Zcela souhlasím. Není to o mentorování, ale stejně tak to není o umění "vědět kde co najdu". Naučit se slovo "google" totiž pro život nestačí.

Je mi 38 let, denně pracuji s počítačem, ale "chytrý telefon" jsem nepořídil ani sobě. Zkrátka nepotřebuji být pořád "onlajn", přátele mám raději živé než virtuální a když s nimi chci mluvit, prostě jim zavolám z obyčejného telefonu a někam spolu zajdeme.

Dnešních dětí je mi trochu líto. My jsme měli fantazii, kamarády, hry... oni mají "fejsbuk" a ke štěstí jim stačí rychlé připojení. Docela slabota, řekl bych.

(ostatně ono stačí mnohé mladé i vysokoškoláky vidět v některých soutěžích - bez mobilu často nevědí opravdu základní věci).

To máte pravdu, ale bohužel za to nemůžu děti,ale lidé vaší a tedy i mojí generace

Chlape, kolik vám je let? Píšete jako by vám bylo 90 

Hluboce s Vámi nesouhlasím. Doba memorování skončila. Dříve člověk, aby byl úspěšný, neměl jinou možnost, než nasoukat do hlavy spoustu vědomostí. Případně mohl s sebou všude tahat batoh knih, ale i tak mohl mít při sobě jen omezené množství informací. Dnešní doba je jiná. Informace jsou díky mobilní konektivitě všude na dosah a je jich k dispozici milionkrát více. Je nereálné je nastudovat všechny. To co je důležité, je umět získat v krátké době přesně to co potřebuji. To by měl být hlavní cíl školy. Naučit děti analyzovat problém, získat potřebné informace, umět je aplikovat. Navíc skutečnost, že nastupující generace má k dispozici tuto techniku umožňuje, aby byli úspěšní i méně nadaní lidé, kteří tu schopnost pamatovat si spoustu věcí nemají. A to je přece ohromný pokrok pro celou společnost, i pro ty nadané.

Problém ovšem milý pane je, že s dítětem, které sice ví, jak si co vygooglit, ale v hlavně nemá v podstatě nic, si ani nepopovídáte, což jaksi zplytčuje jakýkoli sociální kontakt. Dříve, a to i když jsme třeba seděli v parku na lavičce, nebo v hospodě, to už je fuk, bylo o čem se bavit, neb jsme vědomosti měli v hlavě, dělali jsme si na věc názor a podobně. Dnes jsou děti, pokud náhodou nesedí u pc ale sejdou se v parku, schopny bavit tak akorát o tom, jak hrozný měla která superstar na sobě účes či model, neb to jim utkví v hlavě ze sledování všech těch úžasných moderních médií...ale když obrátíte jejich oči vzhůru a zeptáte se jich, kde je třeba velký vůz a nebo se jich zeptáte na to, co to za lavičkou kvete, či si s nimi budete chtít popovídat o historii olympismu (v případě, že budou náhodou vzývat právě nějakého sportovce), tak budou bez svého chytrého telefonu vedle jak ta jedle...

Taky jsme věděli, jak si poradit ve složitých životních situacích...zajímalo by mě, jak si poradí tyto děti až budou někde bez gůglu apod....

Ale vzdyt to vse tu bylo i pred X lety, jeste nez si nekdo vubec umel predstavit krabicku o rozmerech mobilu, ktera v sobe ma vykon stolniho PC. I ja prosedel cast sveho detstvi u ZX Spectra, 286ky atd ... Poznamenan se tim necitim, ba naopak. Na rozdil od spousty svych vrstevniku jsem se s vypocetni technikou naucil pracovat a zivi me to do dnes, zatimco vetsina naroda marne hleda tlacitko power. Ve skole me o tom naucili velke kulove, dokonce si pamatuji hodiny IT na stredni, kde si ucitelka kamsi odesla a rekla Ondro, vysvetli jim to. Ono to z Vaseho pohledu tupe hrani her v utlem veku ma z meho pohledu jednu velmi pozitivni stranku, deti maji hlavy otevrene mnohem vic nez kdejaky staresina a nauci se s technikou naprosto bezbolestne pracovat. Ono behat cele detstvi po lesech, cvrnkat kulicky a pak nastoupit do pracovniho procesu, kde se te technice v dnesni dobe proste nevyhnete, neni dvakrat stastne. Imho mnohem vetsi problem vidim v naproste pocitacove negramotnosti samotnych rodicu, kteri dite posadi pred telefon/konzoli a dal uz je nezajima, co tam delaji ... to dite tomu nezridka kdy po chvili rozumi mnohem vic. V dnesni dobe je dostatek her (na rozdil od meho detstvi), ktere nejen ze zabavi, ale ty deti i neco nauci, nebo rozvinou jejich schopnosti.

