Česká tragédie na Bílé Hoře a její (okultní) pozadí

Koho dnes zajímá porážka českých stavů na Bílé Hoře roku 1620 a na dnešní den připadající výročí popravy českých pánů v roce 1621? Přes tento nezájem se domnívám, že tato událost má dějinný význam, který se hluboce týká i naší moderní státnosti. Pozoruhodným způsobem odkrývá a aktualizuje tehdejší události Václav Lamr v článku, který uveřejnil na svém webu. Z jeho textu podávám zkrácený výtah:

Poprava českých pánů 21.6.1621 - na nebi je dvojitá duha

Praha se za vlády Habsburka Rudolfa II. stala evropským centrem okultismu, esoteriky, alchymie a čarování. A v době, kdy česká stavovská elita vzdorovala sto let systematické habsburské totalizující centralizaci, mnozí včetně Komenského podlehli pokušení spolupráce s rosenkruciánským hnutím, které se stalo jakousi ideovou platformou protestantské a protihabsburské koalice v Evropě. Stručně řečeno, českými stavy zvolený Fridrich Falcký měl v Čechách uskutečnit projekt republiky podle iracionálních představ rozenkruciánů, kteří se chtěli stavět jako opak jezuitů. Spojovali Krista s přírodou, toužili po harmonii víry a poznání, ovšem skrze prostředky, které patří spíše do esoternických kategorií. Tak evangelikálové, stejně jako katolíci za Rudolfa hluboce zabředli do systémů biblicky neregulérních. Rozenkruciánům ovšem nutno přiznat motivy milosrdenství v jejich službě nemocným a stali se historicky platformou seriozního vědeckého poznávání světa, z níž vzešlo mnoho dodnes uznávaných osobností a objevů. Komenský popsal rozenkruciánské bratrstvo a podstatné principy rozenkruciánské filosofie dokonce ve XIII. kapitole Labyrintu světa.

V naší sledované etapě českých dějin to však byla směsice temnoty a světla, exaktní vědy a okultního iracionalismu. Není divu, že se Bůh nepřiznal k takové motivaci našich protestantských vůdců, kteří se přestali spoléhat na Hospodina a vkládali naděje do osob a politických koalicí. Česká církev a představitelé protestantských stavů přeslechli ojedinělé proroky z Jednoty bratrské a ignorovali výzvy moravského šlechtice Karla ze Žerotína, aby se vyčkalo na příznivější dobu, protože nebyly vyčerpány všechny prostředky Boží moudrosti proti tyranii. Češi však dali přednost vojenskému řešení. Česká církev pod výzvami proroků nečinila pokání z kompromisů a nemoudrostí. Neoddělila se od démonického hnutí iracionalismu, ve své pýše byla na hony vzdálená vize Chelčického. V té době, na poslední chvíli zasáhnul ještě výrazně jeden z oblíbených proroků Komenského, Edward Kotter. Je to příklad toho, že i falešní proroci mohou přinést skutečně Boží poselství, jako Balám. Tento muž na základě vize od andělů těsně před bitvou na Bílé Hoře varoval krále Fridricha před použitím síly. Později mu už falešně prorokoval úspěch... Jedno je jasné - na konci třicetileté války končí v Praze a v Evropě období tohto iracionalismu a vlády okultismu, do nichž hluboce zabředly obě větve křesťanství. Nastupuje věk racionalismu.

Jan Amos Komenský se stýkal korespondenčně i osobně v době vyhnanství s Johanem Valentinem Andreaem, autorem rozenkruciánských proklamací a manifestů. Tato skutečnost ukazuje i přes jasnou snahu pastýře hledat spojence proti nepříteli stáda na jasné směšování Božího Slova s nečistou moudrostí světa, Božího zjevení s ideologiemi a s okultismem, důvěry v Boží ochranu se spoléháním se na lidské opory. V těžké době smrtelného útisku římským katolicismem se Komenský, jako pastor svěřené církve chytal kdejakého stébla naděje. Když člověk tone v moři, může se mu stát, že ve snaze o záchranu obejme žraloka. Proto se nechal ovlivňovat falešnými proroky (Drabík, Keller)  - Boží církev stála  teprve na úsvitu objevů duchovního bohatství, zmocnění a darů, které máme v Kristu. Přesto můžeme při Komenském pozorovat uplatňování Božího prorockého ducha, zejména v jeho pozdních spisech...

