Kdo půjde do Nebe?

Zřejmě by se ode mne na tomto místě mělo očekávat tvrzení, že jen znovuzrození křesťané. Přesto jsem daleko od takového kategorického soudu. V každém případě se ale domnívám, že kdyby do naší doby zavítal člověk žijící v minulých staletích, byl by udiven, jak je otázka spasení dnešními moderními lidmi zcela ignorována.

Bible ale jasně svědčí o tom, že život každého člověka bude po jeho fyzické smrti posuzován ve světle Boží spravedlnosti, a jeho skutky – ať v dobrém, nebo ve zlém – rozhodnou o jeho posmrtném osudu. Na rozdíl od víry v převtělování duší, což je náboženský koncept hinduismu, nám říká Boží slovo jednoznačně: (Římanům14:10-12): Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

Zajímavou úvahu na téma, které je v titulku tohoto článku, obsahuje poslední kniha Letopisů Narnie, Poslední bitva. Ať nás ani na okamžik nemýlí, že se jedná o literatutu pro děti, myšlenky do ní vložené jsou myšlenkami jednoho z nejhlubších myslitelů a génií 20. století, C.S.Lewise.

Lewis líčí konec svého pohádkového světa. Nastává Poslední soud a do „Nové Narnie“ - Nebe - vchází ti, kdo jsou uznáni za spravedlivé. Setkávají se s vládcem Narnie, lvem Aslanem a jeden z příchozích takto popisuje své setkání: „I padl jsem k jeho nohám a pomyslel jsem si, nepochybně nastala má poslední hodina, neboť tento Lev (jenž je hoden veškeré cti a slávy) jistě ví, že jsem po všechny své dny sloužil Tašovi (ohavnému brutálnímu bohovi nájezdnického národa Kalornie – pozn. MP) a nikoli jemu. Nicméně je lépe spatřit tohoto Lva a zemřít, než být tisrokem (vládcem) celého světa a žít a nespatřit ho. Vznešený však sklonil hlavu, dotkl se jazykem mého čela a pravil: „Buď vítám, synu můj“ Já jsem však řekl: „Běda, Pane, já nejsem Tvým synem, nýbrž služebníkem Tašovým.“ „Dítě“, odpověděl, „všechnu tvou službu Tašovi přijímám, jako bys ji konal pro mne.“ Tu ve mně touha po moudrosti zvítězila nad strachem a já jsem vznešeného oslovil a otázel jsem se: „Pane, je tedy pravda to, co říkal opičák (falešný prorok), že Ty a Taš jste jedna a táž osoba?“ Lev zavrčel, až se zachvěla zem (jeho hněv však neplatil mně) a pravil: „Je to lež. Nikoli proto, že bychom byli jedna a táž osoba, nýbrž proto, že jsme rozdílní jako noc a den, pro sebe přijímám všechnu službu, kterou jsi konal pro Taše. Neboť my dva se od sebe lišíme natolik, že pro mne nikdo nemůže vykonat nic zlého a pro něj nikdo nemůže vykonat nic dobrého. Když tedy bude někdo přísahat při Tašovi a dodrží svou přísahu proto, že to je přísaha, přísahal ve skutečnosti při mně, třebaže o tom nevěděl, a budu to já, kdo ho odmění. A jestliže někdo spáchá v mém jménu nějakou krutost, je to Taš, kterému slouží, třebaže vyslovuje jméno Aslan, a Taš je ten, kdo jeho činy přijímá. Rozumíš tomu, mé dítě?“. „Pane,“ řekl jsem, „Ty víš, nakolik tomu rozumím.“ Řekl jsem však též (neboť pravda se mi sama drala z úst): „Ano. po všechny své dny jsem hledal Taše.“ „Nejmilejší,“ odpověděl Vznešený, „kdybys byl netoužil po mně, nebyl bys hledal tak dlouho a tak opravdově. Neboť každý najde to, co doopravdy hledá.“

I když samozřejmě nemůžeme brát myšlenky C.S.Lewise za „katechizmus“ - či věroučné dogma, domnívám se, že v jeho úvahách lze nalézt hluboké duchovní poselství. Apoštol Pavel se zamýšlí nad podobným tématem, a píše v epištolem Římanům: (2.kap 11-16): „Bůh nikomu nestraní. Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“