Mluvíte z pozice otce dětí, nebo jen obecně? Já samozřejmě sleduji, jaké hry děti nejčastěji hrají a jejich skladba je alarmující - pokud to nejsou  "střílečky", tak to bývají "gtačka" (cílem hry je cesta prostého lupiče, který se pomocí dlouhého sledu vraždění stane mafiánským šéfem svého města). V lepším případě hrají hry o dobývání cizích území. Ještě tak nejméně škodlivé jsou stále přežívající "plošinovky", nebo všelijaké simulace. Děti se samozřejmě naučí ovládat počítače velice snadno - dnes ovšem také proto, že spuštění počítače a jeho software je nesrovnatelně snadnější, než před 20ti lety, kdy se vše dělalo z příkazové řádky. Článek je ale především o nebezpečí prožití svého života ve virtuálním světě, místo reálného.

Naše mládež miluje luxus. Má špatné chování a opovrhuje autoritami – neprokazuje úctu starším a místo pohybu a cvičení raději plácá hlouposti.

Děti jsou dnes tyranské; doma vůbec nepomáhají. Už se nepostaví, když někdo starší vstoupí do místnosti. Odmlouvají a vzpírají se svým rodičům, ve společnosti mluví hlouposti, nenasytně hltají jídlo a tyranizují učitele.

Toto napsal o mladých lidech své doby filozof Sokrates, který žil kolem roku 400 před naším letopočtem. Jedne co tam chybi je pridat vetu o pocitacih a/nebo drogach ...

Zdánlivě se to podobá... Co to má ale společného s dnešní závislostí na počítačích a virtuální realitě? Naprosto nic. Zkuste prosím napsat nějakou konkrétnější reakci.

Většina škol nedovoluje používat během vyučovací hodiny mobil.

Nechcete snad mladším generacím dávat za vinu, že se narodily do doby, kdy jím technika umožňuje všechny tyto věci? Máme Vám snad my, osoby z mladší generace dávat za vinu, že jste měli naprosto trapné koníčky? Že jste jako malí klečeli na kolenou a cvrnkali kuličky do díry? Samozřejmě, že ne. Člověk se přizpůsobuje možnostem své doby. Nevím, proč bychom si měli odříkávat věci, které jsou nám snadno dostupné a technický pokrok je umožňuje. 

Proč bych nemohl denně vzít svůj telefon do ruky a podívat se, co je nového ve světě, jak dopadl fotbalový zápas, kde mám další hodinu anebo si třeba zkrátit čekání na autobus tím, že si zahraji nějakou hru. Je to všechno o volbě člověka samotného. Jestliže si toto všechno dopřát chce, tak v tom nevidím žádný problém. 

Jistě máte pravdu v tom, že někteří lidé se až velice snadno nechají pohltit tímto světem, nechť je jím to souzeno. Já ale nemám tendence vyfotit každý roh ulice, kde jsem se zrovna objevil. Mám rád svoje soukromí. Taky občas ve škole, když jsem fakt s vědomostmi v koncích, se podívám na internet a zjistím odpověď na otázku v písemce, ale rozhodně na to nejsem pyšný, protože tím podvádím sám sebe. Proto se po hodině na dané téma podívám a to, co jsem nevěděl se naučím, protože kdybych tam neučinil, šidil bych sám sebe. 

Menší děti se asi nebudou na věc koukat tak, jako třeba já - zároveň nechci říci, že můj pohled na věc je ideální a nejlepší. Proto je třeba, aby jejich výchovu usměrnili rodiče, ale ne tak, že jim zakážete všechno, co se Vám nelíbí, ale naučíte je s tím zacházet tak, aby neohrozili sami sebe, svoji osobnost, rozhodování apod.