Nejvýmluvnější doklad o Kristově prorockém duchu Komenského máme v jeho knize Haggeus. V době, kdy "makabejští" Švédové se stali nadějí pro tisíce exulantů a křesťanů v Čechách, došlo k jejich osudovému provinění na věci evangelia v našem národě. Místo opravdového rozhodnutí švédského krále Gustava Adolfa, který chtěl osvobodit Čechy od Habsburské tyranie, došlo k chabě obojakému a spíš dobrodružnému saskému vpádu do Čech v roce 1631. Toto vojenské selhání se pokusili marně napravit ještě v roce 1648. Mnozí exulanti se dočasně vrátili do Čech a do Prahy, Mikuláš Divíš z Doubravína mohl identifikovat hlavy popravených a ty, sneseny z mostecké věže, byly důstojně pochovány.

Slunce, Hvězda a hvězdy

Na místě prastarého pohanského kultického místa, kde slovanští pohané uctívali boha Slunce, v okamžiku založení břevnovského kláštera kolem roku 993 shořel kultovní strom. Na tomto místě byla na Bílé Hoře postavena v roce 1555 budova ve tvar hermetické Hvězdy. Okultní význam té budovy se symbolickými motivy z antiky opět obnovuje pohanský význam místa. V epicentru budovy je na základním centrálním svorníku kruh s tečkou uprostřed, což je astrologický symbol slovanskými pohany uctívaného Slunce. A dole ve městě bylo několik Marii posvěcených chrámů postaveno na pohanských výsostech Matky (Moreny) země a Slunce. Není náhodou, že Karel IV. nechal přestavbou kamenného mostu vytvořit architektonickou scénu, kdy v den letního slunovratu zapadá Slunce v očích pozorovatelů stojících ve východní mostecké věži přesně nad kaplí svatého Václava. A na východní straně věže dal spodobnit ženu oděnou sluncem s dítětem v náručí, ze dvanácté kapitoly Zjevení. Tento reliéf Matky s dítětem, oděné do Slunce byl zničen švédskými vojsky v roce 1648 při dobývání Prahy. Na východní straně mostecké věže v den letního slunovratu neheraldický lev vrhá svůj stín jednou v roce na heraldickou orlici Římské říše. Tím vizuálně vyjadřuje svou lásku a poddanost k Římu. Jednoho dne však tento český lev několik hodin před tímto poledním efektem pustil na orlici pod sebou krev svých mučeníků.

Není náhodou, že vítězný Habsburk Ferdinand II. nechal popravit 27 členů stavovského odboje záměrně za úsvitu dne letního Slunovratu (21.6. 1621) a hlavy popravených nechal pověsit právě nad sluncem oblečenou "Marií". Není náhodou, že deset let po pokusu Švédů dobytím Prahy vymanit České království ze spárů Habsburků před podepsáním Vestfálského míru byla na pohanském kultovním místě postavena v roce 1658 (Osmička!) další modla. Tam, kde stál od dob předkřesťanských sluneční znak, byl postaven mariánský sloup s ženou oděnou do Slunce. Zatímco den popravy zvěstoval, že Slunce české reformace zapadlo a nastala doba temna, tento sloup na Staroměstském náměstí nedaleko popraviště české elity měl být středoevropským symbolem rekatolizace Evropy skrze ženu oděnou Sluncem. Opět není náhodné, že znakem Evropské Unie je oněch dvanáct hvězd. kladených od baroka jako svatozář Marii, kterou chtějí obnovitelé sloupu umístit na místě, kde byla roku 1658 postavena a v roce 1918 českými Gedeonci svržena jako modla symbolizující staletí české duchovní poroby. Pod touto Hvězdou a pod tímto pohanským Sluncem na Bílé hoře byla poražena vojska českých protestantských vojsk se svými spojenci. Několik let jsem za totality jezdil kolem této Hvězdy do práce, a často jsem přemýšlel o porušení smlouvy s Bohem v národech. Budou to nové a nové "hvězdy" nad národy, pod nimiž budou žít jako otroci, pokud nedají ve svých smlouvách a srdcích vzplanout jiné hvězdě: "Hvězdě jasné a jitřní" - Ježíši Kristu (Zjev. 22:16).

Duchovní vliv takových míst v národech se dnes namnoze podceňuje. Magické síly toho místa si uvědomovali vůdci císařských vojsk Habsburků, protože se traduje, že rozhodující útok císařských vojsk vyprovokoval mnich Dominik, který přinesl na bojiště meč, specielně posvěcený samotným papežem. Pravděpodobně s tímto mečem učinil před osudovým útokem vbodnutí do země, takže dokonal symbolické uzemnění "dračí", tedy lví moci českého národa. Nepodceňujme skutečnost, že okultní autoři vidí v tomto aktu paralelu s legendou Artušovského cyklu. Středověký král Artuš, jehož legenda v dnešní Evropě znovuožívá skrze velkofilm, potvrdil své nástupnictví na království v Británii vytažením meče ze skály a vykopáním hlavy Bendigadvarana. Tento kopec u Londýna, kde se rituál vykonal, je posvátný dodnes jako místo ochranného pohanského kultu a nazýval se "White Mount", tedy Bílá Hora. Tento symbolický vzkaz naráží i na zemi, odkud přišel Fridrich Falcký. Ačkoliv tato záhada zní jako pohádka, osobně nepodceňuji moc geografických míst a reálných symbolů. To jsem prožil u Sudoměře a potvrdili mě to návštěvníci z Izraele. Na tomto místě pod Bílou Horou bylo vykonáno modlitební prohlášení při jedné modlitební konferenci. Je nutno ("duchovně") vytáhnout ze země u Bílé Hory "římský" meč, aby se český lev mohl konečně uvolnit a je nutno ještě vbodnout do Bílé Hory meč Ducha, aby byla našemu národu vrácena moc Ducha svatého a aby pochopil, že má zvěstovat Lva z Judy, Ježíše Krista. Aby už přestaly vítězit v našem národě všelijaké lidské ideologie a pravdy, ale Pravda Páně. Má být obnovena doba, kdy se v Evropě říkalo: „Nejsem Čech, abych mluvil pravdu“.

Ráno v den popravy, 21.6.1621 se účastníci obou stran podivili zázračnému úkazu dvojité duhy na nebi. Duha je vizuální demonstrace věrnosti Boží smlouvy. Všichni popravení před smrtí pohlédli na krátký čas na štít Týnského chrámu, kde byl zlatý nápis Pravda Páně vítězí a kalich. Byl mečem vykonán akt křtu krví, o kterém se zmínil Ježíš apoštolům. Duha, Pravda, kalich a meč. Krev Kristova byla zde smíšena  jako už před dvěma tisíci lety, s krví svých mučedníků, hájících svobodu víry jednoho malého národa, Bohem stvořeného a umístěného v srdci Evropy. Kdo může pochopit, pochop.

Poznámka MP:

Pro zájemce o historické souvislosti - mé články s podobnou tématikou:

http://pinc.blog.idnes.cz/c/139347/Bohuslav-Balbin-a-jeho-marny-boj-proti-germanizaci.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/134990/Tolerancni-patent.html

http://pinc.blog.idnes.cz/c/117174/Povzbuzeni-do-noveho-roku-Hesla-JB-na-rok-2010.html