O nesmrtelnosti duše
Nebeský JeruzalémV. Lamr
Další představa, která je pevně zafixovaná dokonce i v dogmatu církve, je řecká představa nesmrtelné duše. Je to ona představa, kterou filosoficky rozvinul Platón ve spise Faidón přibližně takto: člověk má duši a tělo – duše je neviditelná, nehmotná; tělo viditelné, hmotné. Duše je „příbuzná jsoucnu“ – božskému, nesloženému, nesmrtelnému; tělo naopak. Tělo se po smrti rozloží, kdežto duše se uvolní a odchází do Hádu (aides – neviditelný svět). Duše těch, co se zabývali filosofií, jsou lehké a stoupají k bohům. Duše zlé, poskvrněné tělem, jsou těžké, zůstávají při zemi, stávají se duchy nebo se znovu rodí jako zvířata. „Slast i strázeň jako by měla hřeb a tím přibíjí duši k tělu.“ Duše se pak domnívá, že jen tělesné je pravdivé a tím se špiní. Po smrti „proto brzy padá zpět do jiného těla“.
Přestože tedy i křesťané mají tendenci předpokládat, že lidská duše je nesmrtelná a přijímají mnohdy tuto původně řeckou představu (jež mimochodem jeví zřetelné styčné body s hinduistickými naukami o reinkarnaci), odhaluje kromě mnoha jiných i starozákonní exeget Jan Heller, že takové nazírání na duši naprosto neodpovídá jejímu pojímání z pohledu Bible. Bibické pojímání chápe duši spíše jako nádobu – není to tedy řecká fluidická, nehmotná součást člověka, která toto tělo opustí po jeho smrti, ale mnohem spíše vnitřní podstata člověka, kterou lze naplnit různým – dobrým, či špatným – (duchovním) obsahem. K tomuto pojetí duše se jasně hlásí i Ježíš Kristus, když mluví o nečistém duchu v lidské bytosti (Luk, 11,24-26): „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“
Bible také ukazuje, že lidskou bytost (na rozdíl od představ řecké filozofie) tvoří nejen tělo a duše, ale také duch. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista”, píše apoštol Pavel Tesalonickým (1Te 5,23). Jedině v tomto kontextu lze totiž porozumět Ježíšovým slovům z Janova evangelia (Jan 3. kap.): „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Apoštol Pavel, kterému byla dána skze Ducha svatého mimořádná moudrost, dodává – takovému novému narození (= obnově duchovního „nového člověka“) musí nezbytně předcházet smrt staré lidské přirozenosti, jinými slovy „starého člověka“: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“ (Koloským 3:1-4)
Biblické poselství o vzkříšení (Kristově i našem) i o tzv. nesmrtelné duši chce říci něco zásadně jiného, než naznačuje řecká představa věčné duše v pomíjivém těle – totiž to, že jak tělo, tak duše podléhá zániku (šeolu), avšak Smrt nad námi nemá poslední slovo. Má je Bůh sám. Z toho plyne velmi zásadní důsledek: „Ti, kdo chtějí odvozovat překonání smrti od něčeho z člověka, co si nosíme sami v sobě (tj. nesmrtelnou duši – pozn. MP), pro to v Písmu potvrzení nenajdou. To ovšem zdaleka neznamená, že tu proti smrti stojíme bez naděje: naopak, je pevnější a hlubší, protože není zakotvena v křehkém člověku.“ ... „Krátce řečeno: Do života otevírá cestu jen smrt, totiž smrt starého člověka... To je ovšem úzká cesta, cesta Kristova, na které nás bere s sebou ze Smrti do Života a na které lze duši zachránit, jen když ji ztratíme.“ (Jan Heller)
Tato naděje tu je tedy pro všechny, kdo věří, že sám Hospodin nás může „znovuzrodit“, či znovustvořit vzkříšením „duchovního“ člověka, dosud mrtvého v důsledku lidského hříchu. Opravdová víra pak znamená odevzdat Bohu všechny své představy (opět J. Heller): „A to i představy o budoucnosti včetně své vlastní, a v ní skryté nároky, aby to Bůh přece jen jednou – když už ne teď, tedy alespoň v budoucnu – zařídil „po mém“... To neznamená, že už nepřijde nic, ale to znamená, že když jsme se spolehli na Boží milost, odevzdali se jí, nemůžeme si nic nárokovat.“ Pravé pokání, jež zároveň znamená, že člověk již nechce nic dělat na základě vlastních schopností a představ, tedy znamená v první řadě zříci se nároku na vše, včetně svého života. Až teprv poté – po smrti „starého člověka“ může nastat to, co Bible nazývá nový život v Kristu a co zároveň značí průlom věčnosti do lidského života. Jinými slovy: Je-li člověk „nové stvoření v Kristu“, nemusí již žít v pouhé naději v posmrtný život (který je nutno si „odpracovat dobrými skutky“) – protože má-li Krista, má v něm věčný život.
