Co dělat aneb co náš národ daroval světu?
Vlastnictví peněz, bohatství, vytváří v jeho držiteli dojem, že si za ně může koupit cokoli a kohokoli – což u většiny lidí u nás platí. Je to mimo jiné důsledek materialistické výchovy již 3. generace u nás a z ní plynoucícho přízemního žebříčku hodnot.
Mezi dalšími důvody mravní zkázy je také nutno v neposlední řadě jmenovat negativní zkušenost českých dějin, které vyjevují stále týž rytmus: „krátký vzmach, prudký pád, dlouhé temno.“ (Werfel) Příliš dlouho trvající život v nesvobodné společnosti formoval náš národní charakter směrem k orientaci na přežití za všech okolností – i za cenu ohnutých hřbetů, zotročení, dokonalé přizpůsobivosti (chameleonství), skepticizmu, reptáctví a rezignace na vyšší ideály. I pro dnešní „postmoderní“ české intelektuální myšlení je charakteristické, když budu parafrázovat filozofa J. Hejlka a jeho řeč, kterou pronesl na nedávném setkání Akce D.O.S.T. v Praze: „pohrdání minulostí a národní historií vůbec – všechny velké postavy a události dějin jsou zpochybněny, relativizovány a tím vyprázdněn jejich odkaz.“
S tím hluboce nesouhlasím a hodlám vést zásadní polemiku. Je potřeba hledat základy naší identity, znovu vykopat „české studny“ abychom se dostali ke spodním pramenům "živé vody“ - k duchovnímu odkazu našeho národa a nebyli odkázáni na „děravé cisterny“, mravního a intelektuálního relativizmu a defétizmu, které napájejí naší současnou morální bídu. Je třeba se dostat k těm osobnostem a myšlenkovým proudům v naší minulosti, které jsou trvalé, pevně založené, čestné a spravedlivé, a naopak vyhnout se těm, které nás uvádějí na scestí. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že na rozdíl od postmoderních intelektuálů a jejich relativizace všeho jsem přesvědčen, že v naší historii najdeme mnoho příkladů lidí, kteří nám mohou být dobrými vzory.
Pokusme se najít to, čeho bychom se mohli v dějinách našeho národa chytit, a také, co za to naopak nestojí a mělo by být zcela vykořeněno. Nebo je už na vše pozdě a věci jsou už nenapravitelně zkaženy? Chtěl bych postupně předložit několika dalších článcích naše duchovní dědictví – ty osobnosti a události našich dějin, k nimž se můžeme hrdě hlásit a identifikovat se s nimi právě dnes, kdy tak těžko hledáme pozitivní příklady.
Poznámka
Velikým impulzem pro napsání tohoto článku mi byla úvaha Franze Werfela, slavného židovského spisovatele, přítele F. Kafky. Ve své stati „Co Češi darovali Evropě“ píše někdy koncem 30. letech 20. století mimo jiné:
„I ti, kdo popírají, že dějiny řídí vyšší bytost, musí přiznat, že všechno se děje jako řetěz příčin a následků. Nic, co je, neexistuje bez důvodu a bez cíle, a i kdyby takovým cílem bylo pouhé udržení existence...“ Přesto v existenci českého národa Werfel spatřuje vyšší cíle: „V těle Evropy jsou Češi orgánem rovnováhy. Nebýt českého národa, ve střední a ve východní Evropě by už neexistovaly malé národy. Nebýt dějin Čechů, Slováci, Poláci, Rusíni, Charváti, Slovinci, Srbové, Rumuni a také Maďaři by se dávno už byli ponořili do Hádu bezdějinnosti a vzpomínalo by se na ně jen jako na jména, která vymřela.“
Jako veliké postavy české minulosti jmenuje velikého státníka, císaře a českého krále Karla IV, a především reformátora církve Jana Husa: „Ten je víc než jen horlivým reformátorem, který zášť vůči římskému náměstkovi Krista odívá do bílého roucha lásky ke Kristu. Svou františkánskou ryzostí převyšuje všechny reformátory, kteří jsou jeho následovníky. Hus není kompromisník bušící pěstí jako Luther, není urputník, co nenávidí lidi tak jako Kalvín: proto také končí na hranici on a ne jeho nepřátelé.“
Reformace, zažehnutá Husovým příkladem, vedla k něčemu nebývalému: „Tento národ začíná slovo Boží brát za slovo, jako celek chce brát vážně život z evangelia...“ Podle Werfela: „Husitství je vrcholem českých dějin, které vyjevují stále týž rytmus: krátký vzmach, prudký pád, dlouhé temno. Tak tomu bylo za dlouhého období, které se obdařuje souhrnným názvem „Třicetiletá válka“. Tehdy porážka Čechů darovala světu jiného etického génia, ušlechtilého českého bratra, velepedagoga a autora díla „Orbis pictus“, Jana Amose Komenského. Komenský byl emigrant, doputoval na Západ a je pochován v Holandsku.“
V předvečer okupace nacistickým Německem pak svou úvahu zakončuje (v daných souvislostech pochopitelně) pateticky: „Jak dlouho má ještě po Západě obcházet bezelstná otázka: „Kdo vůbec jsou ti nešťastní Češi, kvůli nimž se my šťastní tak znepokojujeme?“ Kdy konečně tisíceronásobně zahřmí jasná odpověď: Češi bojovali za naši věc, a ne teprve posledních dvacet let, nýbrž celá staletí. Jestli teď nebudeme s fanatickou rozhodností bojovat za jejich věc, zpečetíme tím náš vlastní zánik.“
Ať už bylo Werfelovo hodnocení jakkoli subjektivní a ovlivněné dobovými reáliemi, bylo podloženo historickými fakty. My ale dnes čelíme zcela zásadně jiné situaci – nejsme ani tak ohroženi vnějším nepřítelem, jako nepřítelem vnitřním – hlubokým morálním úpadkem, v němž se ocitl celý národ, včetně jeho tzv. elit.
Celý esej Franze Werfela byl publikován zde:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=12434
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?
Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, ač pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené