kde je mýlka

Vážení. Vy tady melete o výchově dětí jako vědomém procesu.Problém je , že tady jde o "nevědomé" kopírování dítěte vzorců chování i sexuálního a  cílená výchova je jen nějaká korekce navíc.

Chápete ten rozdíl v podstatě problému????

zopakuji, co jsem psal dole. Jde o vzorce chování, které se dětem dostanou dohlavy jistě v předškolním věku, něco z toho do roku. Homo pár je bohužel dalektoho, aby jejich i třeba milované dítě mělo v hlavě ty funkční vzorce chování tak, aby se cítilo v dospělosti ve světě fajn a rozumnělo mu. Jde nejenom o obecné vzatyhy muž x žena a jiné reakce na skutečnosti, ale kupodivu i o základ pro vzorce sexualiuty budoucího dospělého. Pokud má fungovat nějak přijatelně pro něj, prost ě potřebuje oba rodiče různého phlaví s pokud možno co nejnormálnější hetero sexualitou.

Ostatní jsou bláboly , mlhy a dezinformace "hyperkorektní" překládej lživé kultury tohoto století.

Cíl lze taky dohledat, ale to je na dlouho.

Že část žen na to skáče jak na špek a ještě si to násilně racionalizuje, je taky příznačné.Zdůvodnění afunkčností některých heteropárů ve vztahu k "milujícím" homo je citově přitažlivé, ale biologicky nesmyslné.

Tak s tou částí, že dítě potřebuje oba rodiče různého pohlaví, bych i souhlasila - nicméně v době, kdy to stejně cca polovině dětí není dopřáno, je to argument celkem mimo.

S tou "co nejnormálnější hetero sexualitou" jsem se podivila už níže. Sexuální chování snad patří do soukromí dvou jedinců - a děti u toho nemají co dělat. Si teda myslím. Takže úroveň normálnosti či nenormálnosti sexuality rodičů zůstává dětem obvykle utajena.

Jak jsem to pochopil, sexualitou pan Selucký samozřejmě nemyslí pohlavní styk, ale skutečnost, že dítě v normální rodině stále vnímá, že jeho rodiče jsou genderově odlišní a chovají se podle toho. Rodiče se mimochodem přece i před dětmi objímají a líbají (dávají si najevo lásku), a i tak se projevuje sexuální chování. Ale obecně, dítě má doma před očima ve svých rodičích chování muže a ženy v různých situacích a zcela přirozeně, na základě nejrůznějších (i podprahových) vjemů se tyto vzory stávají součástí jeho osobnosti. A pokud roli, odlišnou od svého pohlaví hrají homosexuálové nebo lesbičky(například jeden z páru je za muže a druhý za ženu) je zřejmé, že je dítě v naprostém zmatku, protože neví, s jakou z těchto rolí se má ztotožnit.

Přiznám se, že netuším, co si mám představit pod tím "jeden z páru je za muže a druhý za ženu". Pohlavní styk vynecháme, tam jsme se snad shodli, že k tomu se děti obvykle nezvou...

Opravdu netušíte? Jak jsem se dočetl v knize Má léta s Andy Warholem, kterou napsala známá skandalistka Ultraviolet, ve vztazích homosexuálů obvykle jeden z partnerů (většinou ten submisivnější) hraje roli ženy a druhý muže. Na dotaz Ultraviolet, kdým byl pro své partnery Andy, odpověděl, prý trochu stydlivě, že ženou.

Ne, opravdu netuším. Prozraďte.

Teď zase nerozumím já - co netušíte?

Tak na co jste se ptal otázkou "opravdu netušíte"?

Pěkně napsáno, i když ne se vším souhlasím. Pokud chceme dát homosexuálním párům stejná práva, jako heterosexuálním, není důvod jim odpírat právo na adopci dětí. Nebo nabízet jim jen cikánské nebo postižené děti, jak jsem někde četl. To je úplný nesmysl. Samozřejmě, ideální prostředí pro děti jsou milující a starostliví rodiče opačného pohlaví. Upřímně řečeno, kolik je dnes takových rodin - 30%. Polovina manželství se rozvádí, polovina manželek má milence, 75% manželů má milenku, 10% manželů manželky tluče atd. To je dnes bohužel realita. Co se týká Eltona Johna, tak mně spíš připadá, že si koupili s partnerem "opičky" na hraní. To nemá se seriózní debatou o adopcích dětí homosexuály nic společného

Prosím oni si je nekoupili, jeden z nich je biologickým otcem. Prosím nezaměňujme s adopcí !

To "koupili" jsem nemyslel doslova. Měl jsem spíš napsat - pořídili. Nicméně, náhradním matkám zaplatili 1,1 mil...

V ČR náhradním matkám dle zákona nenáleží žádná odměna, a je jich již také dost - to, že někdo takovéto náhradní matce dá peníze, je čistě jeho věc.

Kliniky genetiky rozhodně nepovažují výpomoc s donošením plodu jako "kupování dětí" - to je velice krutý názor. Pro lidi, kteří nemohou mít spolu děti, a touží po nich, je to jediný způsob, jak mít své dítě. Dárcem mohou být buď oba, nebo jeden z nich.

Já jsem se rozhodně nechtěl dotknout náhradních matek (já mám naštěstí opravdickou manželku a vlastní děti). Přeji jim šťastnou ruku při výběru dárce vajíčka a zdravou dělohu.

Az na ty "opicky" na hrani. Ja ho v TV vubec nemusim, jeho hudba se mi nelibi, ale nedokazu tipnout, jaky je v soukromi a hlavne, jaky je to otec (nebo matka). :)

Můžeme použít "Játy", jako Jára Cimrman

Takze si to shrneme ... p.Pittr jako muz dokazal dat detem lasku apod., ale Elton John a jeho partner to jako 2 muzi nedokazi ? Nejak si zde vyvracite svoji vlastni teorii.

A obecne ... myslim, ze homosexualni pary (at uz 2 muzi, ci 2 zeny) dokazi dat diteti vic, nez decak. Takze pokud neni napr. pro adopci idealni par muz/zena, klidne bych ty deti daval i homosexualnim parum, ktere jim daji lepsi vychovu a zazemi, nez nejaka "hromadna vychova".

Veskery humbuk kolem homosexuality je zpusoben prave tou nevyvazenosti a znevyhodnovanim 4% mensiny, proti vetsine. Kdybysme jim dali stejna prava jako maji ostatni (partnerstvi, dedictvi apod.), tak by byl klid a nebyli by porad vyzdvihovani jako nejaci "exoti", o coz vetsina z nich stejne nestoji.

Je zřejmé, že čtete něco jiného, než jsem napsal. Obecně řečeno, soudobá moderní spoelčnost vyhlásila válku normalitě a normální rodině především. Důsledkem je i skutečnost, že se rozpadá tolik manželství a tolik dětí se rodí svobodným matkám. Kupování dětí, zmiňované v článku, je pak už naprostá zvrhlost. Muž, o kterém jsem mluvil, není žádný Pittr, ale Přemysl Pitter, který poskytl v době 1. republiky proletářským dětem z Žiřkova útulek, zvaný Milíčův dům (dnes bychom toto zařízení nazvali "nízkoprahové centrum pro děti a mládež"). Měl mimořádnou schopnost zasáhnout srdce dětí, pozitivně je motivovat. Tyto děti většinou měly velmi zaměstnané rodiče, kteří nezvládali péči o ně.

K meritu věci: Jde přece především o práva dětí, v tomto případě na vlastní milující  matku, kterou prostě nemůže žádný muž nahradit - prostě proto, že není žena. Navíc budou tyto děti vyrůstat v nepřirozeném prosředí a nemají možnost získat normální vzorce chování. Je např. známo, že obraz své příští ženy si budoucí muž formuje do uznačné míry podle své matky, a naopak.

Děti Eltona Johna mají jistě chůvu a také babičku - matku jeho partnera - prosím není dobré lhát o tom, že nemají ve své výchově ženský vzor. Je to od Vás laciný alibismus... I děti, které o svou amminku přišly, jsou velmi dobře vedené a mají hezký vztah k ženám.

Paní Brychtová, snad si nechcete nalhávat, že chůva nahradí matku děťátku - nevorozenci? To přeci nemyslíte vážně. Shodou okolností máme také miminko - dvouměsíčního chlapečka, který je s mou ženou skoro celou dobu téměř v nepřetržitém fyzickém kontaktu. Pokud ho nekojí, pak ho nosí šátku. Jeho usínání  probouzení se také neobejde bez fyzického kontaktu nebo přinejmenším očního kontaktu. Naše dítě je na ní naprosto závislé a pro jeho výchovu a růst je v tomto období nenahraditelná. Chůva samozřejmě absolutně nemůže nahradit ani ženské vzory v rodině - je to zaměstnankyně, ne matka, a podle toho se také musí chovat. Když si odbude svou práci, jde domů. Může být kdykoli nahrazena jinou, když se znelíbí jejím zaměstnavatelům, takže se nějaká fixace na ní je pro ně tak jako tak nepotřebná.

Pane Pinc - po prvním porodu jsem byla v šestinedělí odvezena sanitkou zpět do nemocnice kvůli nízkému tlaku a kolapsu. Můj manžel se dokázal po celý týden skvěle postarat o našeho chlapečka. Vaše dítě je samozřejmě na mamince závislé, ale ono zná velmi dobře i svého tatínka, pokud jste na něj mluvil v těhotenství. Muž se dokáže postarat os vé dítě a nosit ho v šátku - pokud o to má zájem. Mnoha mužům totiž vyhovuje, že je miminko stále jen u matky. Tím samozřejmě neříkám, že je to Váš případ. Ale uvidíte, že si za velmi krátkou dobu dokáže zcela zvyknout i na Vás, pokud se budete podílet společně na dotecích a nošení. Po druhém porodu si můj manžel vzal měsíc dovolené, protože chtěl s malým opět od začátku být.

Jinak chůva v anglickém pojetí je s dítětem neustále, je to funkce v rodině.

Obdivuji vašeho muže, ale snad se mnou budete souhlasit, že ve vašem případě šlo o zcela nestandardní krizovou situaci. Jinak, pokud jde o děti a jejich chování od malička - každé reaguje jinak - některé snáší klidně doteky jiných osob, jiné se jich bojí - odlišná osobnost a temperament se projevují velmi záhy (něco o tom vím - máme 10 dětí).

Spolecnost se meni, a prochazi vyvojem. Drive byl samec a mel kolem sebe tlupu samic ... a pripadalo to vsem normalni. Dokonce je tento model praktikovan stale v nekterych castech sveta. To, co Vy tu zuby nehty obhajujete nema nic spolecneho s tim, co je prirozene. Je to pouze verze, kterou nam po staleti tloukla do hlavy cirkev, stejne tak, jak ji ted sirite Vy. Ale to neznamena, ze cokoliv jineho je spatne, nebo nenormalni ;) A mezi Pittrem, ktery se postaral o tisice deti a Eltonem Johnem, ktery se stara o 2, je rozdil pouze v kvantite.