Zajímavý odkaz na toto téma je zde: http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2004012501
Martin Pinc
Na hrabalovské téma
Níže uvedený text, který zde zřejmě poprvé a velmi opožděně publikuji u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala, je dílem mého slovutného tchána, středoškolského profesora českého jazyka a literatury, pana Miloše Hoznauera. Ve zkratce ukazuje klikatou cestu, po které putovala naše literatura v poválečné době.
Martin Pinc
Česká vláda a juvenilní justice
Naše masmédia se tak jako vždy i v nedávných dnech široce zajímala o mnohotvárný život v naší zemi - všechna významná média (televize, noviny, internetové portály) například výborně zpravodajsky pokryla masovou demonstraci (3 osob) proti presidentu Zemanovi v Ostrově v Karlovarském kraji. Proto není divu, že jim občas unikají tak nepodstatné otázky, jako je reálná hrozba likvidace rodin prostřednictvím všemocné "juvenilní justice". Naproti tomu na nedávném zasedání naší vlády byl s velkou pozorností projednáván dopis, zaslaný sdružením "Slovanská kulturní tradice" (podpořený dalšími organizacemi a jednotlivci) a z reakce vlády je zřejmé, že jí tato otázka a její dopady na naši společnost není lhostejná - viz přiložená odpověď.
Martin Pinc
Otcové na odstřel?
Chování dětí a mladých lidí se v dnešní době vymyká tomu, co se dříve pokládalo za normální. Berou drogy, mají sklony k násilí, nedokážou navázat trvalé vztahy a v životě jim chybí perpektiva. Mezi odborníky se stále více prosazuje názor, že příčinou tohoto problému je do značné míry nepřítomnost otce v rodinách – ať už fyzická, nebo emocionální. Výchova dětí není jen úloha ženy, jak se to dnes často předkládá, a otec má v rodině mnohem vyšší poslání, než jen zabezpečovat příjmy a řešit technické problémy v domácnosti. Tak dlouho byla moderními „vychovateli“ propagována „bezkonfliktní výchova“, tak dlouho vykřikovali, že máme děti nechat, ať si dělají, co chtějí, že jejich neposlušnost je „žádoucí způsob, jak mohou nalézt sebe sama“, až jsou dnešní rodiče, a zvláště otcové bezmocní: Autorita se stala něčím zakázaným – otec má být kamarádem svých dětí, tím, který jim se podbízí, stal se „měkkým“ a beztvárným.
Martin Pinc
Stereotypy, které se nezakládají na pravdě?
Podle sociologa Zdeňka Slobody ze společnosti Proud biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou irelevantní. Mužství a ženství jsou jen společenské konstrukty. Jinak si jeho výrok neumím vysvětlit. Muž a žena ovšem nejsou nějaké role, které dotyční „hrají“, jak se nám snaží vnutit lidé typu pana Slobody. Mají prý vědecký podklad: Ohánějí se totiž výzkumy sociologů, které prý ukázaly, že děti dvou matek či otců nemají s určením role svých rodičů problém. Otázka stejného pohlaví prý neexistuje, vše je jen věc dohody kdo nakoupí, vypere, uvaří, vyzvedne dítě ze školy či ho dovede do kroužku.
Martin Pinc
Demonstrace v Paříži proti homo-sňatkům
Za okázalého nezájmu našich mainstreamových médií probíhají už několik měsíců ve Francii protestní demonstrace proti homo-sňatkům a adopci dětí homosexuály. Pokud se nějaká informace vypíchne, pak je to sdělení, že prý „tvrdé jádro demonstrantů“ tvoří ultrakonzervativní „homofóbové“, kteří prý měli hodinu po skončení demonstrace zaútočit na sídlo socialistické strany a skandovali výzvy za odstoupení prezidenta Hollanda.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Z uprchlíka agentem. Šapošnikov sehrál při výbuchu ve Vrběticích klíčovou roli
Premium Jakou roli hrál ve výbuchu muničního skladu ve Vrběticích bývalý ruský voják Nikolaj Šapošnikov? O...
Rusko bombarduje civilní cíle a chlubí se tím. Nechutné, říkají Ukrajinci
Premium Záporoží (od zpravodajů iDNES.cz) Areál stavební firmy v Záporoží nacházející se jen dva kilometry od centra města zasáhla raketa...
Severní Makedonie zvolila novou prezidentku. Předchůdce uznal porážku
Severomakedonský prezident Stevo Pendarovski uznal porážku ve středečním druhém kole prezidentských...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené