Bůh je chápán jako univerzálnígarant a zároveň symbol etických pravidel a autorita nad jejich dodržováním.Tento svrchovaný transcendentní arbitr byl však odstraněn, nejvyšším rozhodčímse stalo úskočné, vychytralé a nestálé ego, které dovoluje mít vše lákavé, čehose nám zachce, avšak když se jeho přičiněním stane nehoda, nemá najednou conabídnout. Zásluhou ega máme sice téměř všechno, nač si vzpomeneme a co simyslíme, že potřebujeme k bezstarostnému životu podle vlastních představ,ale přesto nejsme šťastni a být nemůžeme, protože ještě nemáme výkřik poslednímódy, který už mají jiní a pak další a další „magické“ zbytečnosti, kterémusíme mít, i když je k ničemu užitečnému nepotřebujeme a které námneustále chybějí či jsme ještě nebyli na dovolené, jíž sousedům vytřeme zrak. bohatli jsme materiálně, ale zchudli na duchu. Takové zvraty mají pro každou společnost devastující následky rovnající se úpadku a zániku.

Problém je v celém systému, od zneužívání mužů jako absolutně flexibilních pro svého zaměstnavetele nebo zákazníka (čímž je omezen jeho čas pro věnování se dětem, přes ekonomickou diskriminaci rodin s dětmi, po ignorování oné vzývané rovnosti pohlaví, jakmile dojde na rozpad vztahu, včetně nástrojů na ekonomickou likvidaci otců (viz např. můj blog Jak dorazit Nečase? Výživným.) Ale hlavní vaše mýlka je v tom, že důležitost otce narůstá s rostoucím věkem. Otec je důležitý zejména od půl roku do nástupu do školy - v té době se tvoří základy charakteru.

Jestli "zženštění" Boha nesouvisí spíš s tím, že o něm stále církev mluví jako o "Hospodinovi". Když se dne řekne Hospodin, spoustu lidí spíš napadne muž sedící v hospodě. Hospodyně je k hospodaření blíže. 

To je trochu jinak. Bůh je v hebrejštině vyjádřen jako El (ono) neurčitý tvar, nebo Elohim. EL  je sice střední rod, ale je to maskulinum.  Elohim, je plurál, ale v doslovném překladu znamená mnohost Boha a jednoty v Něm. 

Hospodin je slovanské pojmenování, latinské Dominus. Slovanské Hospodin vychází z toho, že Otec se staral o domácnost a hospodaření domácnosti.

Prostě Hospodin je Hospodář:) Nicméně jsem si teď vzpomněla, jak jsem někdy v první, nebo druhý třídě doma hrdě hlásila, že už vím co jsme měli za hymnu před Kde domov můj. Zachovej nám hospodyně

Obecně se mi článek jako zamyšlení líbí, jen nevím, s jakou dobou autor tu dnešní srovnává. Už více než let působím ve školství jako učitelka a nemám pocit, že by se děti za tu dobu jakkoli změnily. A co se týká času rodičů věnovaného dětem, bych si dovolila tvrdit naprostý opak než autor. Když jsem já byla malá, bylo naprosto běžné, že matky po porodu zůstávaly s dítětem doma přesně šest měsíců, dnes je to v průměru dva a půl roku. Také nebylo běžné, že by tatínkové vodili děti do školky či školy nebo je vyzvedávaly, dnes potkávám jak ve školce tak ve škole skoro více otců než matek...

více než 20 let - nějak mi to vypadlo :)

Heleno, že vy počítáte i vlastní školní docházku, to je švindl!!

já chtěla popravdě napsat 25, ale zas nechci vypadat úplně nejstarší na světě :)))

Já ve školství působil v letech 1989–1999 a posledních 15 let jezdím jako vedoucí na dětské tábory. Taky nemám pocit, že by byly děti horší než my v jejich letech.

vždyť říkám, i s vlastní školní docházkou :-)

Ale houby, Jani, bohužel bez ní, což znamená na "volném trhu" už k nepoužití :)

Zajímalo by mě, jak by autor podložil svoje tvrzení, že "V čem je dnešní absence otců v rodinách obzvláště závažná: U devadesáti procent homosexuálních mužů se dá dohledat, že jako děti prožili ve svých nejrannějších vztazích s muži zranění." Zajímalo by mě, jak se takoví homosexuální muži vybírají a u kolika heterosexuálních mužů by se takové zranění našlo, kdyby se použila stejná kritéria.

Můj osobní názor je, že se jedná o naprostý nesmysl. Musel bych viděl dost silné důkazy, abych svůj názor změnil.

Citace z rozsáhlejšího materiálu

http://www.homosexualita.cz/?c=100#15

jsou tam i odkazy na vědecké práce:

V životě homosexuálních pacientů se vyskytuje neobvykle často citový nesoulad mezi dítětem a rodičem stejného pohlaví. Homosexuální muži pociťují svého otce jako "zřetelně vzdáleného a neschopného" (J. Satinover, s. 222). Tito otcové diskrétně nebo otevřeně odmítali chlapce, který měl mnoho ženských rysů. V jedné studii z roku 1996 se konstatuje, že "až na několik výjimek prohlásili homosexuální muži , že jejich otcové měli negativní vliv na jejich život... Neexistuje jediná dostatečně kontrolovaná studie, kde se homosexuální muži vyjadřují o svých otcích pozitivně nebo srdečně" (Fisher et al. Freud Scientifically Reappraised: Testing the Theory and Therapy, New York: John Wiley & Sons).

Jako laik bych si doolila tvrdit, že prostě reagovali na to, že je jejich dítě jiné a na to každý podvědomě reaguje negativně s obavou , většinou se lekařsky zjistí příčina a pak rodiče nemívají problém i těžce postižené dítě přijmout . S homosexualitou je to problém, že to není brzy diagnostikované, v podstatě se to lekařsky neřeší ani nejde a ti rodiče prostě se v tom plácají sami . Myslím že stejné výsledky by byli v pruzkumu lesbičky a jejich matky .

Hm...asi s názorem nesouhlasím...lidská společnost začínala matriarchátem a v přírodě se o mláďata až na výjimky starají matky....

Lidská společnost nezačínala s matriarchátem. Nikdy nebyl. V primitivních kmenových uskupeních existoval maximálně kult ženy - matky. 

To, že byl matriarchát je jen zbožné přání mnohých.

Chování dětí a mladých se v dnešní době ničemu nevymyká. Je pořád stejné jako dřív, lidi jenom rádi zapomínají na své vlastní mládí. Změnilo se jenom prostředí, dneska dávají děti přednost virtuální realitě před skutečným životem, dřív dávali přednost střílení vrabců prakem před studiem klasické řečtiny.

A podkladem pro tuto citaci byl život 2500 let zpátky: "Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele."

Souhlasím. Než jsem začal vyhledávat znění vámi uvedeného citátu, nejprve jsem se podíval do diskuse, abych nenosil sovy do Athén.

Také mi přijde, že je to spíš krátkou pamětí a ideologií zkresleným vnímáním. Ono třeba dříve otcové často dlouhou dobu pracovali a jejich kontakt s dětmi byl malý, naopak ženy bývali v domácnosti a tak byly s dětmi více než dnes, těžko tak dnes svádět problémy na malou pozornost otců.

Dále vidím vydávání menšinového přístupu za převažující přístup ve společnosti, nevšiml jsem si, že by většina lidí hlásala ultraliberální přístup k výchově.

Však taky antická (řecká) civilizace zanikla.

Podívejte se na ně dnes.