Takže vlastně by nejlépe měly prospívat a studovat děti romské, jak to tak vypadá...

Někde bude, autore, v těch vašich argumentech chyba.

Chyba je na vaší straně, jde o naprosté nepochopení podstaty věci. Nejde přece ani tak o množství (kvantitu), jako o kvalitu - tj. zda se matky svým dětem opravdu věnují. Je smutnou skutečností, že romské matky se dnes svým dětem velmi často příliš nevěnují. Pokud je nezanechají v kojeneckých ústavech, "svěří" péči o ně třeba jen o několik let starším sourozencům. I známý romský aktivista Ing. Holomek na toto téma řekl, že romské děti vyrůstají "jako dříví v lese".  A česká matka, která vrazí své roční dítě do jeslí, mu také opravdu moc neprospěje.

Ovšem nezapomeňte, že pojem "věnovat se dětem" je fenoménem až poslední doby, maximálně tak dvou generací. Stovky předchozích generací vyrostly právě na tom principu "jako dříví v lese".  A je zatím velkou hádankou, kam tady ten přepečovatelský  postoj lidstvo zavede za dalších pár generací.

Hodně žen chce žít jako osobnosti s prostorem pro seberealizaci, nechtějí už být jen obslužným aparátem rodiny. Nechala bych rozhodování o péči na rodičích, vaše paušalizování se mi nezdá správné.

Raději, než aby se kreativně věnovaly svým dětem, dávají přednost být obslužným aparátem státu, nebo nějaké firmy. Záleží na pořadí hodnot... Jen chci ukázat, že máte stejné předsudky (a paušalizace), jaké předhazujete mně

Jde o možnost výběru.

Vy máte pocit, že je vám upírána možnost výběru?

Já už mám toto všechno za sebou. Ale byla jsem ráda, že jsem tu možnost výběru měla. Místo kariéry jsem si vybrala domácí slépku a moc se mi to líbilo.

Však mohou.

Ale kdo si porodí dítě, má vůči němu zodpovědnost.

Kdo se nechce starat o dítě, nechť ho nemá - je to prosté.

Však jo. Jen abyste pak spolu s autorem těm lidem, co nechtějí a nemají děti, pak nevyčítal zas něco jiného. Že jsou sobci, co nedodali žádného nového plátce do fondu důchodového pojištění apod.

Připadá mi, že vaše reakce je velmi vztahovačná. Ve svém textu jen připomínám známé a ověřitelné skutečnosti o výchově dětí.

To vám opravdu jen tak připadá. Mám ve středoevropském kontextu nadprůměrný počet dětí (tři).

Jen jsem se pozastavila nad tím "kdo se nechce starat o děti, nechť je nemá". Pokud autor výroku nepatří k těm, co se navážejí do bezdětných, jak zbytečnými tvory jsou, pak je vše v pořádku. Jen mám dojem, že tyto protichůdné výroky obvykle zaznívají ze stejných úst.

Ano, kdo porodí dítě, má za něj zodpovědnost ... kdo přivede na svět deset dětí, o které není schopen se finančně postarat, nechá je žít v domě bez topení, s tu a tam vypínanou vodou, elektřinou, bez finančních prostředků, žije z milodarů  ... i když se jim maximálně věnuje, není to dokonalé dětství ...

Paní Ctiborová, musím konstatovat, že reagujete krajně neslušným způsobem, který nepatří do veřejné diskuze. A pokud toho tolik negativního víte na naši rodinu (reflektujete dočasné problémy, které souvisely s přechodným nedostatkem zakázek v důsledku ekonomické krize, a s asociální politikou vlády, která se rozhodla "hodit přes palubu" rodiny s dětmi, zejména vícečetné rodiny), pak také jistě víte, že tyto problémy již patří minulosti. Typické pro drbny, jako jste vy, je, že o předmětu drbu (nyní naší rodině) sdělíte světu jen to negativní. Proč neuvedete, (když toho tolik o nás vite), že moje žena se o děti umí postarat (pokud se jedná o naplnění jejich potřeb) výborně - i za cenu, že se sama velmi uskromní. Proč neuvedete, že se dlouhodobě stará o děti z nefunkčních rodin z našeho okolí (např. o holky Kneifflovy, malou Jitušku měla v domácí péči půl roku), že dojíždí na Mariánskou za několika mentálně postiženými děvčaty, bere je na různé vyjížďky, organizuje oslavy jejich narozenin, atd. Proč neuvedete, že se také aktivně angažuje v mateřském centru, že vede keramické kroužky na gymnáziu? Bylo by také záhodno, abyste místo kritiky druhých doložila, jak kvalitně se o své děti staráte (pokud tedy vůbec nějaké máte) vy.

