její činnosti, ale o výchovné práci mezi žižkovskou mládeží a o mírovém poslání takových snah, jsou-li spojeny s výchovou k porozumění podle evangelia. Konference se jako překladatelka zúčastnila tehdy 26letá Olga Fierzová. Procházela tehdy obtížným obdobím, hledala zaměstnání a chybělo jí i hlubší životní ukotvení – přestože pocházela z kalvinistické rodiny, její víra byla tehdy jen formální. Pittrův projev ji zaujal, hovořila s ním a on ji pozval do Prahy. Přijela do Prahy na návštěvu a byla nadšena její krásou a reformační minulostí. Až téměř po dvou letech se rozhodla, že zde bude žít a pracovat. Mezitím prošla hlubokou duchovní proměnou, stala se Pitrovou průvodkyní na jeho cestách a tlumočnicí, překládala jeho články a byla také nepostradatelnou tetičkou-vychovatelkou v Milíčově domě.
Martin Pinc
Příběh Přemysla Pittra - 1 část
Je málo postav našich dějin, kterých bych si tak vážil pro jejich životní postoje a činy a přitom nebyl úplně ztotožněn s myšlenkovými východisky, jež zastávaly. Přemysl Pitter je člověk, který prokázal nezměrnou odvahu tváří v tvář smrtelnému nebezpečí, dokázal doslova ze země vydupat sociální práci, která pomohla stovkám a možná tisícům dětí získat správnou životní orientaci ( a mnoha z nich doslova zachránil život), a přitom zůstával zvláštním solitérem mimo organizované církve. S největší upřímností se snažil následovat Krista, ale nebyl zcela schopen odložit spiritizmus. Kdo to byl, tento Přemysl Pitter?
Martin Pinc
Budou na Indexu také Karafiátovi Broučci?
Před nedávnem vzbudila široký ohlas české veřejnosti iniciativa romského sdružení Roma Realia, které označilo text Josefa Lady (Kocour Mikeš) za výraz rasové xenofobie. Na tuto iniciativu reagovalo ministerstvo školství, které vyjádřilo politování nad touto skutečností, ale výběr literatury, se kterou se ve školách pracuje, prohlásilo za plně v moci ředitelů jednotlivých škol. Od názoru svého soukmenovce se vzápětí distancovali mnozí rozumnější Romové.
Martin Pinc
Poznámky k „Homofobii v žákovských kolektivech“ a šikaně dětí
Před nedávnem jsem komentoval výše jmenovanou „metodickou příručku“ pro školy s využitím kritických materiálů, které jsem měl tehdy k dispozici. S určitým odstupem jsem se na danou problematiku podíval znovu (a také tu příručku podrobněji prostudoval). Uvědomil jsem si konečně, co mi na celé té věci připadá nejpodivnější. To, co je nejnápadnější na soudobém směřování podobných státních zásahů do škol, je systematická snaha udělat z nich účinný nástroj ovlivňování dětí a mládeže, a to v tomto případě v oblasti sexuální výchovy.
Martin Pinc
Je interrupce vražda?
To je dotaz, který včera poslala SMSkou mé ženě jedna její známá. Asi proto, že máme hodně dětí a jsme křesťané. Dost těžko se na takovou otázku odpovídá v několika holých větách, které tato mobilová komunikace umožňuje. Takže jsme na toto téma doma rozmlouvali a mne to nakonec vedlo k napsání této úvahy.
Martin Pinc
Slovo k hodině-první poselství pro nový rok 2010
Přetiskuji velkou část novoročního poselství Václava Lamra - proroka, evangelisty a křesťanského výtvarníka. Je určeno převážně křesťanům, ale nejen jim - všem, kdo v upřímnosti hledají Pravdu. O tomto poselství píše, že přišlo "Přímo od Ducha svatého nejenom pro mou osobu a rodinu":
