Toleranční patent

Kronika valašského Prlova podává unikátní svědectví o neobyčejné rezistenci zdejšího obyvatelstva vůči dlouhotrvající rekatolizaci po Bílé Hoře. V dubnu roku 1777 byl brutálně potlačen odpor místních lidí proti lstivé snaze jezuitů násilně dokončit rekatolizaci podvodným vyhlášením náboženské svobody falešným tolerančním patentem (!). Zástupci evangelíků pak v sobotu před sv. Václavem ve vojenském táboře v Tuřanech u Brna císaři Josefu II. podali žádost 12 obcí evangelických, kterou podepsalo 12 rychtářů a připojilo k ní obecní pečetě, mezi nimi byl Prlov, Seninka, Liptál. Na tuto petici císař nereagoval a odbojní evangelíci byli zatčeni, biti a odsouzeni k nuceným pracím  a propadnutí majetku. Když se ubíral císař Josef II. přes Moravu do Ruska, byla mu dne 28. dubna 1780 na Vsetíně podána znovu petice jménem 35 evangelických obcí valašských. Petici podal Josef Bubela a prý mu ji donesl Jan Ondrášek z Prlova, nebo jeho bratr. V petici vypisují své utrpení od roku 1777 a úpěnlivě prosí o náboženskou svobodu. Císař si petici nechal a přítomné katolíky i evangelíky podaroval, katolíky více, evangelíky méně. Petice je psána česky, písařem Švabachem, od něhož je v Prlově chován také rukopis.

Zde je plné znění petice:

„NEJVYŠŠÍ MONARCHO, ŘÍMSKÝ CÍSAŘI A KNÍŽE NAŠICH ZEMÍ!“

„Nejponíženěji prosíme, k nohám padáme, ruce i nohy líbáme a pro Kristovu lásku pro Boží milosrdenství v nejhlubší poníženosti a pokoře poníženě pěkně prosíme a žádáme: Poněvadž horní strana Moravy mezi Slezskem, Těšínem z jedné strany a Uherským Trenčínem ze strany druhé leží. Církev apoštolská, evangelická, vždy svým učením z obou stran i jako větříčkem líbivým prochází, kdežto chudí lidé té sprostnosti svatého Evangelium nejvíce se přidržují, obzvláště z království prešpurské imprese Písma evangelická si oblibují a za pravdu Boží uznávají, své představené kněze katolické opouštíme, poněvadž knězi všechen lid užívající Písma evangelická za Martinem Lutherem na věky do pekla při každém kázání odsuzují, ty Písma proklínají a lidem mocně odbírají, také lid mocí arestu na víru katolickou přehánějí a poněvadž měsíce apríle roku 1777 páni patří misionáři, že od Královského dvoru skrz komisí vyslaní jsou, dekrety ukazovali a mluvili na kazatelnicích pro Boha, lid prosili, aby jeden každý pod svým dobrým svědomím vyznal, že přijde sloboda evangelické víry, aby se beze všeho ohledaní lidé přiznali. Na to pak, ale mnoho tisíc lidu se dobrovolně vyznalo a ještě brzo víc jich ukrytých jest pod jménem katolickým pro bázeň arestů a od statků pro vyhnanství očekává, skrze to přišla komis z vojáky na panství Vsetín, v noci do osady Růžďky na spící lidi vpadli, hned tři muži a jednu ženu obtíženou zamordovali. Na kterýchžto obcím po tři čtvrti roku vojáci leželi a všudy v arestech a nejvíce v Hradišti té víry přes čtyřicet nedělí vězili a taky ze svobodných míst i ze zákupů dvacatero lidí zadali a takovým lidem statky prodali, sebrali a do cizích zemí zadali. Ó nejjasnější císaři, komu se tuto utéci a za pomoc prositi máme, než po pánu Bohu k jejich osvícené jasnosti císařské a otci našemu? Poněvadž i naši předkové od dávných časů pod jménem katolickým všechno kontribucí věrně a poslušně jsme dávali a na žádnu protivnost nikdy nemyslili ani mysliti nechceme, nýbrž jsme jejich dítky i poddaní jakožto nejvyššímu králi a otci našemu v ruce se klademe.

Ó nejmilostivější císaři „ráčijú“ se svých poddaných zaujati a proti duchovní vrchnosti nás brániti, aby ti, kterýmž my chléb dáváme, do pekla za živa nás neodsuzovali, ale místo nich ne mocí naší, ale mocí císařské, Boha bojné učitele buďto z Těšína aneb z Prešpurku evangelické církve, abychom dostali, poněvadž my od té komisi dle jejich zápovědi žádné zpovědi nevykonáváme a od Velebné večeři Páně zadrženi jsme. Což my statku ani krvi vylití pro tu víru nelitujeme, vždy jsme k smrti poddaně hotovi, také i vězení hrdelně snášíme, Pánu Bohu se těšíme a na nejmilostivější vůli a mínění císařsko královské osvícenosti očekávajíc umíraje těšiti se budeme, jejich milosti poddaní, za kteréžto nejmilostivější císařsko královské milosti a pomoc, dopomožení my naše zkrušené modlitby za jejich dlouhé a šťastné panování a po smrti s Kristem Pánem na věčné kralování, pokud našeho věku stávati bude, Pána Boha prositi nepřestaneme. My všichni dle této sprosté a ponížené prosbičky jejich nejposlušnější dítky zůstáváme nejmilostivějšího císaře a pána našeho.

Nejvyššímu monarchu, římskému císaři, knížeti našich zemí, pánu, panu poddaně poddaní dítky až do smrti naší i našich potomků všichni zůstáváme:

Vsetínského panství osady - Pržno, Jablůnka, Růžďka, Ratiboř, Kateřinice, Mikulůvka, město Vsetín, Jasenka, Johanova, Ústí, Roketnice, Lhota.

Brumovského panství osada - Leskovec.

Walddorfského panství osada - Hošťálková.

Vizovického panství - Vizovice, Lutonina, Jasenná, Prlov, Pozděchov, Zádveřice, Želechovice, Lípa, Lužkovice.

Bystřické panství - Rotálovice, /Rusava/, Prusenovice, Pacetluky, Břest, Sušice.

Kelecké panství - Rajnochovice, Lučka, Laze.

Liptálské panství - Liptál.

Rožnovské panství - Střítež, Lhota, Bystřičky.

Evangelické víry pozůstávají.

Na nejjasnějšího, nejmilostivějšího římského císaře a krále, erbovních zemí knížete a pána, pana nejponíženější k nohám padající

prosba od nás:

Od mnohých obcí, pro Boha živého o milost a pomoc volající, aby naše dodnes se trápící požádaní straněvá evangelické víry z Milosti nejvyšší a nám k potěšení brzká spravedlnost skrz Vaše ruce udělena byla.“

Pravý toleranční patent císaře Josefa II. (vydaný 13.října 1781) byl za velké účasti lidu z celého panství přečten a vyhlášen u sochy panny Marie na náměstí ve Vizovicích. Neznamenal ovšem plnou náboženskou svobodu, pouze toleranci 3 nekatolických vyznání v českých zemích. Jednota bratrská, k níž většina tajných evangelíků v Čechách a na Moravě inklinovala, ovšem do tohoto počtu zahrnuta nebyla...