Připadá mi, že vaše reakce je velmi vztahovačná... 

Neřekl bych. Reagoval jsem na velmi osobní napadení ze strany kohosi, kdo sem svůj příspěvek umístil se zjevnou snahou nevést konstruktivní diskuzi, ale dehonestovat naši rodinu. Zajímavé je, že tuto osobu vůbec neznám ani já, ani moje žena, takže se musí jednat o někoho, kdo si dovoluje vynášet soudy informacemi z druhé ruky (drby) nad někým, o jehož životní situaci neví téměř nic. Příspěvky té ženy jsou zlé a plné zášti, kterou si umím vysvětlit jen hořkou závistí - typickou vlastností českého maloměšťáka. Je charakteristické, že ve svém příspěvku vůbec nereagovala na obsah článku, ale soustředila se jen na negaci. O její omezenosti svědčí to, že staví spokojenost dětí na materiálním bohatství (asi podle toho hodnotí lidi kolem sebe). Jinak, její argumentace je skutečně hloupoučká - kdyby se lidé rozhodovali mít děti jen tehdy, jsou-li nejdříve finančně zabazpečeni, pak by lidstvo dávno vyhynulo. A konkrétně: my jsme si najednou "nepořídili" 10 dětí, ale vychováváme je postupně v průběhu třiceti let našeho manželství. V průběhu této dlouhé doby se nám někdy vedlo dobře, někdy špatně (s počtem dětí to nemělo nic společného). Ale dali jsem si slib, že spolu vydržíme v chudobě i bohatství a svůj slib plníme. A pokud se týká vás a vaší poznámky o  těch, kdo se naváží do bezdětných lidí, paní Veselá: rozhodně jsem se do nich nikdy nenavážel, naopak, mám s nimi velký soucit v jejich trápení.

Proč soucit v trápení? Já mluvila o lidech z příspěvku pana Chovance - kteří se řídí heslem "Kdo se nechce starat o děti, ať je nemá". Tam není žádné trápení, to je svobodné rozhodnutí.

Z vaší první reakce na mě jsem měla dojem, že s panem Chovancem souhlasíte. Nicméně z dalšího příspěvku to tak nějak vypadalo, že byste snad očekával, že se lidem o děti má starat i vláda. (Tady už najednou argument, že kdo se nechce starat o děti, tak ať je nemá, neplatí?)

Víte že dokud jste nezareagoval, tak mě vůbec nenapadlo, že paní Ctiborová naráží na vaši rodinu? Brala jsem to jako obecný příspěvek na téma, že množení samo o sobě není žádnou zásluhou. Vaše okamžité vystartování mě tím pádem dost překvapilo.

Karma jako hrom. 

Myslím si a praktikuji totéž. S podobnými výsledky.

Matky na dlouhé mateřské jsou deprivovány, řada z nich začíná holdovat alkoholu, pro ně je lepší socializace v práci

To píšete z vlastní zkušenosti?

ano, ale byly to známé výsledky práce prof.Možnéhoo matkách ze sídlišť, sama jsem tak dlouho doma s dětmi nebyla

Moje žena je na "mateřské dovolené" (nyní "rodičovské") už 30 let. Být matkou se stalo jejím povoláním - kteréžto je v naší dnešní společnosti zcela nedoceněné, ba vysmívané ("ženská u plotny"). Alkoholička se z ní ani v náznaku nestala, našla si jiné a velmi produktivní možnosti socializace (keramické kroužky pro děti i dospělé, péče o "mentálky" z ústavu na Mariánské, zapojení v mateřském centru, přátelské vazby v sousedství a církvi...).

Takové by s alkoholem začaly stejně.

No moje paní byla na třech mateřských a dalších mateřských dovolených (dnes rodičovská dovolená) a chlastat nezačala.

Ano, dobře fungující rodina je základ zdravé společnosti.

mate pravdu, nicmene posledno doubou mam pocit, ze neni cilem mit zdravou spolecnost. Ta sebou nenecha tak vlacet a manipulovat.

ale představa, že každé druhé manželství se u nás rozvádí, na společností zanechává pěknou paseku.