to, co říkáte, je typická osvícenecká these. Ve skutečnosti je prokázáno, že stabilní rodina, která se sestává z otce a matky a jejich dětí, je "transkulturní ideál" - nic lepšího jako základ společnosti neexistuje. A mezi  P. Pittrem a E. Johnem je základní rozdíl v hodnotách, které předávají. Přemysl Pitter byl rozhodným zastáncem výchovy dětí v normální rodině, což statečně obhajoval ještě na počátku 50. let, když už měl doslova nad hlavou oprátku: Měl poslední příležitost vyřejně promluvit na schůzi SRPŠ, kde musel přednášet o nově zaváděných zařízeních pro děti a mládež – jeslích, mateřských školkách a družinách mládeže, jež se tehdy všude zřizovaly, aby umožnily ženám „zapojit se do pracovního procesu“. Pitter měl na tyto trendy docela jiný názor, než komunisté. Pro svůj názor si ovšem vyhledal autoritu, kterou mohli jen obtížně vyvracet – sovětského komunistického pedagoga Makarenka a jeho tehdy velmi známý spis „Začínáme žít“. Z jeho díla vybral citát „základem socialistické společnosti je rodina“, který uzavřel slovy: „Proto nemůže být naším ideálem sebelepší ústav, nýbrž rodina, ve které se může matka věnovat svým dětem." Potlesk rodičů nebral konce a utvrdil jeho rozhodnutí rozejít se s režimem, ovšem také – rozchod komunistického režimu s ním. (http://pinc.blog.idnes.cz/c/138681/Pribeh-Premysla-Pittra-dokonceni.html)

Čímpak je, prosím, prokázáno, že stabilní rodina je transkulturní ideál? Děkuji

Několika slovy to nemohu vypsat, mám na toto téma dlouhý článek na umístěný na blogu: http://pinc.blog.idnes.cz/c/143896/Je-zdrojem-stesti-vernost-nebo-promiskuita.html

Tak jsem zkoukla Váš článek, Manželskou etiku a stránky profesora Myerse. No, něco serióznějšího a objektivnějšího by nebylo?

Paní Ivanco, nezlobte se, ale tohle neberu - to není žádný argument. Stejně mohu i já zpochbnit vaši způsobilost posoudit serioznost a objektivitu vašeho hodnocení. Vysvětlete a doložte, v čem mé zdroje mýlí.

Z mého pohledu vzbuzuje zásadní pochybnosti, že ty závěry stvrzující, že optimální způsob života je takový, který je v souladu s křesťanskými zásadami, vycházejí ze studií vědce, jenž se zdá být horlivým křesťanem.  Umíte si představit, že by takoví lidé při zkoumání  společnosti došli k jiným závěrům? Vždyť by to nabouralo jejich životní hodnoty a všechno, co hlásají. Zkuste mě odkázat na stejné výsledky studie, kterou prováděl někdo, u nějž nebudu mít podezření, že si přizpůsobuje výsledky výzkumu svým osobním postojům, a uvidím to třeba stejně jako Vy...

Paní Ivanco, přiznám se, že na to nemám čas. Ale pokud vás to opravdu zajímá, tak si výsledky výzkumů Dr. Myerse prověřte. Na jeho stránkách (http://www.davidmyers.org) se můžete dozvědět, že publikoval výsledky svých výzkumů ve třiceti významných, vysoce impaktních vědeckých časopisech, mj. Science, the American Scientist, the American Psychologist a Psychological Science. Pokud by takové světoznámé čistě vědecké časopisy pochybovaly o hodnověrnosti jeho výzkumů, ztěží by je otiskly. Jinak, vy osobně si nemyslíte, že monogamní věrné manželství je nejlepší možný model soužití muže a ženy? Podle vás existuje nějaký lepší?

V pohodě. Jinak já osobně si myslím, že pohodové manželství, pohodový heterosexuální nesezdaný vztah i pohodový homosexuální vztah jsou naprosto rovnocenné modely soužití a nedá se říci, který je nejlepší - pro každého je nejlepší to, co mu nejlépe vyhovuje.

