Egyptské vyhlídky po Mubarakovi – vnitřní informace

V tisku i jiných médiích můžeme sledovat různé spekulace a analýzy všelijakých politických komentátorů a novinářů na téma možností dalšího vývoje situace v Egyptě po svržení presidenta Mubaraka. Myslím ale, že pro mnohé může být podnětný pohled očima toho, jenž má zprávy z této země nejen z „první ruky“, ale také zná důvěrně mentalitu Egypťanů, protože je jedním z nich. Takovým člověkem je reverend Majed el-Shafie, bývalý muslim, jenž se obrátil ke Kristu (napsal jsem o něm v článku „Dva příběhy cizoložných žen“). El-Shafie je prezident a zakladatel organizace na ochranu lidských práv v Egyptě, „One Free World International“ (OFWI) a El-Shafie Ministries, jež má sídlo v Kanadě. Jeho organizace monitoruje porušování práv křesťanských menšin v Egyptě a jiných arabských státech a má 24.000 spolupracovníků přímo v Egyptě. Právě od nich dostává aktuální zprávy o tamní situaci. Říká:

Vícepresident Omar Suleiman. Zdroj - Internet

„Máme lidi po celém Egyptě zpravodaje, kteří nás informují, jak se to tam reálně vyvíjí. Mnozí z těchto lidí jsou dobrovolníci, kteří to dělají z přesvědčení, jiní, včetně některých od policie a armády, za to berou úplatky. Takhle to prostě děláme.“

Majed el-Shafie pokračuje: „Mám obavy, že Mubarakův vynucený odchod za současných okolností vytváří politické vakuum, které bude vyplněno islámskými extrémisty. Jak se zdá, Západ přijímá Baradeje, bývalého šéfa Mezinárodní atomové agentury (IAEA), jako náhradu za Mubaraka. Tento muž je ovšem dobře znám svými protiizraelskými postoji, jež uplatňoval v čele IAEA. Baradej zřejmě jedná s Muslimským bratrstvem (MB), které až dosud bylo v Egyptě zakázaným islámským extrémistickým hnutím, s cílem aktivně zapojit Bratrstvo do budoucího politického dění.“ Podle Shafieho Muslimské bratrstvo využilo demonstrace v Egyptě k rozšíření své agendy. Jeho členové prochodili ulici po ulici, šli ode dveří ke dveřím a přesvědčovali lidi, ať demonstrují… „Chtějí mít podíl v nové vládě. Stávají se agresivnějšími, aktivnějšími, ukazují se v plné síle“. Muslimské bratrstvo je u chudých negramotných Egypťanů populární, „protože jim zajišťuje základní jídlo a potřeby…Muslimské bratrstvo je totiž velmi bohaté. Mají v Egyptě supermarkety a jsou financování z Iránu a Saúdské Arábie.“

El-Shafie se oprávněně domnívá, že pokud budou v Egyptě volby v příliš blízké budoucnosti, velmi pravděpodobně se MB dostane k moci. Naznačil to i Baradej, který se vyjádřil o Muslimské bratrstvu jako o „integrální součásti egyptské společnosti“ a chce jej tedy učinit součástí politického procesu. Baradej také označil MB za „konzervativní skupinu, která ctí sekulární demokracii a lidská práva“. Mnoho západních médií jeho tvrzení, že MB je konzervativní, nenásilné hnutí, přijalo. Shafie s tím však nesouhlasí: „Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Přestože oficiálně odmítá násilí, je MB ideologickým zdrojem teroristických hnutí jako Hamas nebo Al Kajda. Jsou to právě členové a sympatizanti MB, kdo jsou za každodenními pokusy o násilné obracení na víru, útoky a mučením egyptských křesťanů. Bratrstvo spolupracuje s Hamasem v Gaze a jeho vůdci jsou rozhodnuti bojovat proti Izraeli“.

El-Shafie tvrdí, že pokud by MB Egypt politicky ovládlo, odsoudilo by to egyptský národ - od křesťanů a jiných náboženských menšin, až po umírněné a sekulární muslimy - k životu v útlaku a náboženské tyranii, proti které byl Mubarakův represivní režim majákem svobody. Podle jeho mínění by americký president „Obama měl jednat s egyptskou armádou a Omarem Suleimanem, protože demokracie se nemůže zjevit ze dne na den“. Vojenský režim může po přechodnou dobu stabilizovat vnitřní situaci v Egyptě. Během tohoto přechodného období by Sulejman mohl provést reformu ústavy, umožnit širokým vrstvám přístup ke vzdělání, zavést občanské svobody a začít pracovat na přípravě svobodných voleb.

Pokud jde o termín svobodných voleb, Shafie by s nimi vůbec nespěchal: „Mohly by být ode dneška za pět let.“ Demokracie v Egyptě je podle něj jako novorozeně – i to se musí nejdříve naučit lézt, než bude schopno chodit. Shafie zdůrazňuje, že „egyptský národ žil v temnotě diktatury po 30 let – nikdo nemůže očekávat, že se lidé hned vydají správným směrem“. Třicet procent populace je negramotných - neumí číst a napsat ani své vlastní jméno. Nemůžete jim dát hned z počátku plnou demokracii, protože se snadno mohou obrátit k extrémismu. Proto by USA a další země měly podporovat Omara Suleimana, který není v spojení s extrémisty a může přispět k pozvolné proměně společnosti. Demokracie, jak ji známe na Západě, prostě nemůže být přímo transplantována do Egypta. Tato země dosud nikdy nezažila žádnou formu skutečné demokracie. Jakou by měla šanci, aby byla uvedena v život, když si lidé ani nedokáží přečíst vlastní ústavu? Musí být vyučována, vychovávána a dospět, aby mohla vzkvétat.“

Pokud bude demokracie v Egyptě uspěchána a zaváděna předčasně, „uvidíme stejný scénář jako v Palestině - v Gaze a na Západním břehu v roce 2006, kdy vyhrál volby Hamás“, nebo riskujeme “opakování iránského scénáře, kde prodemokratické síly v roce 1979 svrhly šáha, ale byly rychle přemoženy radikálními ajatolláhy.“ Místo demokracie by pak i Egypt ovládla islámská teokracie se všemi důsledky.

Podle rozhovoru Majeda el-Shafie s Rhondou Spivak publikovaném 6.2.2011 v online novinách The Winnipeg Jewish Review - kráceno - původní článek je zde: www.winnipegjewishreview.com

Pozn.: Poté, co el-Shafie poskytl tento rozhovor, bylo v médiích uveřejněno, že i Omar Suleiman pozval Muslimské bratrstvo k účasti v národním dialogu, což bylo několik dní předtím naprosto nepředstavitelné. Shafie na to reagoval, že nová vláda si přizváním MB k dialogu bude zahrávat s ohněm.

Příběh Majeda el-Shafie si lze přečíst zde: http://pinc.blog.idnes.cz/c/146213/Dva-pribehy-cizoloznych-zen.html