Nakonec si myslím, že hodně lidí, kteří do styku s chytrým telefonem přijdou, si jej oblíbí. Nabízí totiž tolik možností a je schopný člověku ušetřit mnoho času, byť se Vám může zdát, že právě kontaktem s touto věcí ten čas ztrácíme.

Pane Čermáku, zdá se, že berete tuto věc velmi osobně. Já vás přece neobviňuji z toho, že je nějaký zločin, že umíte dobře využívat moderní technologie - to je naprosto v pořádku. Problém je, že pro mnoho lidí (zvláště dětí) jsou tyto technologie velikým svodem - místo, aby oni ovládali je, stávají se na nich závislými. Jsem ale optimista: Pokud se týká dětských her, v poslední době pozoruji u našich dětí zajímavý jev - čím dál více je baví ty naše staré hry a podle vás "trapné koníčky (třeba i s kuličkami). Objevují kouzlo deskových a jiných stolních her, velice "in" je teď třeba i jojo. Nejlepší část svých prázdnin tráví na táboře v lesích, kde není signál a kde si všechno dělají sami. Přikláním se dokonce k tomu, že k počítačovým hrám se uchylují především v momentu, kdy se nudí a nemají lepší náplň svého volného času. To, že se mládež v MHD chová naprosto ignorantsky (a buď předstírá, že se zabývá svými mobily, nebo si s nimi hraje doopravdy), je ovšem zcela prokazatelná každodenní realita.

Neskutečně naivní článek. Každá další generace pracuje s větším množstvím informací než generace předešlá a o internetové generaci to platí dvojnásob. Schopnost vyhledávání relevantních informací je jednou z nejdůležitějších dovedností, které si člověk může osvojit.

Bohužel ten článek není naivní ale spíše znepokojivě pravdivý. Docházím na část úvazku učit na vysokou školu technického směru a s mnoha dalšími kolegy se stále více shodujeme na tom, že současná přemíra superchytré technologie začíná z mladé generace pomalu ale jistě vytvářet omezené pitomce. Oni už totiž přestávají umět s informacemi pracovat. Oni mnohdy jen tupě přežvýkají, co jim vypadne z vyhledávačů. Počítač má každý už i v mobilu, ale něco naprogramovat, to už neumí skoro nikdo.

Nojono, a kdo jim ty telefony kupuje? Rodiče. A proč jim to kupují? Protože to chtějí. A proč to chtějí? Protože to "všichni ostatní" mají. A proč to ostatní mají? Protože jim to rodiče kupují. Moje šestiletá neteř je taky závislá na televizních japonských kreslených pohádkách, sbírá všelijaké postavičky, o kterých vůbec já nevím, co jsou zač, a naposled začala hrát na telefonu jakousi hru, kdy musí krmit snad nějakou rybu aby jí nechcípla nebo co, každopádně nad tím tráví hodiny a hodiny. Ovšem když měla živého skutečného králíka, tak byl velký problém ho nakrmit a králík skončil postupně na chodbě, ve sklepě a u sousedovy holky a neteř si na něj půl roku ani nevzpomněla, že z toho sklepa ten králík zmizel. Je to naprosto šílené. Mně táhne čtvrtej křížek, chytrý dotykáč nemám, protože nevím, k čemu by mi byl a na krmení imaginární ryby nemám čas, páč mám skutečnou rodinu a skutečného kocoura a skutečnou práci:)

Mě je málo přes třicet a taky mám obyčejný telefon, který obyčejně telefonuje. Nevím, k čemu by mi bylo vědět, co vidí která kamera :-) Vůbec věnovat ten čas pouštění takové aplikace mi přijde jako naprostá ztráta času.

S tou skolou Vam musim oponovat. Chytila jsem hocha surfujiciho na Wikipedii behem pisemky a uz ma reditelskou dutku. A behem hodiny mobily mit nesmi, ani jako kalkulacku. To je spis asi o ucitelich nez mobilech - drive to byla anglicaky, Rychle sipy nebo Bravo.

teda paní učitelko, taky jste otomistka?