Z vaší odpovědi je zřejmé, že jste ignorovala výsledky vědeckých studií - cituji: Z několika rozsáhlých studií provedených v Evropě a Severní Americe vyplynulo, že u párů, které spolu kohabitují (žijí bez sňatku), existuje později mnohem vyšší míra rozvodovosti než u párů, které před vstupem do manželství spolu nežily. Studie z různých zemí uvádějí míru rozvodovosti kohabitujících párů vyšší o 1/3 až o 80%. Zdá se, že kohabitace spíše vede k rozvodu a že má tedy opačný efekt než zvyšování prožitku štěstí v manželství a stability svazku. Domněnka, že kohabitace člověku pomáhá najít vhodného partnera, se totiž ukazuje být nepravdivá. Kohabitace je navíc soužitím, ve kterém bývá přítomno daleko více násilí než v manželství. Studie ukazují, že neprovdané ženy jsou daleko častěji bity svými kohabitujícími partnery než manželky svými manželi. Studie také uvádějí, že se kohabitující vztahy ve srovnání se vztahy manželskými vyznačují o 80 % až 400 %  vyšším výskytem domácího násilí. Jedna studie dokonce zjistila, že v případě kohabitujících žen je až osmkrát vyšší pravděpodobnost, že mohou být svými partnery zavražděny, oproti ženám, které se svými partnery žijí v manželství. Dokonce i míra sexuálního uspokojení je u kohabitujcích párů nižší, než v manželství.¨...

Na základě výsledků společenskovědních výzkumů docházejí vědci k tomu, co se nazývá "transkulturní ideál", který spočívá v tvrzení, že děti nejlépe dospívají, pokud jsou vychovávány oběma rodiči, kteří jsou neochvějně oddáni jeden druhému a péči o své děti. "Studie ukazují, že manželský závazek není udržován pouze vzájemnou přitažlivostí, ale také morálním přesvědčením o závažnosti manželství a obavou ze společenských a finančních důsledků rozchodu."

Ale já věřím, že ta data mohou takhle vycházet. Nicméně si tady nejsem úplně jistá vhodností vybraných statistických vzorků a interpretace sebraných dat. Když se nad tím zamyslíte, kdo totiž nejspíš před manželstvím nekohabituje? Obvykle ten, kdo žije v souladu s křesťanskými zásadami. Takový člověk se tak následně nemůže ani rozvést, i kdyby chtěl, protože prostě pro něj to představuje životní prohru. Taky se, dle mého jednak z nedostatku srovnání a jednak v souladu se zásadami, jež dodržuje, snadněji smíří se situací, se kterou by se ten, pro nějž není svazek manželský posvátný, jen tak lehce nesmířil. Tolik tedy k rozvodovosti u manželství s předchozí kohabitací a bez ní, přičemž ještě navíc mám za to, že když už se z nějakého důvodu přes důkladnou snahu soužití s partnerem nevydaří, není rozvod špatné řešení. A co se týče toho ostatního, jsem docela přesvědčena, že u partnerů je víceméně jedno, jestli kohabitují nebo jsou sezdáni - kdo má sklony k násilí, bude ženu (či muže) třískat v kohabitaci jako v manželství, a naopak. Takže ono to podle mě nesvědčí o tom, že vstup do manželství zaručí větší pohodu a bezpečí, a proto je manželství ideálním způsobem soužití, spíš to ukazuje na to, že do manželství vstupují lidé již nějakým způsobem vyzrálí, mající menší sklony k násilí na druhém z partnerů.

No, paní Ivanco, respektuji Vaše názory, ale např. vaše představa, že rozvod je "životní prohra" jen pro křesťany, je zcela mylná. Skutečnost je taková, že lidé se dnes až příliš často lehkomyslně berou i rozvádějí, aniž si jsou vědomi, že za sebou nechávají zkázu v podobě zlomených srdcí, hořkosti, trápících se dětí (děti si často myslí, že právě ony způsobily rozvod rodičů), pokřivených charakterů. Rozvod neprospívá nikomu - není rozdílu mezi křesťany a pohany (a lidé se dnes velmi snadno rozvádějí, mnohdy kvůli zcela malicherným důvodům - protože jejich ego je pro ně důležitější, než hledání vzájemného odpuštění).

Ten můj názor se netýká toho, jak je to ve skutečnosti - týká se toho, jak se domnívám, že lidé svůj rozvod vnímají. Pro horlivé křesťany to zákonitě musí být prohra, neboť se jim rozpadne celý svět, celý model, podle něhož žili a jejž považovali za jediný správný. Pro pohany, jak Vy jim říkáte, nicméně to vnímání rozvodu bývá odlišné, bez ohledu na to, jaké jsou jeho faktické důsledky. Jejich ego to v pohodě unese, společenské stigma už to dávno není (a to si myslím, že je správné), finanční dopady rozvodu také nemusí být vždy likvidační, takže se nad minulým vztahem mávne rukou a život jde dál.  Neříkám, že fandím rozvodům z lehkomyslnosti, ale jsem si vcelku jistá, že se najdou případy, kdy je rozvod nejlepším řešením pro všechny zúčastněné, včetně dětí, a pak je dobře, že jej lze dosáhnout bez větších problémů a že už jej společnost nevnímá negativně.

Naprosto nechci popírat, že jsou situace, kdy zúčastněným prospěje, když se rozejdou - a je jednou, jestli jsou věřící, nebo ne (ale často je důvodem právě lehkomyslnost, s níž lidé do vztahů vstupují - v zamilovanosti nevidí, že "vyvolený/á" je chorobný žárlivec, alkoholik gambler, flákač, notorický lhář, apod. - nebo že si je vzal/a je z vypočítavosti). O tom nechci vést žádnou polemiku. A jestli se rozvodem křesťanům rozpadne celý svět? Ani to už dávno není pravda. I horliví křesťané se dnes docela často rozvádějí (procento rozvodovosti např. v USA, kde se ke křesťanství hlásí přes 80% populace, je prakticky stejné, jako u nás) - což je velmi zarmucující. Stojím si ale za svým přesvědčením, že lidé mají dnes tendenci se rozvést prakticky při první situaci, která prověří, nakolik jsou ochotni potlačit své sobectví, často i z důvodů, které jste uvedla - finanční ani společenské dopady nejsou nijak fatální. "Mají přece právo jít za svým štěstím", jak píše Lewis a tím se dá ospravedlnit i ten největší podraz...

Tak nevím, poslední odstavec je mi trochu  nesrozumitelný. Na jednu stranu je tu tvrzení, že děti nejlépe dospívají, poud jsou vychovávány rodiči, kteří jsou své rodině neochvějně oddáni. Na druhou stranu studie ukazují, že manželství je drženo pohromadě hlavně strachem (a nikoli neochvějnou oddaností). 

Co si z toho tedy vybrat...

Paní Veselá, čtete ten text trochu (nebo dosti) nepozorně. Já tam čtu, že rodinu drží pohromadě 1. vzájemná přitažlivost, 2. morální přesvědčení, 3. obava z důsledků rozvodu - jak společenských (např. komplikace při výchově dětí), tak ekonomických.

OK - vzájemná přitažlivost je věcí velmi pomíjivou... a kde pak máte nějaké další kladné motivace? Morální přesvědčení je obecně vzato taky spíš zápornou motivací (NEsmím, bylo by to NEmorální).

Rodinám z vašich studií fakt nezávidím.

Obávám se, paní Veselá, že jste vůbec nic nepochopila. Vzájemná přitažlivost nemusí být vůbec věcí pomíjivou - se svou ženou žiji přes 30 let, a pořád jsme si vzájemně přitažliví (v něčem dokonce více, než dříve, protože se lépe známe). Ad morální přesvědčení - míněna je samozřejmě obecně etika - jaký mravní fundament člověk má (etika přeci nemusí být založena na příkazech a zákazech, ale třeba na vědomí, že svým činem - např. nevěrou - mohu svému partnerovi ublížit - to rozhodně nechci a toto přesvědčení mne od nevěry odradí). Že důsledky rozvodů jsou často tragické a pustoší i životy jiných, na nás závislých lidí, snad nemusím obsáhle rozebírat. Je třeba známým faktem, že děti rozvedených rodičů mají často velké problémy žít v trvalých vztazích a i oni se rozvádějí mnohem častěji, než děti ze stabilních manželství.

Urcite ... nic lepsiho neexistuje, Pittr byl nejlepsi a jeho teorie jsou jedine spravne ... pane, poslouchate se nekdy? :) Nechci Vas urazet, a ani nebudu, ale mate velice omezeny pohled na vec, hajite ho alibistickyma recma, dokladate ho prikladem skutku jednoho muze, a jakykoliv jiny pohled na vec je spatny.

Promluvte si nekdy s nejakym homosexualnem. Zkuste si poslechnout, cim v zivote diky tomuto prochazeli, jake jsou jejich zivotni cile, jak se na vec rodiny a deti divaji oni ... a pote zjistite, ze veci se mohou mit i jinak. A pokud se Vam to prici, tak si zajedte alespon do arabskych zemi, kde zjistite, ze veci mohou fungovat i jinak. To ze jinou verzi nez verzi Vasi nechapete neznamena, ze zadna jina verze neni, ci ze nemuze dobre fungovat.

Moje postoje se samozřejmě neopírají výhradně o názory Přemysla Pittra (jmenuje se Pitter a Pittr), jakkoli si jej nesmírně vážím - kdybyste si přečetl jiné moje články na téma rodiny, tak byste to zjistil. S homosexuály jsem již víckrát diskutoval se stejným výsledkem - v otázkách týkajících se rodiny se neshodneme. Islámský model rodiny, kde jsou ženy téměř zbaveny svých práv, je zavrženíhodný. Biblický model mluví jasně o tom, že muž a žena mají žít v rovnocenném partnerství, v monogamním vztahu. Je to také jednoznačně nejlépe fungující model. Psal jsem o tom již dříve, odkaz viz výše

"Biblický model mluví jasně" .... presne o tomto mluvim. Ovlivnen virou a to, ze nekdo muze verit necemu jinemu, neni spravne ;) ... nechame toho.

Vy jste pane Nezvale zase ovlivněn svou vírou, založenou na osvícenství - v čem jste lepší, nebo tolerantnější? Nepřipadáte mi tedy nějak otevřenější a schopnější porozumět jinému názoru, než zastáváte. Máte možná ještě větší předsudky, ve vztahu k myšlení, založeném na Bibli, než já ke zdrojům vašeho poznání. Byl jsem totiž skoro do třiceti let ateistou, takže na rozdíl od vás (ve vztahu ke mně) chápu velmi dobře vaše myšlenkové postupy, protože jsem také (pod vlivem dlouhotrvajícího jednostranného materialistického vyučování) takto přemýšlel.

Jsem člověk, kterému homosexualita (opravdová orientace, nikoliv módní chování) nevadí. Občas se sice zarazím nad tím, jak agresivně se HS snaží o to, aby se v právech vyrovnali heterosexuálům, ale jinak je mi tato problematika celkem "volná". Co se týče adopcí, tvrdím, že je lepší mít dva táty, než vyrůstat v dětském domově, ale s tím, co udělal Elton John (s partnerem) už také souhlasit nemohu. Pan Pinc správně upozornil, že jde o vpodstatě o koupi dítěte. A to je něco, s čím se nesmířím.

a jaky je rozdil mezi tim, ze clovek musi zaplatit nejake poplatky, kdyz chce dite k adopci? Defakto si je taky kupujete, i kdyz se agentura stara o to, ze je to alespon anonymne, akorat cena je nizsi, ale porad tam ta cena je.

a to se právě hluboce mýlíte. Je to tím, že netušíte, jak děti "kopírují" svoje okolí a k jakým podstatným důsledkům to vede

Tak nás poučte. K jakým?

Martine, prosím, nemažte v diskusi "vláknovité" příspěvky, některé příspěvky jsou pak zcela nelogické, děkuji.

To je asi nějaký omyl, žádné příspěvky jsem totiž nesmazal.